Alyssa Rosenzweig se v příspěvku na svém blogu Vulkan 1.3 na M1 za 1 měsíc rozepsala o novém Vulkan 1.3 ovladači Honeykrisp pro Apple M1 splňujícím specifikaci Khronosu. Vychází z ovladače NVK pro GPU od Nvidie. V plánu je dále rozchodit DXVK a vkd3d-proton a tím pádem Direct3D, aby na Apple M1 s Asahi Linuxem běžely hry pro Microsoft Windows.
Byla vydána (𝕏) květnová aktualizace aneb nová verze 1.90 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.90 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 2024.2 linuxové distribuce navržené pro digitální forenzní analýzu a penetrační testování Kali Linux (Wikipedie). Přehled novinek se seznamem nových nástrojů v oficiálním oznámení.
Počítačová hra Tetris slaví 40 let. Alexej Pažitnov dokončil první hratelnou verzi 6. června 1984. Mezitím vznikla celá řada variant. Například Peklo nebo Nebe. Loni měl premiéru film Tetris.
MicroPython (Wikipedie), tj. implementace Pythonu 3 optimalizovaná pro jednočipové počítače, byl vydán ve verzi 1.23.0. V přehledu novinek je vypíchnuta podpora dynamických USB zařízení nebo nové moduly openamp, tls a vfs.
Canonical vydal Ubuntu Core 24. Představení na YouTube. Nová verze Ubuntu Core vychází z Ubuntu 24.04 LTS a podporována bude 12 let. Ubuntu Core je určeno pro IoT (internet věcí) a vestavěné systémy.
Databáze DuckDB (Wikipedie) dospěla po 6 letech do verze 1.0.0.
Intel na veletrhu Computex 2024 představil (YouTube) mimo jiné procesory Lunar Lake a Xeon 6.
Na blogu Raspberry Pi byl představen Raspberry Pi AI Kit určený vlastníkům Raspberry Pi 5, kteří na něm chtějí experimentovat se světem neuronových sítí, umělé inteligence a strojového učení. Jedná se o spolupráci se společností Hailo. Cena AI Kitu je 70 dolarů.
Byla vydána nová verze 14.1 svobodného unixového operačního systému FreeBSD. Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Název příkazu mkdir
vychází z anglického make directory, což znamená vytvořit adresář. To je také to, co příkaz dělá – vytváří adresáře. Nic víc, nic míň.
# vytvoří adresář s názvem "novy_adresar1" mkdir novy_adresar1
Standard vyžaduje dostupnost dvou přepínačů. Přepínači -m lze jako argument zadat oprávnění, se kterými bude adresář vytvořen.
# vytvoří adresář s názvem "novy_adresar2" a právy 700 (drwx------) mkdir -m 700 novy_adresar2
Druhý standardní přepínač -p slouží k vytvoření adresáře i za cenu nutnosti vytvoření nadřazených adresářů. Ukážeme si to na příkladu. Představte si, že chcete vytvořit adresář dir1 a v něm dir2 a v něm dir3. Máte dvě možnosti
# složitější verze mkdir dir1 dir1/dir2 dir1/dir2/dir3 # kratší verze s použitím -p mkdir -p dir1/dir2/dir3
Standard udává, že s přepínačem -p se pro každý neexistující nadřazený adresář spustí následující příkaz, který vytvoří adresář s výchozím oprávněním (dle umask) a přidá k němu právo zápisu a spouštění (wx) vlastníkovi.
mkdir -p -m $(umask -S),u+wx adresar
GNU verze příkazu má navíc přepínač -v (--verbose), se kterým vypíše informaci o každém vytvořeném adresáři.
mkdir -pv a/b/c/d mkdir: created directory `a' mkdir: created directory `a/b' mkdir: created directory `a/b/c' mkdir: created directory `a/b/c/d'
Dalším GNU přepínačem je -Z (--context), který slouží k nastavení bezpečnostního kontextu SELinuxu. Na systémech bez SELinuxu toto selže s tím, že operace není podporována.
Příkaz mkdir
je dostupný i na OS/2 a operačních systémech od Microsoftu, kde se často používá zkrácený název md
.
Program rmdir
má název vycházející z anglického slova remove directory, což znamená smazat adresář. Program smaže zadané adresáře, ale jen pokud jsou prázdné.
# smaže adresář s názvem "prázdný adresář" (pokud je skutečně prázdný) rmdir "prázdný adresář" # selže při mazání neprázdného adresáře rmdir ~ rmdir: failed to remove `/home/dave': Directory not empty
Jediným standardizovaným přepínačem je -p, který slouží k mazání vnořených prázdných adresářů. Pro lepší představu toho, co se děje, do příkladu rovnou přidám přepínač -v, který je v implementaci od GNU dostupný pro výpis toho, co program dělá (tzn. které adresáře smazal).
rmdir -v -p a/b/c/d/ rmdir: removing directory, `a/b/c/d/' rmdir: removing directory, `a/b/c' rmdir: removing directory, `a/b' rmdir: removing directory, `a'
Když program při mazání adresářů narazí na to, že některý z nich není prázdný, mazání se přeruší.
rmdir -v -p a/b/c/d/ rmdir: removing directory, `a/b/c/d/' rmdir: removing directory, `a/b/c' rmdir: removing directory, `a/b' rmdir: failed to remove directory `a/b': Directory not empty
GNU rmdir
má navíc ještě přepínač --ignore-fail-on-non-empty sloužící k ignoraci chyb způsobených čistě jen tím, že adresář není prázdný.
Příkaz rmdir
je dostupný i na OS/2 a MS DOS/Windows, kde se často používá zkrácený název rd
.
Příkaz cd
slouží ke změně aktuálního pracovního adresáře. Název vychází z anglického change directory, což znamená změnit adresář.
Jak jste patrně již zaregistrovali, cesty lze konzolovým programům zadávat relativně i absolutně. Relativní cesty se zadávají relativně právě k aktuálnímu pracovnímu adresáři (anglicky current working directory).
Jako argument se příkazu cd
zadává cesta k novému pracovnímu adresáři.
# vstoupí do adresáře /home (existuje-li a máme-li k tomu právo) cd /home
Dva standardizované přepínače -L a -P určují, jak se příkaz postaví k symbolickým odkazům v cestě. Přepínač -L nenásleduje symbolické odkazy, dokud se nezpracují všechny skoky o adresář výše (tedy ..
). Přepínač -P dělá přesný opak. Nejdříve následuje symlinky a teprve poté řeší všechny ..
v cestě. Výchozí chování cd
, pokud nezadáte -L ani -P je, jako kdybyste zadali -L, jinak platí poslední ze zadaných přepínačů. Matoucí? Ukážeme si příklady.
# představme si, že máme v adresáři /tmp … cd /tmp # … symbolický odkaz "houmko" ukazující na náš domovský adresář ln -s ~ houmko # teď máme dvě možnosti: # 1) -L cd houmko # pracovní adresář bude /tmp/houmko # 2) -P cd -P houmko # pracovní adresář bude ~
Ukážeme si to ještě na jedné složitější ukázce.
mkdir /tmp/abc # vytvoří adresář /tmp/abc cd /tmp/abc # změní pracovní adresář na /tmp/abc ln -s ~ def # vytvoří symlink "def" odkazující na domovský adresář cd def # změní pracovní adresář na /tmp/abc/def mkdir ghi # vytvoří adresář /tmp/abc/def/ghi (~/ghi) cd ghi # změní pracovní adresář na /tmp/abc/def/ghi # když teď spustíme následující… cd -P ../.. # pracovní adresář bude /home # ale když použijeme -L (nebo nic)… cd ../.. # pracovní adresář bude /tmp/abc
Když cd
zadáme místo názvu adresáře spojovník (-), změní pracovní adresář na předchozí hodnotu a vypíše cestu nově nastaveného pracovního adresáře.
cd - # je tedy totéž jako cd "$OLDPWD" && pwd
Nezadáme-li příkazu žádný argument, pracovní adresář se změní na domovský adresář.
# změní pracovní adresář na ~ cd
Příkaz cd
zpravidla není program (nastavit pracovní adresář shellu přes jiný proces je běžným způsobem v podstatě nemožné), ale bývá vestavěným příkazem shellu.
Příkaz je dostupný nejen na Un*xech, ale i na MS DOS a Windows, OS/2, AmigaOS a dalších systémech.
Příkaz pwd
slouží k vypsání aktuálního pracovního adresáře. Název pwd vychází z anglického výrazu print working directory, což znamená vypsat pracovní adresář.
$ cd /tmp # jste-li v /tmp $ pwd # pwd vypíše /tmp /tmp
Tento příkaz má stejné přepínače jako cd
(-L a -P, přičemž chování -L je výchozí), které mají stejný význam.
$ ln -s / /tmp/root $ cd /tmp/root $ pwd /tmp/root $ pwd -L /tmp/root $ pwd -P /
Některé shelly implementují pwd
po svém jako vestavěný příkaz. Alternativně je možné využít například /bin/pwd
z GNU coreutils, který se ovšem (v době psaní článku) na mém systému nechová dle standardu, protože výchozí chování neodpovídá přepínači -L, ale -P. Samotné /bin/pwd
mi totiž při použití v předchozí ukázce vypíše /
, tzn. chybně následuje symlink.
Ekvivalentem pwd
na MS DOS (COMMAND.COM) a Windows (cmd.exe) je cd
(bez argumentů).
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni Sdílej:
rmdir
má -p
stejně jako mkdir
, a to by se mi to zrovna nedávno hodilo.
Dobry strucny prehled.
Stalo by ale za to u kazdeho parametru psat i anglicke slovo, napr. u mkdir -p (p = parents), me osobne se zkratky nejlip pamatuji prave kdyz vim, co zkratka znamena, i kdyz je to anglicky.