Alyssa Rosenzweig se v příspěvku na svém blogu Vulkan 1.3 na M1 za 1 měsíc rozepsala o novém Vulkan 1.3 ovladači Honeykrisp pro Apple M1 splňujícím specifikaci Khronosu. Vychází z ovladače NVK pro GPU od Nvidie. V plánu je dále rozchodit DXVK a vkd3d-proton a tím pádem Direct3D, aby na Apple M1 s Asahi Linuxem běžely hry pro Microsoft Windows.
Byla vydána (𝕏) květnová aktualizace aneb nová verze 1.90 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.90 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 2024.2 linuxové distribuce navržené pro digitální forenzní analýzu a penetrační testování Kali Linux (Wikipedie). Přehled novinek se seznamem nových nástrojů v oficiálním oznámení.
Počítačová hra Tetris slaví 40 let. Alexej Pažitnov dokončil první hratelnou verzi 6. června 1984. Mezitím vznikla celá řada variant. Například Peklo nebo Nebe. Loni měl premiéru film Tetris.
MicroPython (Wikipedie), tj. implementace Pythonu 3 optimalizovaná pro jednočipové počítače, byl vydán ve verzi 1.23.0. V přehledu novinek je vypíchnuta podpora dynamických USB zařízení nebo nové moduly openamp, tls a vfs.
Canonical vydal Ubuntu Core 24. Představení na YouTube. Nová verze Ubuntu Core vychází z Ubuntu 24.04 LTS a podporována bude 12 let. Ubuntu Core je určeno pro IoT (internet věcí) a vestavěné systémy.
Databáze DuckDB (Wikipedie) dospěla po 6 letech do verze 1.0.0.
Intel na veletrhu Computex 2024 představil (YouTube) mimo jiné procesory Lunar Lake a Xeon 6.
Na blogu Raspberry Pi byl představen Raspberry Pi AI Kit určený vlastníkům Raspberry Pi 5, kteří na něm chtějí experimentovat se světem neuronových sítí, umělé inteligence a strojového učení. Jedná se o spolupráci se společností Hailo. Cena AI Kitu je 70 dolarů.
Byla vydána nová verze 14.1 svobodného unixového operačního systému FreeBSD. Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
this
se předává vždy, a efektivně tak trvale zabírá jeden registr procesoru. Vyhledání takové skoro globální proměnné v instanci nejvyššího nadřízeného objektu pak vždy bude komplikovanější, než prostá reference na pevné místo v paměti. A to i přes optimalizované ukládání mezivýsledků.
Takže vlastně vše kromě programování ve strojovém kódu je zde pouze pro pohodlí programátora, pro přenositelnost a znovupoužitelnost.
V objektovém přístupu bývají proměnné zabalené do struktur (objektů) a třebaže programátor úzkostlivě předává objekt přes parametry, tak na zásobníku nebude nic než ukazatel, takže až se funkce nakonec rozhodne přistoupit k proměnné, tak se krásný lokální ukazatel na zásobníku dereferencuje na globální proměnnou, která v keši nebude.
A stejně to dopadne i při neobjektovém paradigmatu, kdy nakonec programátor rezignuje na předávání každé proměnné argumentem (protože počet argumentů by vzrostl na nezvladatelný počet) a prostě je zabalí do struktury a bude předávat jen ukazatel na ni.
Jistě že dnešní překladače jsou jinde. Ale ty optimalizace jsou povětšinou jen lokální. Je jich moc. To ano. Ale stále jsou lokálního charakteru (tuhle funkci má smysl inlinovat, tady ušetřit tail-call, tuhle opakující se dereferenci lze nakešovat, tahle proměnná je ve skutečnosti konstanta, tahle podmínka nikdy nebude splněna). Představa, že překladač převede dereferenci objektu v desáté úrovni zanoření na globální proměnnou, „aby se zbytěčně netahaly ukazatele přes zásobník“, je naivní.
Complex
) je ale stejně interně uložena jako struktura s ukazateli, takže na zásobník se většinou uloží pouze pár odkazů do haldy.
Přímý odkaz na zásobník volajícího podprogramu je sice možný, ale aby fungoval, musí být funkce volaná vždy stejnou volací sekvencí funkcí mezí, a funkce musí být funkce statická (exportovaná funkce může být použita v předem neznámém kontextu, kde by tato přímá reference nefungovala). Nejsem si jist, zda to některý optimalizátor umí. Ve všech ostatních případech se musíte spolehnout buď na předaný ukazatel (jeden registr trvale obsazený), nebo na ukazatel zásobníkového rámce (frame pointer; ten sice nezabírá registr, ale každá reference na nadřízenou funkci znamená vystoupání po ukazatelích rámců, tedy jednu položku na zásobníku navíc na každou funkci, a jedno čtení navíc na každý stupeň vynoření).
Chápu, že nerozumíte tomu, že objekt lze celý uložit na zásobník. Takže předání ukazatele do dalšího podprogramu může třeba obsahovat ukazatel na data, která jsou o 10 bajtů dále za vrcholem zásobníku.
K čemu mi bude dobré ukládat na zásobník kopii objektu, když tam můžu chtít vidět data změněná jinde a hlavně měnit data daného objektu, tak aby byla změna vidět i jinde nebo po návratu z funkce?
tangle
), nebo tak, jak se to líbí TeXu (program weave
pro dokumentaci kódu), a dělá drobné záměny.
Statická deklarace polí v TeXu (zdrojový kód) zároveň znamená, že se TeX obejde bez ukazatelů a haldy (angl. heap), tedy bez alloc()
, malloc()
, free()
a jejich režie.
Tiskni Sdílej: