Portál AbcLinuxu, 7. května 2024 14:20
Distribuce založená na zdrojových kódech s velmi mocným systémem správy software.
Distribucí Linuxu je na světě opravdu hodně a je již naprosto normální, že stále vznikají nové a zároveň staré zanikají. Jelikož je člověk od přírody líný tvor, i přechod na jinou distribuci pro něj není zrovna lákavým soustem. Proto se většina nově vzniklých distribucí příliš nerozšíří. I mezi nimi však najdeme několik výjimek. Příkladem z poslední doby budiž Knoppix nebo Gentoo Linux. Knoppix patří mezi takzvané "Live", z CD bootovatelné, distribuce a Gentoo Linux patří do skupiny "Linux from scratch" distribucí. Tento podivný termín lze velmi volně přeložit jako název kdysi populárního časopisu "Udělej/Urob si sám".
V úplném začátku GNU/Linuxu se systém šířil ve velmi jednoduché formě. Člověk, který jej chtěl použít, si musel stáhnout spoustu zdrojových kódů a začít kompilovat a instalovat. Nebyl instalační program nebo konfigurační utility. Samozřejmě existovalo několik více či méně podařených a obsáhlých návodů how-to. V dalších fázích se začalo přecházet na balíčkové distribuce (.tgz nebo později .rpm), které nabízely přednastavené a hlavně zkompilované balíčky od jádra, přes základní systém až k aplikacím. Ty získaly značnou oblibu, protože poskytovaly mnohem větší komfort a odbouraly nutnost kompilace. Výhoda tohoto přístupu je zřejmá. Obrovská úspora času.
Samozřejmě se ukázalo, že tato cesta spolu s překotným vývojem konfiguračních nástrojů s sebou přináší i odklon od nutnosti znát jak a co v tom našem počítači vlastně funguje. V jakékoli distribuci GNU/Linuxu se tomu sice lze dopátrat, ale prostě to není ono. Když si navíc uvědomíme, jak výkonově pokročily procesory, zjistíme, že lze vše zvládnout i na běžném domácím hardware. Zřejmě velmi podobně uvažovalo více uživatelů a mezi nimi byli i tvůrci Gentoo Linuxu.
Jako hlavní důvody, proč vznikl Gentoo Linux, bych označil následující:
Plně optimalizovaný systém a software přesně na Váš počítač. Autoři
chtěli svoji distribuci mít životaschopnou nejen po instalaci, ale i při
reálném nasazení. Proto museli najít způsob jak zavést systém propojení
jednotlivých komponent mezi sebou (nenáviděné závislosti) a jak jí
jednoduše upgradovat. Proto vznikl systém balíčků Portage. Bohužel
neznám BSD systémy, ale podle autorů je styl práce s Portage podobný stylu
BSD. Systém je napsán v Pythonu. Pracuje podle nastavení v několika
souborech (nastavení kompilace /etc/make.conf) a s pomocí
členěného systému "ebuild" popisů k jednotlivým balíčkům
(/usr/portage). Zde se nacházejí soubory popisující Portage
systému automatickou instalaci, konfiguraci a závislosti jednotlivých
podporovaných komponent. Portage umožňuje jednoduchou ale komplexní správu
systému, upgrade i odinstalaci software. S postupem času můžu říct, že jeho
použití je opravdu příjemné.
Gentoo přináší obrovské množství software. Při jeho instalaci je sice téměř nutností připojení k internetu, ale za to dostanete opravdu čerstvou verzi GNU/Linux OS. To je vykoupeno nutností rozumného připojení. Po modemu se to blíží šílenství, což mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti. Nejen že musíte stahovat všechny zdrojové balíčky, ale ty jsou ještě větší než jejich binární bratříčci, takže například stažení nové verze jádra nebo XFree Vás bude stát několik hodin času.
Celý Portage systém se dá navíc nastavit do dvou módů (podobně jako v
Debianu existuji Stable a Testing verze distribuce). Standardně je používán
"stable" mód, kde se instalují nové, ale ověřené aplikace. Pokud však v
souboru /etc/make.conf odkomentujete řádku: #ACCEPT
KEYWORDS="~arch" a zaměníte "~arch" za označení Vaší architektury
("~x86", "~ppc", "~sparc" nebo "~sparc64") bude Portage systém fungovat v
testing režimu, kde Vám bude instalovat i nejnovější verze produktů. Druhou
možnost používám a zatím jsem se s žádným závažnějším problémem
nesetkal.
Pokud jde o snahu udržet systém v co nejnovějším hávu, zde nabízí Gentoo, resp. jeho Portage systém, také velice elegantní přístup. Celý systém lze velice snadno udržovat v "update" stavu kombinací příkazů:
#emerge sync // synchronizuje portage systém
#emerge -u world // upgrade systému (všechny nainstalované komponenty)
Samozřejmě to není otázkou vteřin. Rychlost závisí na taktu Vašeho
procesoru a konkrétním jednom či několika balíčcích určených k upgrade.
(např. xfree86 na PIII@666MHz cca. 6 hodin). V souboru
/etc/make.conf lze nastavovat jemněji volby pro překlad a
volby související s obsluhou Portage systému. Pro jednodušší nastavení
slouží utilitka ufed (emerge app-admin/ufed).
Pokud si tedy chceme nainstalovat nějaký program, budeme postupovat následovně:
#emerge -p nazev_balíčku (vypíší se nám všechny závislé
balíčky)
#emerge nazev_balíčku
pro upgrade použijeme:
#emerge -u nazev_balicku
pro odinstalaci použijeme:
#emerge unmerge nazev_balicku
a pro nalezení balíčku:
#emerge search string
Při instalaci balíčku nám portage systém automaticky provede stáhnutí
balíčku ze serveru (jde změnit v /etc/make.conf) v případě že
jej nenalezne v adresáři /usr/portage/distfiles/. Potom
balíček rozbalí do dočasného adresáře
(/var/tmp/portage/nazev_balicku), aplikuje případné patche,
zkonfiguruje podle nastavení v .ebuild souboru a zkompiluje podle nastavení
v /etc/make.conf. Pokud upgradujete a máte odkomentovanou v
souboru /etc/make.conf řádku AUTOCLEAN="yes",
rovnou Vám i odinstaluje starou verzi.
Jak jsem již podotknul, hodně záleží na síle Vašeho hardware. Potom také na Vašich zkušenostech s linuxovými systémy. Když jsem se poprvé snažil nainstalovat softwarový RAID, zabralo mi to také dost času. To však bylo způsobeno z velké části mojí neznalostí problematiky. Je opravdu lepší si předem promyslet, jestli daným krokům rozumíte, než naslepo tápat. Jako ideální bych viděl instalaci z běžícího systému v terminálu na pozadí (pomocí chroot).
Nepočítejte, že za jeden den budete mít hotovou desktop instalaci. Při mojí instalaci na PIII@666, 256MB RAM se mi základní desktop instalace protáhla na tři dny. Samozřejmě čas nezabírá jen kompilace. Hodně času mi zabraly problémy způsobené mými chybami nebo neznalostí. Potom ještě následovalo několik dnů dolaďování mé konfigurace a instalace software, na který jsem zapomněl. To však již probíhalo v rámci normální práce a na pozadí. Jediné, co se mi nepodařilo zkompilovat, je OpenOffice.org. Jeho překlad jsem z časových důvodů nakonec vzdal a nainstaloval binární verzi z CD nějakého časopisu.
Jelikož instalace probíhá z Instalačního CD, je dobré stáhnout si ISO na
rychlejší lince. Momentálně je dostupná verze 1.4_RC4. Když
jsem zkoušel instalovat předchozí verzi (1.4_RC2), tak mi na některých
konfiguracích nechtělo CD nabootovat. Možná je to náhoda, ale v obou
případech se jednalo o dvouprocesorové Pentium III počítače. Metodou
pokus/omyl jsem tedy došel až k poměrně historické verzi 1.2, která
fungovala bez potíží. Je důležité poznamenat, že kromě ztraceného pohodlí
(chybějících několik utilit obsažených v novější verzi) nezáleží na tom, z
jakého LiveCD budete instalovat. Celý systém si stejně v průběhu instalace
můžete upgradovat a překompilovat do nejnovější verze.
Před instalací je ještě dobré si promyslet, jakým způsobem chceme postupovat. Nabízí se nám tři možnosti v závislosti na první fázi instalace. Máme na výběr ze tří stage souborů.
Stage1 obsahuje pouze nejzákladnější systémové utility a v průběhu instalace se kompiluje znovu i základní knihovny a GCC s optimalizací na náš procesor.
Úspornější variantou je Stage2, kde jsou tyto komponenty již předkompilovány, ale musíme ještě přeložit základní systém.
Stage3 obsahuje i zkompilovaný základní systém. Samozřejmě si musíme vybrat optimalizaci na náš procesor, jinak nám nemusí systémové programy fungovat vůbec, nebo budou zbytečně pomalé. Tím by jsme však ztratili jeden z hlavních důvodů, proč tato distribuce existuje.
Instaloval jsem zatím na 5 počítačů s poměrně velkým výkonostním rozptylem a kromě již zmíněného bootování novějších verzí instalačních LiveCD, jsem se nesetkal s téměř žádnými problémy. V podstatě se dá říct, že kdybych pořádně četl manuál a občas prohledal diskuze, vše by proběhlo vždy hladce. Jaké tedy byly instalované konfigurace?
Pokud jde o rychlost kompilace, tak zde jsou rozdíly mezi nejslabším a nejsilnějším strojem opravdu patrné, ale jinak mě stařičké (byť dvouprocesorové) Pentium Pro na 200MHz překvapilo svou svižností. Dokonce i Xfree86 se na něm dají v pohodě provozovat. Na OpenOffice.org nebo KDE 3.x to již není to pravé, ale i o nich by se dalo uvažovat. Zato na strojích s Pentium III nebo s novějšími procesory je to prostě paráda :) .
1280x1024, 288 kB
Tým vývojářů Gentoo nyní pracuje na lepším zabezpečení celého Portage stromu. Celý problém spočívá v obavě o možnost podsunutí balíčku v podobě trojského koně. Samozřejmá je i postupná aktualizace softwarového vybavení nebo linuxového jádra. Jelikož počet uživatelů Gentoo Linuxu i jeho instalací stoupá, myslím, že se můžeme těšit na dobrou budoucnost distribuce. Její potenciál je jistě velký.
Celý projekt hodnotím velice kladně a postupným upgradem systému
zjišťuji, že jejich práce je opravdu znát. Gentoo mi dalo určitě mnohem
lepší přehled o základech systému. Naučil jsem se spousty nových věcí a v
neposlední řadě procvičil kompilaci kernelu a modulů ;) . Obecně můžu říct,
že ze zpětného pohledu to byla opravdu hodnotná a kvalitní zábava. Určité
problémy může způsobovat nutnost připojení k internetu, ta se však dá
kompenzovat např. stažením souborů v práci a doma nakopírováním do adresáře
/usr/portage/distfiles/. Dostupná dokumentace je také na dobré
úrovni a kdo by nenašel odpověď ani tam, je mu k dispozici diskuzní fórum
uživatelů Gentoo Linuxu.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.