Portál AbcLinuxu, 30. května 2024 10:32
Protože do českých (a slovenských) luhů a hájů dorazil podzim, období plné barev, které si většina lidí tak ráda fotí, začíná na našem serveru krátký seriál, který bude postupně seznamovat s nástroji a programy, jež nalézají uplatnění při zpracování fotografií. Pochopitelně se zcela vyhneme drahým programům určeným pro nelinuxový svět, tento seriál si naopak vezme na mušku nástroje, které jsou dostupné pro operační systém, jenž má AbcLinuxu v názvu.
První a druhý díl seriálu však nebude plný screenshotů příslušných aplikací a rad jak v nich co dělat. Než se pustíme do samotné úpravy fotografií, dovolte pár slov na téma fotografické výbavy, jak co fotit, čeho se vyvarovat a jak se o své digitální soubory postarat.
Následně se v dalších dílech zaměříme na zpracování fotografií v co nejobecnějším smyslu, tedy na programy určené k úpravě fotografií či bitmapové grafiky obecně, které jsou využitelné pro fotografie zaznamenané ve formátu JPEG. Obecně budou tyto části použitelné i na digitální skeny z filmového materiálu (tomuto tématu jsme loni věnovali dva díly recenze skeneru Epson V300: 1, 2) i na snímky ze zrcadlovek a podobných přístrojů. Teprve poté zúžíme záběr na pokročilejší zpracování a nakonec i formát RAW.
Než se ale do všeho pustíme, jedna dobrá rada na úvod: fotit můžete už teď a soubory zpracovat po dočtení seriálu, pokud si sami nyní netroufáte. Než pak smutnět z nepořízené fotografie, raději nasekejte snímků co nejvíce tak, jak vám to v tuto chvíli jde a vyhovuje.
Pokud hodláte v nejbližší době pořizovat nový fotoaparát, budete vybírat v podstatě z následujících kategorií:
Existují i jiné kategorie digitálních fotoaparátů, případně se v některých přístrojích tyto kategorie i překrývají, ale toto základní členění nám postačí. Jako první jsou v seznamu mobily s foťákem a kompakty. Jakkoli to může znít rouhačsky, poslední generace drahých mobilů je již schopna fotit opravdu celkem obstojně pro základní použití, takže se (téměř) vyrovná kompaktům z generace řekněme roku 2004.
Základním problémem kompaktů a mobilů je velmi malý čip, který fotografie pořizuje, a často i nízká/nižší kvalita objektivů. Nicméně pokud jste nenároční, tyto neduhy se vás ani nedotknou a místo toho oceníte malé rozměry a hmotnost spolu se schopností natáčet video, dnes již často v HD rozlišení.
Do kategorie kompaktů lze paradoxně zařadit i některé velmi drahé kompakty, například přístroje Sigma řady "DP", které nesou snímač Foveon stejně velkých rozměrů jako skutečné zrcadlovky. Jinak však klasické kompakty vyrábějí prakticky všichni výrobci na trhu, včetě řady různých "alternativních", kteří nedělají zrcadlovky
Elektronické zrcadlovky či superzoomy jsou víceméně jen „přerostlými kompakty“. Často nesou kvalitnější objektivy, jsou schopny fotit díky velkému zoomu vzdálené objekty a v některých případech již podporují focení do RAWu (o tom někdy příště, prozatím vám musí postačit informace, že RAW oceníte pouze pokud si chcete doma se zpracováním fotek vyhrát). Pojem „elektronická zrcadlovka“ označuje přítomnost hledáčku v přístroji, který však není optický, nýbrž je v něm umístěn malý displej. Většinou je v podstatě k ničemu, ale za slunných dní, kdy na hlavním LCD nevidíte ani „ň“, je pohled do hlavou zastíněného hledáčku k nezaplacení.
EVF resp. superzoomy se často vyznačují také pokročilejší automatikou a schopností točit lepší video (výjimkou již není 1920×1080). Zajímavé ale nepochybně je, že i tato kategorie se v posledních měsících slučuje s kategorií kompaktů, neboť máme na trhu kompaktní přístroje (u nichž nevyčuhuje objektiv z těla, vyjíždí pouze při zapnutí) s 15× zoomem (např. Samsung WB650) - ještě před pár lety bylo cokoli s 10/12× a vyšším zoomem označováno za „superzoom“ či „ultrazoom“.
Zrcadlovky bez zrcátka jsou v podstatě kompakty, které mají v těle velký snímací čip jako zrcadlovky, mají výměnné objektivy, ale nenesou to, co dělá zrcadlovku zrcadlovkou (zrcátko překlápějící obraz z objektivu do optického hledáčku). Jejich výhodou tak je menší rozměr i hmotnost při zachování stejné výsledné kvality fotografií (pouze je zde horší ergonomie obsluhy přístroje a menší množství funkcí přímo přístupných tlačítky). S tímto konceptem začaly firmy Olympus a Panasonic, které svůj formát nazvaly micro4/3 („crop faktor“ 2,0× – za chvíli si jej vysvětlíme), následoval korejský Samsung se systémem NX (crop faktor 1,5×) a Sony s přístoji NEX (taktéž 1,5×).
Asi nejdůležitější parametr, který určuje kvalitu fotografií. Rozlišení nám utěšeně roste a mnozí se shodují, že ve všech typech fotoaparátů již překračuje únosnou/použitelnou mez. Obecně platí, že čím větší rozlišení, tím detailnější fotografie, ale to je pouze teorie. Položím vám řečnickou otázku: když zvětším třeba v GIMPu 3Mpix fotografii na 12Mpix, dostanu skutečně 12Mpix fotografii?
Velikost snímače totiž určuje, jak velké budou samotné světlocitlivé buňky. Přitom platí jasná úměra, že čím větší buňky, tím méně jim stačí světla pro zachycení informace (= tím lépe fotí za tmy/šera) a tím méně bude fotografie zašumněná (= čím menší buňky - tím slabší signál - tím více musí elektronika „vytáhnout“ obraz i s šumem).
Zpracování signálu v digitálních fotoaparátech totiž probíhá v několika krocích (trochu si to zjednodušíme):
Stěžejní je v tomto skutečně primárně velikost snímače a počet bodů, který je v daném rozměru snímače nanesen ve výrobě. Podívejte se na následující přehled dnes používaných velikostí snímačů, které si okomentujeme (sestaveno ze dvou schémat, autorem je Jiří „no-X“ Souček).
První „full size“ je rozměrem kinofilmového políčka, takzvaný „fullframe“, který se ve fotografii bere jako etalon a všechny hodnoty se k němu vztahují (ještě na to narazíme u ohniska). Fullframe čipy se používají pouze v drahých zrcadlovkách, aktuálně platí, že jejich cena je nad 45 000 Kč a lidé, kteří si je kupují, moc dobře vědí, co dělají, pročež se jim vyhneme. APS-H je snímač o trochu menší, má právě onen tzv. „crop factor“, a sice ~1,2× (samotný fullframe má 1,0×, hodnota určuje, kolikrát je snímač menší oproti kinofilmovému políčku) - používá jej Canon v několika profi D-SLR s cenou v desítkách tisíc - opět vynecháme.
Zajímavější jsou již APS-C snímače, které s cropem 1,5× (používá Nikon, Pentax, Samsung, Sony) a 1,6× (Canon) nacházejí uplatnění i v levných zrcadlovkách a přístrojích NEX/NX. Avšak tyto snímače mají plochu již pouze 43, resp. 38 % kinofilmového políčka. Ještě hůře jsou na tom systémy 4/3, resp. micro4/3, které mají crop factor 2,0×, a tudíž pouze čtvrtinové políčko. Rozdíl mezi 12Mpix fullframe zdrcadlovkou Nikon D700 a 12Mpix 4/3 zrcadlovkou Olympus E-30 je takový, že Nikon má světlo snímající prvky na čipu 4× větší, a to je velice důležité pro kvalitu snímání, zejména za horších světelných podmínek na vyšší citlivosti.
Snímač Foveon s 1,7× cropem je velice specifický případ, naprosto se svojí architekturou vymyká všem ostatním na trhu, pro dnešek jej tedy vynecháme.
Za hranicí 4/3 snímačů již leží pole přístojů kategorií ultrazoom či kompaktních a EVF. 2/3" snímač používá FujiFilm v několika drahých EVF s ručně ovládanými objektivy, snímače velikosti 1/1,7" a 1/1,6" nacházejí uplatnění v lepších drahých kompaktech jako Panasonic Lumix, nicméně již mají pouze ~5% velikost fullframe políčka. Ještě menší snímače jsou pak ve většině běžných kompaktů a EVF/ultrazoom, dnes jsou běžné čipy v rozmezí 1/2,3 až 1/2,5.
Počítejte tedy s tím, že pokud si koupíte levný například 14Mpix kompakt kolem 2 000 Kč, čekají vás neostré fotografie plné na vyšší citlivost šumu (a jistou úrovní šumu i na základní ISO 100 apod.), neboť snímač je naprosto miniaturní a není schopen zachytit 14 miliónů bodů. Nápis 14Mpix na takovém kompaktu je pouze marketing, reálné rozlišení bude méně než čtvrtinové.
Jistě jste si za poslední roky všimli, že zatímco u zrcadlovek se uvádí hodnoty u objektivů v milimetrech (typicky 18-55mm apod.), tak u ultrazoomů či kompaktů se dozvíte pouze údaj typu „3× zoom“ či „15× zoom“. Vztah mezi ohniskem a „zoomem“ je přitom velice těsný a důležitý.
Nebudeme zde zabředávat příliš do fyziky, pouze zmiňme, že ohnisko je údaj vztahující se k objektivu jakožto optické soustavě. Čím širší ohnisko (menší hodnota v mm), tím širší úhel záběru a naopak. Hodnota „zoomu“ není nic jiného než poměr mezi „nejdelším“ a „nejkratším“ ohniskem. U zrcadlovek s objektivem 18-55mm bychom tak mohli stejně dobře psát, že mají 3× zoom, neboť 55/18 = 3 (po zaokrouhlení).
Pokud tedy vybíráte například 24× ultrazoom, pak se zajímejte o to, jaké je nejširší ohnisko. 24× zoom totiž může znamenat rozsah ohnisek 32 až 768mm, stejně jako 24 až 576mm. A zatímco širší ohnisko velmi oceníte při focení skupin lidí v těsném prostoru, tak rozsah ohnisek nad 576mm je prakticky k ničemu. Totéž platí pro kompakty, skoro bych napsal, že v daleko větší míře, protože lze koupit kompakty začínající ohniskem na 24mm, stejně jako ty, které začínají třeba až na 42mm - a ten rozdíl je pak při focení opravdu propastný.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.