Portál AbcLinuxu, 4. května 2024 07:48
K vydání Ubuntu 13.10 došlo před měsícem. Slibovali jsme si od něj mnohé, nezůstalo ale prakticky nic pozitivního. Toto vydání vyšlo jen proto, že muselo. Nebyl k němu jinak prakticky žádný důvod. Nebo ano?
Obvykle je linuxová distribuce, resp. článek ji představující, charakterizován(a) několika prvky. Tím, jak kvalitně, případně jak odlišně od minula, je vyveden instalátor, jak vypadá výchozí vzhled a nastavení desktopu a pak též co tomu celému běží pod kapotou. Rovnou mohu říci, že v první části nás nečeká vlastně nic moc nového, Ubuntu se instaluje stále stejně pohodově jako dosud. Ani druhý bod se příliš nemění, desktop s prostředím Unity vypadá a chová se stále stejně, jsou zde jen jisté minoritní změny, ale pravidelný uživatel Ubuntu bude doma, tedy jako ryba ve vodě.
Od bodu tři se slibovalo, že přinese radikální změnu: desktopové prostředí Unity a vše ostatní běžící nikoli nad X serverem, ale nad serverem Mir, případně rozšířením XMir. Canonical ale přes veškeré síly vržené do tohoto projektu nestihl Mir/XMir dotáhnout do stabilního stádia (nemluvě o tom, že výrobci GPU jsou v jeho podpoře – řečeno diplomaticky – laxní) a tak se odchod od Xek odsouvá.
O čem to tedy dnes vůbec může být? Inu, povíme si o tom, jaké drobné změny tedy Canonical stihl, na jakých verzích to celé běží, ale tím výčet prakticky končí. Jak již jsem uvedl, hlavní síly Canonicalu se zjevně soustředí na pokus o uchycení se v mobilním segmentu, resp. rozšíření působnosti Ubuntu nejen na desktopy, ale výhledově i tablety, smartphony či chytré televizory. To samozřejmě bere síly tak malé firmě, jakou Canonical třeba ve srovnání s Microsoftem či Applem je. Již víme, že kupříkladu crowdfunding smartphonu Ubuntu Edge nebyl úspěšný, ale firma se nevzdává. Ale o tom zase třeba jindy, dnes je to o nové verzi Ubuntu.
Ubuntu v podobě LiveCD lze samozřejmě používat i z USB flashky. Canonical nabízí vlastní nástroj pro přenos obrazu na flashku, použít lze ale i prosté nakopírování obrazu příkazem dd v následující podobě:
lsblk nebo mount(pozor, na nic se neptá a rovnou zapisuje!): dd if=ISO_OBRAZ_UBUNTU.iso of=/dev/sd(x) bs=1M … kde sd(x) je dané zařízení (např. sda, sdb atd.)
Výchozí desktop na LiveCD a logicky i výchozí desktop po instalaci pak vypadá následovně.
Zkoušel jsem ji jak ve virtuálu, tak na notebooku se SSD. Žádný problém se nekonal, ale na rovinu, jestli chcete odpověď na to, jak je na tom Ubuntu z hlediska Secure Bootu na nějakém obskurním novém PC, zapátrejte v hlubinách jeho výrobce. Výchozím kernelem je mimochodem 3.11.x.
Jak je již dobrým zvykem, během instalace lze jak stáhnout a nainstalovat aktualizace, tak software „pochybného původu“ jako jsou různé dekodéry na licenčně zatížené formáty. Pro rozdělení a nastavení disků lze použít automatiku, LVM, šifrování, případně vlastní mozek a vše udělat ručně. Již během instalace lze zprovoznit cloudový účet Ubuntu One. Seznámeni jste s výchozími, resp. nejpoužívanějšími aplikacemi.
Aktualizace má na starosti starý dobrý klasický aplet a aktualizační aplikace.
Instalátor aplikací v Ubuntu, tedy Ubuntu Software Center, je jednou z nejbáječnějších a uživatelsky nejpřívětivějších věcí vůbec. Ukažme si ale ještě instalaci skrze příkazovou řádku, pro zajímavost KSnapshot, který ukazuje, jaké závislosti sebou do Ubuntu přinese KDE(Qt) aplikace.
Horní lišta a applety aplikací v ní se průběžně vyvíjí. Aktuální verze vypadá následovně a ve výchozím nastavení zahrunuje nastavení klávesnice, WiFi, modrého zubu, pošty a instant messagingu, akumulátorů v systému, zvuku, kalendáře a času a pochopitelně informací o uživateli a možnosti odhlásit, uspat, restartovat či vypnout počítač.
V podrobnostech o systému je klasický GNOME dialog se základními nataveními plus nějaké ty právní kecy ohledně vyhledávání v Dashi. To je stále ožehavý problém Ubuntu, v tuto chvíli jsou do hlubin internetu odesílány vyhledávací dotazy a kromě lokálního obsahu se uživateli vrací i výsledky z internetu, ať již z obchodu Amazon, nebo z Ubuntu Music One či obecné internetové výsledky. Ubuntu umí takto přihazovat výsledky vyhledávání z celé řady zdrojů. Je to špatná zpráva pro odpůrce velkého bratra, ale lze to vypnout.
Klasická GNOME-like nabídka nastavení též zůstává. Projděme si jednotlivé položky na screenshotech.
Explicitně zmiňuji a upozorňuji na položku Hledat – v ní se právě skrývá ono vypnutí doplňování vyhledávače online výsledky.
Účty internetových služeb se z hlediska propojení řídí vlastními autorizačními mechanismy, viz třeba facebook. Ubuntu ve svém dialogu jednoduše načte příslušnou webovou stránku.
Dash slouží jako spouštědlo i vyhledávátko aplikací, souborů či čehokoli dalšího. Ve výchozím stavu zabírá výraznou část obrazovky, ne však kompletní, takže uživatel narozdíl od GNOME neztratí „oční kontakt“ s pracovní plochou. Jak jsem již uvedl, ve výchozím nastavení posílá systém vyhledávané řetězce Canonicalu a ten pak do výsledků servíruje i výsledky vlastní i třetích stran. A není to jen ten tolik kritizovaný Amazon, či obchod s hudbou Ubuntu, ale také třeba Wikipedia.
Uživatel může specifikovat své oblasti zájmu, případně vypínat přímo konkrétní typy zdrojů. Anebo celou věc zcela vypnout, jak jsme si ukázali výše.
Pokud přijmete filosofii fungování prostředí Unity v Ubuntu, pak asi oceníte možnost mít na liště přímé spouštěče pro oblíbené weby jako GMail či YouTube. U příslušných stránek Ubuntu samo nabídne přidání spouštěče na lištu.
Daný spouštěč je pak jak v liště, tak v Dashi.
Tolik tedy aktuální Ubuntu 13.10. Nepřineslo Mir, nepřineslo radikální změny v Unity, jen pokračuje v tom, co dělalo dosud. Nechám na diskusi, jak moc budete chtít filosofovat nad odesíláním vyhledávaných řetězců směrem ven do internetu a servírování v podstatě reklamy na e-shopy do Dashe. Je to praktika, se kterou se asi bude potřeba smířit, jelikož ani obrovská peněženka Marka Shuttlewortha není bezedná a potřebuje Ubuntu nějak – teď použiju takové hnusné slovo – monetizovat.
Jedno se ukazuje jasně: Linuxový desktop může být buď plně otevřený, ale geekovský (ať již se na to díváte optikou Magei, Debianu, Archu či Gentoo), nebo může být takto postupně komercionalizován jako Ubuntu, nebo za ním bude stát komerční aktivita jiného typu: kupříkladu prodeje Steam Boxů a her na Steamu, tak jak to zamýšlí Valve u Steam OS. Ale doby krásného čistého Ubuntu, kdy vám domů přišlo v obálce 10× CD a samolepky, jsou ty tam. To prostě ani Mark Shuttleworth nemohl táhnout donekonečna a faktem je, že už více než 10 let pracuje na projektu, který je ztrátový.
Ubuntu samo o sobě není apriori zlé, jakkoli lze souhlasit s myšlenkami RMS. Dokud půjde celou tu „šmírovací věc“ vypnout – a je jedno jestli jednoduchým přepínačem v GUI, nebo drobnou magií v příkazové řádce – pak není potřeba se přehnaně čílit, stačí jen držet vztyčený ukazováček a bedlivou pozornost. Ale pokud se jednou vztyčený ukazováček změní ve vztyčený prostředník, bude mít Ubuntu problém…
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.