Portál AbcLinuxu, 20. května 2024 08:40
Vedle minule představeného 4k OLED monitoru přichystal Dell i podstatně levnější 4k monitor, který ale chytne každého fanouška filmů díky certifikaci UHD Premium. Dále se podíváme, co hodlá Intel postavit proti budoucí hi-end platformě AMD s 16 CPU jádry, proč MSI přidává k základním deskám 3D XPoint úložiště či jaká je nová bezzrcadlovka Sony a9.
Poslední dobou Dell hodně tlačí na pilu v oblasti monitorů. Jakoby se chtěl stát světovou jedničkou jak v množství, tak zejména v parametrech a nutno přiznat, že se mu to daří. Není to tak dávno, co představil první monitor s rozlišením 7680×4320 (tedy „8k monitor“, minule jsme si pak psali o prvním 4k monitoru s OLED displejem. Tuto „svatou trojici“ nyní kompletuje další model, který jako první disponuje certifikací UHD Premium.
UltraSharp UP2718Q má úhlopříčku displeje 27 palců. Jde o monitor s rozlišením 3840×2160 (jak jinak) vybavený blíže nespecifikovaným panelem. Jeho hlavní devizou a současně tím, co UHD Premium požaduje, je vysoký rozsah jasů, tedy vysoký dosahovaný kontrast. Pokud do tohoto monitoru proudí HDR signál, používá jas dosahující až 1000 cd/m². V případě ne-HDR signálu tolik své komponenty netrápí a maximální jas omezuje na 400 cd/m².
Monitor pokrývá barevné prostory následovně: 100% AdobeRGB, 100% sRGB, 100% Rec.709, 97,7% DCI-P3 a 76,9% Rec.2020. Zajímavé je srovnání s minule zmíněným OLED monitorem, který kromě těch rozsahově menších prostorů pokrývá 97,5% DCI-P3 a 85,5% Rec.2020 – tedy méně DCI-P3, ale výrazně více Rec.2020. Je tedy zjevné, že tyto dva monitory jsou nastaveny na pokrytí jiného rozsahu barev.
Mezi vstupy najdeme po jednom DisplayPortu 1.4 a mini-DisplayPortu 1.4, dále pak dva vstupy HDMI 2.0a. Nechybí čtyřportový USB 3.0 hub, u nějž dva porty podporují rychlonabíjení. Tento model je výrazně levnější než 4k OLED s cenovkou 3499 dolarů, vyjde pouze na dva tisíce dolarů, pročež lze předpokládat, že panel je typu LCD. UltraSharp UP2718Q se objeví na trhu 23. května.
Od dob uvedení AMD Ryzen má Intel problém. Jeho procesory jsou drahé a oproti konkurenci už nenabízejí nic moc navíc. Ryzen se povedl, a tak vedle již dříve se objevivší informace, že HEDT nástupce Broadwellu-E z generace Skylake přijde o něco dříve, se objevuje také další pozitivní nová informace.
Xeony navýší počet jader na 32, mainstreamová platforma Coffee Lake nabídne ne 4, ale 6 jader, a tak je jedině logické, že příští HEDT, tedy Skylake-X / Kaby Lake-X, přinese 12 jader CPU v nejvyšším modelu. Intel tak podle všeho reaguje na chystanou hi-end platformu AMD ThreadRipper, která přinese až 16 CPU jader generace Ryzen, tedy 32× HT. Otázkou je, co bude s cenou, jelikož nejvyšší aktuální 10jádrový / 20× HT Broadwell-E sice zlevnil, ale stále je „nechutně drahý“. Vše bude záviset na ceně, kterou si za svoji HEDT platformu řekne AMD a také na datu uvedení na trh.
MSI se rozhodlo zatraktivnit dva své modely základních desek. Na trh tak zamířily dva nové modely s označeními B250M Bazooka Opt Boost a Z270 Tomahawk Opt Boost, u nichž je součástí balení osazený 16GB M.2 modulek Intel Optane. Ten zde slouží jako akcelerační kartička, či možná lépe řečeno jako velká cache pro datové úložiště. Dle měření Intelu (i jiných) představuje použití 16GB Optane modulu s pamětí typu 3D Xpoint nárůst výkonu datového úložiště až 14× oproti běžnému HDD.
Jedinou vadou na kráse tohoto argumentu je skutečnost, že porovnává 3D Xpoint s HDD, nikoli SSD. Dovolím si tvrdit, že za cenový rozdíl by šlo pořídit minimálně 120GB TLC SATA SSD, které udělá parády daleko více a u kterého nemusí 99 % majitelů trápit nižší životnost (zejména s ohledem na to, že tyhle malé 3D Xpoint kartičky první generace zdaleka nemají takovou udávanou životnost, jakou se Intel / Micron chlubil při představení této technologie – ač čísla jsou to i tak řádově lepší než u současných TLC NAND flash).
Tuhle novinku avizoval HGST (což je harddisková divize Western Digital, před X měsíci odkoupená od Hitachi, tedy úplně původně HDD divize samotné IBM) už před několika měsíci. Nyní se nové disky staly realitou, firma oznámila, že 12TB Ultrastar HE12 je dodáván zákazníkům.
Tento disk v běžném prodeji (zatím?) nekoupíme. Je dodáván velkým odběratelům z řad provozovatelů datových center. Od předchozí 10GB generace se odlišuje tím, že nese nikoli sedm, nýbrž rovnou osm diskových ploten. Jeho útroby jsou též naplněny heliem, plotny jsou tenčí, stejně tak hlavičky. HGST si ale za svou technologií stojí a na disky dává pětiletou záruku. K dispozici jsou v 6,0Gbps SATA i 12,0Gbps SAS variantě. V nepříliš vzdálené budoucnosti má následovat varianta těchto osmiplotnových disků, která nebude používat pouze klasické PMR, ale šindelové plotny. Tím dojde k navýšení kapacity na 14 TB.
Za předpokladu, že vývoj technologií půjde hladce, lze očekávat, že HGST jednoho dne uvede i devítiplotnové disky. S PMR by dosáhly na 13,5TB kapacitu, s SMR na možná i 16TB, to vše při stejné hustotě záznamu.
Japonská Sony přichystala hodně zajímavý model bezzrcadlovky. Nese „pouze“ 24Mpix full-frame snímač, zato ale veškerá další výbava míří k co největším výkonům, neboť Sony se rozhodla zaútočit na dosavadní hájemství Canonu a Nikonu, zrcadlovky pro sportovní a jinou podobnou fotografii.
Sony se „alfa“ v názvu drží již delší dobu. Kdybychom ale zavzpomínali na doby kinofilmové, klidně ještě před spojením Konicy a Minolty, tedy na čistě minoltí éru, musel bych připomenout, kterak se zrcadlovky Minolta jmenovaly na evropském trhu Dynax, na americkém Maxxum a na japonském právě Alfa. A tudíž bych musel vzpomenout zrcadlovku Dynax 9 (Alfa 9), která představovala de facto vrchol vývoje u Minolty (pozdější model Dynax 7 byl lepší jen v některých ohledech). Přinesla mechanickou závěrku s časem 1/12000 a spoustu dalších parádností, pověst a šanci na zisk profi trhu jí ale prý pošramotila ta hloupost, že profíci nepovažují tělo s integrovaným bleskem za profi tělo. Ale nechme historie, podívejme se na nový přistroj se jménem Alpha 9.
Ten dostal do vínku full-frame snímač s celkovým rozlišením 28 Mpix, z nějž je efektivně používáno 24 Mpix. Maximální rozlišení snímků je 6000×4000, vše řídí procesor BIONZ X. Rozsah citlivostí je v základu od ISO 100 po ISO 51200, rozšířený režim nabídne ISO 50, stejně jako ISO 204800. Snímač je stabilizovaný v pěti osách s účinností o 5 EV. Tělo nabízí 693 AF bodů, třípalcový displej s 1440k body (výklopný a dotykový), EVF má rozlišení téměř 3,7 miliónů bodů, 100% pokrytí a 0,78× zvětšení. Mechanická závěrka umí 1/8000, elektronická až 1/32000. Podporováno je 4k video ve formátu H.264. Jsou zde dva SD sloty s podporou UHS-II, Wi-Fi i BT. Li-ion akumulátor vydrží dle metodiky CIPA na 650 snímků, přičemž tělo nijak nevybočuje ze své třídy: rozměry 127×96×63 mm a hmotnost 673 g.
Alpha 9 je nastavena hlavně na akci, takže primárně používá elektronickou závěrku. AF body pokrývají celých 93 % plochy snímače a buffer je hodně dlouhý. Sony si zkrátka dala záležet na tom, aby vedle nočních fotografů (kterým nabízí 12Mpix A7S II) a krajinářů (ti zase sáhnou po 42,4Mpix A7R II) navázala na střední řadu A7 něčím podstatně výše dimenzovaným. Bude to na Canon a Nikon stačit? Těžko říci, rozhoduje spíše nabídka skel, kterých má Sony zatím trošičku méně (ač třeba nabídka objektivů Zeiss je už celkem pěkná).
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.