Soukromá síť - V

7. 10. 2004 | Kamil Kantar | Sítě | 20682×

Dokončení konfigurace Samby: sdílení tiskárny. Instalace a nastavení Postfixu pro použití v lokální síti.

O krůček zpět

Přestože jsem v minulém díle avizoval, že nebudu popisovat, jak pro naše klienty sdílet tiskárnu přes Sambu, nakonec se k tomu v krátkosti vrátím. Povídání o Sambě tak bude o něco kompletnější. Cílem tohoto dodatku tedy bude tiskárna připojená k serveru (v mém případě přes USB kabel), ze které půjde tisknout i z našich stanic se systémem Windows. Zde je velmi důležité, aby tiskárna na serveru bezchybně fungovala. Pokud to tak není, z problémů se nedostanete.

V každé distribuci existuje nějaký nástroj pro nastavení tiskárny, na Slackwaru se toto dá pohodlně udělat programem apsfilter (/usr/share/apsfilter/SETUP). Výsledkem nastavení tiskárny by měl být platný konfigurační soubor /etc/printcap. Zapamatujte si, jaké jméno jste tiskárně přidělili.

Pro sdílení tiskárny přes Sambu existují dvě možnosti. Za prvé můžeme v globální sekci souboru smb.conf definovat sekci [printers]. Pokud tak učiníme, Samba automaticky načte obsah souboru, který definuje nastavení tiskáren (obvykle /etc/printcap, pokud nedefinujeme jiný), a pro každou tiskárnu v něm nalezenou vytvoří samostatné (tiskové) sdílení. Druhá možnost je o něco jednodušší. Globální sekci souboru smb.conf necháme nezměněnou a pouze přidáme tiskové sdílení definující nastavení naší tiskárny. V našem příkladě použiji tuto druhou možnost, protože pro moji jednu tiskárnu je dostačující.

Tiskové sdílení definované v souboru smb.conf může vypadat třeba takto:

[deskjet656] printable = yes comment = HP DeskJet 656c print command = /usr/bin/lpr -P%p -r %s printer admin = kamil printer = lp printing = BSD path = /tmp

• Příkaz printable = yes nám říká, že se jedná o tiskové sdílení (jinak by se jednalo o normální diskové sdílení).
• print command určuje tiskový příkaz, pomocí kterého bude soubor vytištěn; poté bude jeho kopie ze Samba serveru smazána.
  • Příkaz obsahuje parametr P s proměnnou %p (ta interpretuje jméno tiskárny, a tak tímto příkazem říkáme, na jaké tiskárně chceme tisknout).
  • r - ten říká, že po tisku se kopie souboru smaže.
  • A konečně proměnnou %s, která bude nahrazena jménem tištěného souboru.
• Příkaz printer admin definuje administrátory tiskárny (viz níže)
• a příkaz printer její název.
• Příkazem printing = BSD říkáme, že používáme Linux s BSD systémem tisku. Toto nastavení má mimo jiné vliv na příkaz print command, který by se při jiné hodnotě příkazu printing měl také změnit.
• Cesta path určuje, kam se budou před tiskem ukládat dočasné soubory.

Pokud systém na klientovi neobsahuje ovladač k naší tiskárně (jako v mém případě), tak jej sežeňte, budete ho potřebovat při její instalaci. Doporučuji na Sambě vytvořit samostatné sdílení (např. print_drv), které bude obsahovat tento ovladač, abyste jej nemuseli stále někde hledat, či přenášet CD při instalaci tiskárny na více stanic.

Na stanici se přihlásíme jako uživatel s administrátorskými právy a průvodcem pro přidání tiskárny přidáme novou (síťovou) tiskárnu, v našem případě se jmenuje deskjet656 (\\server\deskjet656). Když jsem instaloval tiskárnu jako Administrator (tzn. někdo jiný než je uvedený v příkazu printer admin v souboru smb.conf), tak tisknout sice šlo, ale Windows hlásily ve vlastnostech tiskárny, že se "Připojení nepodařilo" a že byl "Přistup odmítnut". Takže doporučuji instalovat tiskárnu jako printer admin.

Konečně Postfix

Nyní budeme nastavovat Postfix, neboli SMTP server - službu na posílání elektronické pošty. Přestože není naše síť v tomto stavu připojená k internetu, umožníme tak našim uživatelům si mezi sebou posílat e-maily. Předem upozorňuji, že Postfix může mít mnoho konfiguračních voleb, nastavení a parametrů, které by vydaly minimálně na několik článků. My si však Postfix nastavíme pouze pro potřeby naší soukromé sítě. Detailní nastavení Postfixu není hlavní náplní tohoto článku, tak na to prosím v diskusi berte ohled. Pro pokročilé nastavení tohoto poštovního systému, doporučuji článek http://deja-vix.sk/sysadmin/postfix.html#top.

Pokud jsme instalovali Postfix z binárního balíčku, měl by se nám do systému automaticky přidat nový uživatel, pod kterým se program bude pouštět:

$ grep postfix /etc/passwd postfix:x:104:104:The postfix MTA:/var/spool/postfix:/bin/false

Pokud jsme nekompilovali Postfix ze zdrojových kódů a při tom nezměnili nějaké výchozí nastavení, měli bychom najít hlavní konfigurační soubor Postfixu, soubor /etc/postfix/main.cf. Ten se zdá být velmi dlouhý, avšak jeho největší část tvoří komentáře k jednotlivým příkazům. Většinu hodnot můžeme nechat zakomentovanou, či ponechat výchozí nastavení. Následující hodnoty by však měly být nastaveny určitě:

myhostname = server.doma.cz

Určuje úplné jméno našeho serveru.

mydomain = doma.cz

Doménové jméno serveru.

myorigin = $myhostname

Určuje doménu (server), ze které bude přicházet lokální pošta, pokud nebyla specifikována adresa odesílatele.

inet_interfaces = all

Seznam síťových zařízení, ze kterých půjde posílat pošta. Obvykle všechna.

mynetworks = 192.168.1.0/24, 127.0.0.0/8

Specifikace naší sítě.

mydestination = $myhostname, localhost.$mydomain, localhost, $mydomain, mail.$mydomain, www.$mydomain, ftp.$mydomain

Lokální doménové adresy, pro které Postfix přijímá poštu.

relay_domains = $mydestination

Postfix bude přijímat poštu i z těchto doménových adres a to kvůli dalšímu zpracování (např. přeposílání).

Výchozí nastavení proměnné alias_maps v souboru main.cf by mělo ukazovat na soubor /etc/aliases. Tento soubor by měl v našem systému existovat. Pokud to tak není, zkopírujeme na jeho místo soubor s aliasy nainstalovaný s Postfixem:

cp /etc/postfix/aliases /etc/aliases

Potom můžeme tento soubor editovat a přidat si naše různé aliasy (přezdívky) pro uživatele. Databázi aliasů aktualizujeme příkazem

newaliases

Soubor main.cf samozřejmě může obsahovat mnohem více nastavení, avšak toto by mělo pro naší síť stačit. Ještě si v main.cf všimněte proměnné relayhost, která určuje adresu serveru, kam bude Postfix přeposílat poštu, kterou nebude moci doručit sám. Typicky to bývá adresa mailového serveru poskytovatele připojení, což se hodí, pokud máme vlastní síť připojenou k internetu a chceme využívat svůj poštovní server.

Postfix spustíme příkazem

/etc/rc.d/rc.postfix start

Pokud chceme Postfix automaticky spouštět po startu serveru (což asi chtít budeme), přidáme do souboru /etc/rc.d/rc.local tyto řádky:

if [ -x /etc/rc.d/rc.postfix ]; then   /etc/rc.d/rc.postfix start fi

Vyzvedávání pošty

Naši uživatelé si budou poštu ze serveru vyzvedávat pomocí protokolu POP3. Ten se spouští téměř výhradně pomocí super-serveru inetd (na jiných distribucích to může být novější xinetd). V souboru /etc/inetd.conf již pravděpodobně bude rádek definující službu POP3 připravený, avšak zakomentovaný. Takže jej odkomentujte.

$ grep pop3 /etc/inetd.conf pop3 stream top nowait root /usr/sbin/tcpd /usr/sbin/popa3d

Z tohoto výpisu vidíme, že přístup k POP3 je omezen pomocí TCP wrapperu (spouští se TCP wrapper - tcpd, místo samotného obslužného démona POP3) a tak ještě můžeme editovat soubory /etc/hosts.allow a /etc/hosts.deny. Z bezpečnostních důvodů doporučuji v souboru /etc/hosts.deny všechny služby všem zakázat a v souboru /etc/hosts.allow povolit služby konkrétním klientům (v tomto případě klientům z naší sítě):

$ cat /etc/hosts.deny ALL:ALL

 

$ cat /etc/hosts.allow ALL: LOCAL 192.168.1.

Nastavení poštovních klientů (Outlook Express, Mozilla Mail, Evolution, apod.) už nechám na vás, protože to zajisté každý umí. Pokud jste nastavovali DNS server jako já (podle popisu ve druhém díle), mělo by být možné použít tyto hodnoty pro nastaveni klienta:

• Server pro příchozí poštu (POP3): pop3.doma.cz
• Server pro odchozí poštu (SMTP): smtp.doma.cz
• E-mailová adresa: uzivatel@doma.cz (normální uživatel na našem serveru)

Přihlašovací jméno a heslo mají stejné hodnoty jako účty našich uživatelů na serveru.

Závěr

Tímto můj příspěvek do soukromé sítě končí. V tomto seriálu jsme si přednastavili několik služeb (minimálně DHCP, DNS a Postfix), jejichž konfigurace se dá snadno rozšířit, a tak použít ve větší síti. Síť je v tomto stavu připravená k připojení k internetu (IP maškaráda), přičemž návodů, jak to udělat je k dispozici spousta. Doufám, že jsem někomu s tímto návodem pomohl k vybudováni své sítě, či alespoň s nastavením dílčích služeb. Díky za pozornost.

       

Komentáře

[Boltík Petr]

Dík za seriál, cvičně jsem si skusil tuhle síť postavit a je to fakt jednoduchy a funkcni. Jen tak dal.

[kletrs]

co znamena ip adresa ve tvaru napr. 192.168.1.0/24 proc je tam to lomitko. Zajima me to kvuli promene (v souboru main.cf) mynetworks. DIky

[Lex]

Je to jen jiný zápis pro velikost masky sitě. To číslo za lomítkem znamená kolik bitů z adresy je adresa sítě. Tedy např. pokud je tam /24, je adresa sítě prvních 24 bitů a je to ekvivalentí zápisu masky 255.255.255.0. Síť má adresu 192.168.1.0. Pokud by tam bylo např /8, je to 255.0.0.0 a síť má adresu 192.0.0.0, atd ....

[kletrs]

aha, moc diky pomohlo to :o)

[Michal Kubeček]

Ono je dobré si na ten zápis s délkou prefixu místo masky začít zvykat. Je kratší, přehlednější, příkazy z iproute2 snad ani zápis pomocí masky nepodporují a pro IPv6 jsem ho ještě nikoho neviděl použít.

[horolezec]

velmi dobry clanok pre zakladnu konfiguraciu siete.

[LuděkS]

Moc děkuji za skvělou sérii článků o síti.