Před 70 lety, 7. června 1954, ve věku 41 let, zemřel Alan Turing, britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky.
NiceGUI umožňuje používat webový prohlížeč jako frontend pro kód v Pythonu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána ve verzi 2024.6. Z novinek lze vypíchnout lepší integraci LLM (OpenAI, Google AI, Ollama) nebo podporu Matter 1.3.
IKEA ve Spojeném království hledá zaměstnance do své nové pobočky. Do pobočky v počítačové hře Roblox. Nástupní mzda je 13,15 liber na hodinu.
Alyssa Rosenzweig se v příspěvku na svém blogu Vulkan 1.3 na M1 za 1 měsíc rozepsala o novém Vulkan 1.3 ovladači Honeykrisp pro Apple M1 splňujícím specifikaci Khronosu. Vychází z ovladače NVK pro GPU od Nvidie. V plánu je dále rozchodit DXVK a vkd3d-proton a tím pádem Direct3D, aby na Apple M1 s Asahi Linuxem běžely hry pro Microsoft Windows.
Byla vydána (𝕏) květnová aktualizace aneb nová verze 1.90 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.90 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 2024.2 linuxové distribuce navržené pro digitální forenzní analýzu a penetrační testování Kali Linux (Wikipedie). Přehled novinek se seznamem nových nástrojů v oficiálním oznámení.
Počítačová hra Tetris slaví 40 let. Alexej Pažitnov dokončil první hratelnou verzi 6. června 1984. Mezitím vznikla celá řada variant. Například Peklo nebo Nebe. Loni měl premiéru film Tetris.
MicroPython (Wikipedie), tj. implementace Pythonu 3 optimalizovaná pro jednočipové počítače, byl vydán ve verzi 1.23.0. V přehledu novinek je vypíchnuta podpora dynamických USB zařízení nebo nové moduly openamp, tls a vfs.
Canonical vydal Ubuntu Core 24. Představení na YouTube. Nová verze Ubuntu Core vychází z Ubuntu 24.04 LTS a podporována bude 12 let. Ubuntu Core je určeno pro IoT (internet věcí) a vestavěné systémy.
Řadu instalačních úkonů nelze převést na jednoduché vytvoření souborů, které by šly zabalit do rpm, a je zapotřebí je provést až na cílovém systému. Patří mezi ně zejména:
/sbin/alternatives
),ldconfig
em,fonts.dir
, fonts.scale
a spol.,chkconfig
em,scrollkeeper
u,A k tomu slouží skriptíky (scriptlets) – skripty zabalené do rpm a spouštěné při instalaci či odstranění balíčku, případně jiných příležitostech. Ve spec souboru vypadají podobně jako skripty vykonávající jednotlivé fáze balení; jednoduchý poinstalační skriptík může vypadat např.
%post /sbin/ldconfig
Instalační skriptíky se spouštějí při instalaci či odstranění balíčku. K disposici máme tyto:
%pre
%post
%preun
%postun
To tedy zní pěkně zmateně. Klíčem k pochopení je, že aktualizace probíhá tak, že se nejprve nainstaluje nová verze, a pak se teprve odinstaluje stará verze balíku (co se týká souborů, tak ty jsou v tu chvíli obvykle již přepsány novými, tudíž toho moc ke smazání nezbývá). Aktualizace tedy vypadá:
%pre
.%post
.%preun
.%postun
.V případě obyčejné instalace, resp. odstranění, proběhnou jen body 1-3, resp. 4-6. Aby
i skriptíky trochu tušily, co se děje, dostávají jako první argument, $1
, kolikrát je balík právě nainstalovaný (přesněji kolikrát bude nainstalovaný po dokončení právě probíhajícího úkonu) – a nemělo by nás už překvapit, že je to občas více než jednou. Hodnoty $1
shrnuje následující tabulka:
Akce | Skriptík | $1 | |
---|---|---|---|
Instalace | rpm -i |
%pre , %post | 1 |
Aktualizace | rpm -U |
%pre , %post | 2 |
Aktualizace | rpm -U |
%preun , %postun | 1 |
Odstranění | rpm -e |
%preun , %postun | 0 |
Je-li kupříkladu zapotřebí provést nějaký úkon až po definitivním odstranění balíku, otestujeme hodnotu $1
na nulu:
%postun if [ "$1" = 0 ]; then … fi
Jednotlivé skriptíky je možno při instalaci zakázat volbami --nopre
,
--nopost
, --nopreun
a --nopostun
. Všechny čtyři zakáže volba --noscript
.
Ověřovací skriptík se jmenuje %verifyscript
a spouští se při
rpm --verify
. Může zkontrolovat konzistenci balíku ve věcech, které rpm
nekontroluje, a vypsat o tom zprávu na standardní výstup nebo chybový výstup.
Pokud je mi známo, nemůže způsobit stejné selhání ověření jako třeba chybějící soubor. Může sice skončit chybou, ale tu rpm
považuje za fatální, jako když selže kterýkoli jiný skriptík. Navzdory této podstatné vadě se občas využívá.
Transakční skriptíky jsou novinka ve verzi 4.4. Podobají se instalačním, ale rpm
je spouští úplně na začátku nebo na konci celé transakce – instalace/aktualizace/odstranění skupiny balíčků. Existují dva:
%pretrans
%posttrans
Spouště (triggers) mohou při neopatrnosti způsobit pěknou spoušť, jelikož pravidla pro jejich spouštění jsou ještě zmatenější než u instalačních skriptíků. Od nich se vlastně liší jen v jedné zásadní věci: instalační skriptíky se provádějí při instalaci balíčku, který je obsahuje, kdežto spouště tiše číhají na instalaci či odstranění jiného balíčku, a teprve při ní se spustí.
Spouští jsou tři typy, které odpovídají instalačním skriptíkům. Jen ekvivalent
%pre
chybí, neboť příliš nedává smysl číhat na chvíli těsně před tím, než se začne instalovat nějaké jiné rpm – libovolnou činnost může balíček stejně dobře vykonat rovnou při své vlastní instalaci.
%triggerin
%triggerun
%triggerpostun
Balíček, na nějž se má číhat, dáváme jako argument daného skriptíku, a to za dvojpomlčku (ve stylu GNU argumentů programů). Balíček nemusí být jen jeden, můžeme jich uvést několik oddělených čárkami, a dokonce s verzemi, zcela stejně jako u závislostí. Spoušť se pak aktivuje při instalaci (odstranění) kteréhokoli z nich.
%triggerin -- lobster > 1.7, perl < 6.0
Instalačním skriptíkům rpm předává jeden argument, a to počet nainstalovaných instancí balíčku. Spouště musejí být složitější, a proto dostávají dva argumenty: první je stejný, druhý je počet instancí balíčku, jenž spoušť aktivoval.
Budeme teď muset trochu revidovat popis, co se vše děje při aktualizaci (existuje-li to):
%pretrans
(úplně na začátku).%pre
.%post
.%triggerin
aktivované instalací nového balíku.%triggerun
aktivované odstraněním starého balíku.%preun
.%postun
.%triggerpostun
aktivované odstraněním starého balíku.%posttrans
(úplně na konci).Spouště jsou vcelku náchylné k zareznutí a balíčky se spouštěmi jsou de facto vždy vázány na jednu distribuci. Srozumitelný a smysluplný příklad z praxe je snad passivetex
, jenž obsahuje jak formáty nezávislé na LaTeXu, tak LaTeXové. Po instalaci LaTeXu, tj. balíčku tetex-latex
, proto znovu vygeneruje své formáty, čímž se doplní i ty specificky LaTeXové:
%triggerin -- tetex-latex /usr/bin/env - PATH=$PATH:%{_bindir} fmtutil \ --cnffile %{_datadir}/texmf/tex/xmltex/xmltexfmtutil.cnf --all \ > /dev/null 2>&1 exit 0
„Čisté“ řešení by zde snad mohlo být rozdělení balíčku, ačkoli zrovna u těch TeXových by důsledné rozdělování vedlo k nepřehlednému chaosu stovek pidibalíčků s pár makry.
Jednotlivé spouště je možno při instalaci zakázat volbami --notriggerin
,
--notriggerun
a --notriggerpostun
. Všechny tři zakáže volba
--notriggers
.
Zatím to vypadalo, že skriptíky interpretuje shell, a kdybychom je chtěli psát v Haskellu, máme zkrátka smůlu. Ale nic není tak jednoduché, jak to poprvé napíši – v tomto případě naštěstí. Každý skriptík přijímá argument -p interpret
definující program, který má skriptík interpretovat. Implicitní je shell. Interpret je nutné zadat s plnou cestou. Verze 4.4 navíc přidává hodnotu interpretu <lua>
, určující, že má skript vykonat interpret Lua zabudovaný do rpm
.
Nic nám tedy nebrání – tedy nic kromě obavy ze ztráty důstojnosti – napsat poinstalační skriptík takto:
%post -p /usr/bin/tcc #include <unistd.h> int main() { execl("/sbin/ldconfig", "ldconfig", 0); return 1; }
Volba -p
se často využívá, či spíš zneužívá, ještě k jinému účelu. Chceme-li totiž spustit jen ldconfig
, je zbytečné spouštět shell, aby spustil ldconfig
. Určíme tedy ldconfig
jako „interpret“ prázdného skriptíku:
%post -p /sbin/ldconfig
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni Sdílej: