NiceGUI umožňuje používat webový prohlížeč jako frontend pro kód v Pythonu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána ve verzi 2024.6. Z novinek lze vypíchnout lepší integraci LLM (OpenAI, Google AI, Ollama) nebo podporu Matter 1.3.
IKEA ve Spojeném království hledá zaměstnance do své nové pobočky. Do pobočky v počítačové hře Roblox. Nástupní mzda je 13,15 liber na hodinu.
Alyssa Rosenzweig se v příspěvku na svém blogu Vulkan 1.3 na M1 za 1 měsíc rozepsala o novém Vulkan 1.3 ovladači Honeykrisp pro Apple M1 splňujícím specifikaci Khronosu. Vychází z ovladače NVK pro GPU od Nvidie. V plánu je dále rozchodit DXVK a vkd3d-proton a tím pádem Direct3D, aby na Apple M1 s Asahi Linuxem běžely hry pro Microsoft Windows.
Byla vydána (𝕏) květnová aktualizace aneb nová verze 1.90 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.90 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 2024.2 linuxové distribuce navržené pro digitální forenzní analýzu a penetrační testování Kali Linux (Wikipedie). Přehled novinek se seznamem nových nástrojů v oficiálním oznámení.
Počítačová hra Tetris slaví 40 let. Alexej Pažitnov dokončil první hratelnou verzi 6. června 1984. Mezitím vznikla celá řada variant. Například Peklo nebo Nebe. Loni měl premiéru film Tetris.
MicroPython (Wikipedie), tj. implementace Pythonu 3 optimalizovaná pro jednočipové počítače, byl vydán ve verzi 1.23.0. V přehledu novinek je vypíchnuta podpora dynamických USB zařízení nebo nové moduly openamp, tls a vfs.
Canonical vydal Ubuntu Core 24. Představení na YouTube. Nová verze Ubuntu Core vychází z Ubuntu 24.04 LTS a podporována bude 12 let. Ubuntu Core je určeno pro IoT (internet věcí) a vestavěné systémy.
Databáze DuckDB (Wikipedie) dospěla po 6 letech do verze 1.0.0.
amean(list<T;>* lst)
tam určitě melo být amean(list<T>* lst)
, že? Jinak v Ruby by to bylo takhle:
def amean(l) l.inject(0){|a, x| a+x/l.size} end
# efektivnejsia verzia ? naco ruby dalej zbytocne spomalovat... def amean(l) l.inject(0){|a, x| a+x} / l.size end
def amean(l)
begin
l.inject(0){|a, x| a+x} / l.size
rescue ZeroDivisionError
nil
end
end
Ten [Slava Pestov, autor jEditu] měl tu "čest" nahlédnout do zdrojáků JVM.Čest nahlédnout do zdrojáků JVM má už nějaký ten pátek každý – Java SE Downloads – J2SE 5.0 JDK Source Code. This community source release contains all the source code and makefiles required for building JDK 5.0…
amean
.
return __getattr__(self,name):chcelo byť
def __getattr__(self,name):však? Množstvo chýb ma začína znepokojovať. Ostatné jazyky máš bez chyby? :-P
Výhoda dynamického provádění kódu je zřejmá. Je možné za běhu sestavovat kód přesně na míru požadavkům, což kompilované jazyky (snad s výjimkou assembleru) neumožňují. Respektive umožňují, ale za cenu přibalení překladače a linkeru k programu a také za cenu starostí s IPC nebo sdílenou pamětí. Nevýhoda je ta, že se dynamické jazyky nedají kompilovat. Respektive dají... až na všechny výskyty podobných konstrukcí, které musí překládat interpret. Ale protože je u těchto jazyků fáze kompilace a spuštění stejná, není to tak markantní.Tady aspoň u mne při prvním čtení došlo k matení rozdělení statické/dynamické typování a kompilovaný/interpretovaný (včetně bytekódu) jazyk. Každopádně moderní Lisp má odlišnou fázi kompilace a spuštění, obyčejně má v programu přibalený kompilátor (ať už do čehokoliv), a takovéto konstrukce kompiluje vždy (sbcl) nebo za určitých okolností (dynamicky tvořený kód je obalen do makra a efektivně jej známe v době kompilace nebo je voláno compile). Takže tady je lisp najednou spíše na druhé straně než ve zbytku článku. Mimochodem, používání přímého eval doporučuje z dobrých důvodů většina novějších praktických knih o Lispu asi stejně jako Wirth goto :)
if
pre každú vetvu do progn
a na koniec každej vetvy dať goto koniec
? Je to samozrejme krapátko ťažšie ako ten if
, ale načo implementovať zložité veci ako cond
priamo v jazyku; to je úplne nelispovské. Rovnako nezmyselné by bolo when
ako špeciálna forma a pomocou neho vytvárať if
.
načo implementovať zložité veci ako cond priamo v jazykuOdpověď možná zní, že v době, kdy McCarthy cond navrhoval, nečekal, že by se někdo pokusil tu teoretickou úvahu z axiomatizace algoritmů implementovat, a pak se to chvíli vezlo.
if
ako špeciálnou formou a cond
ako makrom. A tie vetvy cond
sa dajú samozrejme zreťaziť bez goto – (if a1 b1 (if a2 b2 (if...(if an bn)...)))
– a ako sa tak teraz na to pozerám, tak mi to pripadá elegantnejšie, ale nejakú podstatnú výhodu oproti verzii s goto
tam nevidím.
goto
sa nezaobídeme inde. Ako chceš napísať napríklad do
bez goto
, alebo bez nejakej inej jump inštrukcie?
Ale inak uznávam, že sa mi to naozaj páči bez toho goto
viac z čisto estetického pohľadu
(define-macro (do times . exprs) `(letrec ((iter (lambda (times) ,@exprs (if (> times 1) (iter (- times 1)))))) (iter ,times))) (do 5 (display "x") (newline))ono to nejde moc videt (ale ptal jste se jak se udela do), takze ve sve podstate je to neco takoveho
(define (cycle times) (define (iter times) (display "blah") (newline) (if (> times 1) (iter (- times 1)))) (iter times)) (cycle 5)diky tomu, ze volani "iter" je v koncovem postaveni, tak jde pouzit tail-call a hodnoty na zasobniku prepsat, tudiz se to chova jako takovy jump bez goto. vic info na http://www.sidhe.org/~dan/blog/archives/000211.html a pokud pisete zasobnikovi vm, tak tam to goto opravdu zavazi.
(defmacro do2 (times &body body) `(labels ((iter (times) ,@body (if (> times 1) (iter (- times 1))))) (iter ,times))) DO2 (do2 5 (print x))Pozn: do je obsazené, proto do2; a možná bych v reálu místo názvu iters použil nějaký gensym, abych nemusel přemýšlet, zda nehrozí klasický problém maker. To u scheme není nutné.
Myslim, ze uvedeny text nie je velmi presny a skor zamlzuje.
Jednak Java nema sablony, ale generiksy. Druhak sablony su v C++ konstruktivnou zalezitostou a teda kompiler vytvara instancie sablon v momente, ked sa pouziju (to napr. znamena, ze ak sa sablona neinstanciuje - teda nepouzije, nerobi sa ziadna semanticka kontrola). Za runtimu sa uz nepozna, ze dana trieda, funkcia... bola vytvorena zo sablony. Takze dynamicnost asi nie je najlepsie pomenovanie, kedze konci s prekladom.
V Jave generiksy funguju len ako silna typova kontrola, ktora navyse v case runtimu neexistuje vobec (prekadac informacie o generickych typoch zahodi). Takze bavit sa o dynamicnosti asi tiez nie je velmi stastne.
s/ksy/xy/
)
Dále bych tě chtěl upozornit na několik věcných chyb týkajících se pouze příkladů v Pythonu uvedených ve tvém článku:
1. Příklad s longPrint(): voláš metodu x.longPrint(), mělo by být print x.toLongString()
2. Obdobně s dalším voláním x.__repr__(), metoda __repr__ pouze vrátí řetězcovou reprezentaci objektu, pro její vytisknutí musíš použít příkaz print.
3. Použití příkladu foo.__dict__ v části o reflexi je poněkud nešťastné, nejen, že některé atributy nemusí být v dict (zrovna ty dynamické, které vracíte pomocí getter, setter metod), ale i samotné foo.__dict__ nezasvěcenému moc neřekne. Spíše bych reflexi v Pythonu ilustroval pomocí funkcí hasattr(), getattr(), dir(), modulu inspect atd.
4. Příklad amean má špatné odsazení (podobně jako příklad s třídou C). Dále komentář říká, že průměr lze vypočítat ze všeho, co lze procházet iterátory. Zároveň však prvky tohoto iterovatelného objektu musí podporovat operátor + (tj. nesečtete si třeba pole asociativních polí ).
5. Poslední příklad interaktivního sezení určitě není kopírovaný z Pythonu, protože v Pythonu se výzva interpretru značí >>> a nikoli <<<.
Článek je jinak vcelku povedený, jen tak dále. Pouze Python se trochu přiučte a občas si zkuste spustit i interpretr.
To, co se mi osobně na dynamických jazycích líbí nejvíce, je úspornost zápisu. Jádro celého kódu je díky funkcionálnímu reduce kratší než definice cyklu for v C++, přičemž je ten kód ve výsledku daleko obecnější. Oproti C++ verzi s iterátory ten kód není tak zatemněný (ovšem jenom pro lidi, kteří znají lambda funkce). A to je Python poměrně ukecaný jazyk, stejný příklad třeba v Ruby by mohl být ještě o něco kratší.Další příjemná věc na použití abstrakcí jako reduce je to, že umožňují snadnější přechod k škálovatelnějším implementacím algoritmu. Mimochodem, Googlí MapReduce je pokud vím v C++.
longPrint()
a x.toLongString
.
Okrem toho v Pythone sa vyhybame zbytocnym zatvorkam a bodkociarkam v style C++ ako napr. catch (AttributeError e):
alebo print "default";
, lebo to spomaluje program. Namiesto toho staci catch AttributeError:
a print "default"
.
except AttributeError:namísto "catch" (které IMHO v Pythonu není)? A co se týče výpočtu toho aritmetického průměru, ortodoxní Pythonista by to možná napsal takhle:
def amean(lst): try: return sum(lst)/len(lst) except ZeroDivisionError: return 0(Možná tu výjimku ani není třeba odchytávat - však jen ať si probublá).
Tiskni Sdílej: