Kdysi jsem byl mladý

12.5.2006 21:35 | Přečteno: 1075×

Zkoušel jsem si dnes zkopírovat na notebook nějaké starší mp3. Zjistil jsem že to není zas až tak jednoduché, protože mnohá CD jsou dost poškozená. To ještě z doby kdy jsem měl malý hardisk a nebyl jsem zvyklý si muziku nebo filmy kopírovat na HD.

Je mi to docela líto, protože na mnohých je muzika, kterou mám rád budu si muset dát práci a pokusit se to zkopírovat přes vypalovačku.Tou se dá ledacos zachránit. Je noc a sedím si tak doma , vyjímečně mimo psací stůl, kde doma sedím na strategickém místě u PC. Nějak se mi dobře sedí v koutě u knihovny. Notebook na klíně a tak si datluju co mě zrovna napadá,

Jak jsem šel dnes domu viděl jsem cestou od tramvaje, že se u mě svítí. Napřed jsem si myslel, že jsem zapomněl ráno zhasnout, potom jsem dumal, že je tam zloděj. A nakonec jsem uhádl to správné. Byla to uklizečka,která byla objednaná na dobu kdy tu nebudu.

Evidentně jsem to netrefil. Byla tu. Byla to chyba v komunikaci. Já mínil, že přijdu v 17 hodin Katka její šéfová slyšela že v sedm večer. Nikoliv ráno. Nemám rád, když se pletu někde kde se usilovně pracuje. Ruší mě to Seznámil jsem se tedy se svou uklizečkou. Starší dáma.

Byla to sice jiná, než jsem čekal, ale nějak mě to netrápilo. Prý ta původní přijde až jindy. Uklidila hezky.Vyžehlila. Dokonce ji napadlo, že do napařovací žehličky patří voda. Po práci mi chtěla nechat klíče. Vzhledem k tomu, že mi budou měnit kompletně dveře i se zámky, nechal jsem ji velkoryse klíče.

Poklábosili jsme. Vypátral jsem že ta dáma je kousek od rodiště mé matky na Podkarpatské Rusi. Byla překvapena, že ji rozumím. I já jsem byl překvapený, Rusňácky jsem neslyšel mluvit třicet let a přesto se mi to docela vybavovalo. A to jsem nikdy nijak zvlášť mluvit neuměl. Ale hodně sem to slyšel od své matky, když mluvila se svou sestřenicí, která přišla do Čech stejně jako moje matka v roce 1945.

Tak se zase vysunuly dávno zasunuté vzpomínky na tu dobu, která byla tak dávno. Svět byl zcela prostý. Tedy z dnešního hlediska. A já jsem přitom celý svůj život měl pocit , že žijí v supermoderní době. Inu vše je relativní. Ale stejně když jsem slyšel ten přízvuk, vynořil se mi Stakčín. A už jsem tam byl, opět u Cirochy. Toulal jsem se Vihorlatem. Tam všude žijí Rusňáci. Tam odešla rodina mé matky od Užhorodu těsně po válce.

Vzpomínám si na dobu, kdy mi bylo kolem dvaceti dvou let. Přijel jsem domů do Děčína z Prahy, kde jsem tehdy pracoval. Den předtím jsem dostal výplatu. Tehdy se hezky vyplácela na ruku a každý věděl kolik kdo bral. Lidé si mohli bezproblemově závidět. Výplatní archy se válely veřejně. A já jsem už tehdy nevydělával málo.

Ale měl jsem v té době náročný způsob života. Ženy, rum a rokenrol. Na rozdíl většiny od svých vrstevníku jsem nic neměl, nic jsem neušetřil.

Tehdy, byla sobota dopoledne, řekl jsem matce, že si jdu koupit cigarety. Ona se bezelstně zeptala kdy se vrátím? A žádala aby to bylo brzo. Slíbil jsem ji to. Skoro to vyšlo.

Pro cigarety jsem šel samozřejmě do hospody, protože ne každá samoobsluha měla v sobotu otevřeno a trafiky většinou v sobotu měly jen do deseti, některé je do devíti.

Zašel jsem tehdy na Růžek. Peníze jsem měl u sebe. Mám pocit, že to bylo kolem třech tisíc. Což na tehdejší dobu kolem roku 1972 byly skutečně velmi slušné peníze. Celá rodina za to žila pohodlně měsíc. Mě tehdy nekdy ty peníze vydržely i týden. Pak jsem musel na melouch.

Na Růžku jsem potkal několik kamarádů ze školy. Něco jsme vypili. A najednou jsem zatoužil po volnosti. Jak jsem byl v džínách a tričku, šel jsem na vlak, koupil jsem si za stovku lístek do Stakčína a vyrazil jsem. Vrátil jsem se za tři týdny.

Už ani nevím co jsem potom řekl v práci, ale nějak to prošlo. Prostě jsem chtěl vidět znovu příbuzné, bratrance a sestřenice. Babička ani děda už na živu nebyli. Ale to nic nevadilo. Na živu mimo Marie a Zuzky byli všichni matčini sourozenci. Tak jsem to vzal od Stakčína přes Košice. Sourozenců původně bylo devět.

Protože jsem byl syn Katy, byl jsem přijat bez zbytečných otázek a údivu. Všichni moji touhu chápali. U každého jsem byl chvíli a po třech týdnech jsem jel domů. Máma byla jak u vytržení. Kde jsem byl zjistila až po mém návratu.

Ale byli doma zvyklí u mě na ledacos. Měl jsem být po kom. Můj táta byl za války nasazený v Německu a z toho Německa jim čtyřikrát utekl. Vždycky mu to prošlo. Máma se vydala v devatenácti letech do Čech. Nikoho tu neznala, a přesto se neztratila. A v těch devatenácti uměla tři jazyky a další dva se naučila.

No a aby se to nepletlo, za rok jsem se na to východní Slovensko vydal poprvé pěšky. Pak jsem to zopakoval ještě asi dvakrát. Tu procházku.

Padali do mdlob, když jsem tam dorazil. Jenže mí příbuzní u mě vážně byli zvyklí na mnohé. Tak to se mi dnes připomnělo, jen za setkání s uklizečkou. Jo jo takový je život. Ale mladý jsem byl dlouho. A rád.

       

Komentáře

[abr]

"...ted uz jsem jen krasny"

Dik za ukolebavku na dobrou noc (fakt se povedla).

[Dalibor Smolík]

tak to já už nejsem ani to

[Martin]

Tak, tentokrát jsem během čtení vašeho zápisku nekroutil hlavou ;o)

Ne, vážně, hrozně dobře se mi to čte. Díky. Jak to vůbec vypadá s vaší knihou? Kdy bude?

[s0]

když jsem byl mlád, bývala askalóna, nejlepší osadou, kterou jsem znal... cárárá

[dancelli]

A hele, novej Meresjev kombinovanej s Kájou Maříkem.Jako Fénix z popela..., kdes to opsal?

[Jan Jílek]

No nevim jestli opisujete blogy, ja ne. Jsem na svete dost dlouho abych mohl neco zazit. Nevzpominam si ze si tykame.

[dancelli]

Fajn, kde jste to opsal ? Tyhle kydy jsem už někde čet. Někde na webech. Ani náhodou vám to nevěřim. Meresjev je proti vám slabej odvárek. Nudný. Ještě čekám na váš blog, kde budete popisovat svá konspirační hnutí proti fašistům. Jste směšný.

[Jan Jílek]

Tak vykani jste se naucil a zbytek si klidne myslete dal. Jinak jste to mohl cist na www.sweb.cz/chodec. tedy ne tohle presne, ale podobneho. Napsal jsem to ja

[dancelli]

No, tak tam asi ne. Shity nečtu. Ale pozor, Aštar se dívá...

[Martin]

Chudáčku...někdo ti ublížil?

[Jan Jílek]

Alexej Maresejev, tak se skutecne jmenoval byl zajimavej chlap. Myslim ze jich jemu podobnych moc nebylo. Snad jeste podplukovnik Bader. to byl Kanadan. Taky pilot a taky beznohej. Samosebou War two. Jen se neplizil s omrzlejma nohama nekolik dni ke svym. Jinak na Astar davejte pozor.Me nejak nebere.

[Martin]

Vždycky se divím, proč Aštar vypadá jako holka. :o)