Napsala mi Miluška

11.10.2010 12:46 | Přečteno: 1333×

Napsala mi Miluška. Miluška byla před víc jak dvaceti lety milé, krásné děvče, co ke mě chodila na Jógu. Do klubu „Z.” To „Z” znamená „zdraví,zralost, odpovědnost.” Miluška byla z těch děvčat u kterých se krása snoubí s laskavou tváří a často dostávají přezdívku „Sluníčko.” Grafička s velkou vnímavostí a citem. Vždycky jsme měli k sobě blízko, snad právě proto, že já jsme ten kovbojský typ a ona citlivá duše s velkým porozuměním. Nakonec vše skončilo svatbou. Já si bral Petru a ona nám byla společně s Honzou Luterou za svědka na svatbě. To bylo v červnu 1989. Později se události daly do pohybu, manželství dlouho nevydrželo, já jsem se opět vydal do světa a po čase jsem zakotvil v Praze. Asi dvakrát jsme se náhodně setkali, ale nebylo moc času.

Až včera. Další tvář a další jméno se vynořilo z prohlubně času. Pochopitelně k tomu přispěla televize. Psala mi, že se směje ještě teď, když si našla můj web a blogy a padl ji zrak na název „Čubka po pravici, čubka po levici.” Prý jsem to celý já. Jasně, nikdo nepřekročí svůj stín a mě jednoduše ty názvy napadají. Jak to vypadá, budu se muset vydat do Děčína a setkat se s některými lidmi. Ne se všemi, protože ne se všemi si mám co říct, ale s takovou Miluškou a ještě několika kamarády zcela určitě. Vedl jsem jogová cvičení asi šest let. Prošlo jím dost lidí, převážně žen a na většinu se už nepamatuji. Nepoznal bych je kdyby mě potkaly a zřejmě bych byl v rozpacích, kdybych s nimi měl strávit víc než několik minut na obvyklé fráze.

Hlavně u žen mám potíže. Pamatuji si je jinak a dělá mi potíže je vidět dnes. Zestárlé. Raději na ně vzpomínám jak vypadaly tehdy. Většinou chodily na jógu krásné, chytré ženy, které hledaly nějaký smysl. Bylo s nimi dobře a rád jsem se pohyboval v jejich společnosti. Byly sice i takové, které mi zazlívaly mou slabost pro krásné ženy, neměly mě moc rády, pro to že jsem se krásným ženám skutečně nevyhýbal, to nedělám ani dnes, ale těch byla menšina. S většinou jsem vycházel náramně. Mezi ně patřila právě Miluška. Rádi jsme ji s Petrou chodili navštěvovat a je zajímavé, že na ni nikdy ta superžárlivá Petra nežárlila. Na všechny ostatní ženy zcela spolehlivě.

Žárlivých scén jsem si s Petrou užil. Což při jejím vzhledu a její inteligenci bylo pro mne tehdy nesrozumitelné. Až později jsem pochopil, co jsem tušil, že krásné ženy mají občas strach, že nebudou dost krásné, jsou nejisté. Na jednu stranu vědomí své krásy, na druhou, strach z její ztráty. Ale u Milušky to bylo nějak jinak. Tady i Petra podlehla tomu kouzlu.

Podobně jako s Miluškou od devadesátých let minulého století, kdy jsem odešel pracovat do Prahy, přestože jsem ještě víc než deset let měl byt v Děčíně, jsem postupně ztrácel kontakt s většinou lidí, kteří pro mne byli v osmdesátých letech hodně důležití. Ať to byli lidé z katolických rodin, které se scházeli různě po bytech, kam mě zavedl Honza Lutera, nebo lidé z terapie a z klubu „Z” případně kamarádi plavci, nakonec se mi v poslední době ozvali dva. Petr Novák a Míra Řach. Ani jeden stejně jako já už nejezdí. Plavecká sláva skončila. Mnozí časem udělali to co já, opustili bort a šli hledat štěstí jinam, mnozí odešli do zahraničních firem pokračovat v zaměstnání, které někteří dělali od svých patnácti let. A někteří už nejsou mezi námi. Inu svět se mění nenápadně.

Byla to zvláštní doba ty necelé dva roky, co jsme strávil ještě u plavby po roce 1989. Vrátili nám z osobního posudky, které na nás psali velitelé plavidel. Někdy to bylo zajímavé čtení. Komunisté najednou se tvářili, že vlastně ani komunisty být nechtěli, ale co jim zbývalo? Spousta přátelství s e rozpadla právě, když si lidé o sobě přečetli, co na ně napsal ten, kterého považovali za přítele a naopak. Měl jsem kapitána, co mi dával najevo, že mě nemá rád, jezdil jsem u něj dva roky a když jsem četl od něj posudek, byl jsem překvapený, že o mne psal jako o spolehlivém, pracovitém člověku. Nebyl můj kámoš a nebyl ani svině. Také nebyl komunista. Jako jeden z mála kapitánů. Měl jsem s jedním takovým bývalým komunistou dlouhou debatu. To když mi řekl. „Musel jsem vstoupit, když jsem chtěl dělat karieru a děti aby šli studovat.” Odpovědě jsem mu. „Bylo dost těch, co nevstoupili, děti jim studovali a možná čekali o něco déle, než ty, ale nakonec se dočkali. Tak mi tu nebreč, já jsem také do strany nevstoupil a přesto žiju.”

Byl jsem mladý, rád na své mládí vzpomínám, protože od té chvíle, co jsme odešel z domova jsme si žil po svém a zažil jsem spoustu hezkých chvil, potkal mnoho zajímavých lidí, ale ta doba byla právě blbá v tom, jak zvláštně rozdělovala lidi, právě z toho důvodu, že člověk mohl být slušný, pracovitý, leč se na něj nesmálo tolik štěstí jen proto, e neměl správnou živnostenskou rudou knížku. Také dost bylo strachu mezi lidmi. Skoro dvacet let dospělého života jsem strávil mezi lidmi, kteří se někteří báli, kteří pro karieru udali kamaráda, kteří byli na místech, kam by se dnes v privátní firmě nikdy nedostali. V tomhle, pokud mohu porovnat je dnešek mnohem mnohem lepší.

Měl jsem se v osmdesátých letech za totáče lépe než v devadesátých. Měl jsem víc peněz, nemusel jsem je tolik počítat a přesto jsem nikdy nezatoužil po návratu těch starých „zlatých časů.” Svoboda mi byla a je víc. Už jen to, že jsem se musel bát, aby mě někdo neudal, že chodím na shromáždění věřících mimo kostel. To byl jeden z velkých prohřešků proti režimu. Lidé se scházeli aniž by měli zájem o něco víc, než být spolu, popovídat si o věcech, které je zajímali a nebýt pod věčným dohledem. Fakt je, že ne každý se do té společnosti dostal a je fakt, že mezi námi rozhodně nebyli komunisté. Ani bývalí. I tohle bylo považováno za destruktivní činnost. Nebo chodit do kostela, se u plavby také moc nenosilo. Sice byla deklarovaná svoboda vyznání, leč jen deklarovaná. Já chápu, že pro ateisty je tohle nedůležitý detail, ale ona ta svoboda je jednoduše nedělitelná. Buď ji člověk má, nebo nemá. Ve všem.

Tak jsem se od krásné Milušky dostal k politickému vzpomínání. Pamatuji se na svůj udiv, když jsem zjistil, že její muž je okresní prokurátor. Manželka okresního prokurátora chodila na psychiatrii, kde se jako na jediném místě v Děčíně cvičila Jóga. Tam to prošlo, nikde jinde. Naprosto obyčejné setkání lidí se zájmem o východní filozofii se muselo konat na psychiatrii. Skupinová terapie se směla provádět jen tam a vlastně jako jediné místo na okrese. Pod rouškou doplňkové terapie, kterou schválil okresní psychiatr. Veškeré klubové dění muselo přikrýt zdravotnické zařízení.

To by se dnes ti chlapci a dívky, co tak rádi píší o STB praktikách, nebo fašistech divili, co bylo možné pod rouškou „socialistické demokracie.” Z toho důvodu jsem tak citlivý na všechny ty politicky korektní, na všechny ty multikulturalisty, regulátory, co by po záminkou spravedlnosti, regulovali, omezovali, svobodu slova, svobodu podnikání a jiné podobné omezení. Kamery na ulicích je docela sranda proti tomu jestli někoho vyhodí ze školy za to, že propaguje na tričku ty nesprávné a nezdravé, protispolečenské názory. A k tomu pomsta režimu za předky, kteří neměli správný společenský statut. Další podobné lahůdky. Ne nijak se nebojím ani tak návratu komunistů, ale spíš těch, co by zase chtěli určovat co je správné a co je nesprávné. Není jich tak málo v dnešním světě.

       

Komentáře

[Dalibor Smolík]

Je to takové zvláštní, to ohlédnutí za doby minulé. Mluví se o tom, kdo kdy někam vstoupil, kdo nikoliv, kdo si udržel charakter .. s odstupem dvaceti let nemůžeme být nikdy úplně objektivní. Když jsem po škole nastoupil do zahraničního obchodu, byly již čistky známé z počátku 70. let pryč. A na nové absolventy se nadřízení dívali trochu jinýma očima. V době, kdy jsem nastupoval, bylo volných míst málo a absolventů úplná hromada. Trochu jako dneska .. Když se vybírali mladé lidé do strany, tak to byli ti "nejlepší z nejlepších". Ke vstupu nikdo nikoho nepřemlouval. Ten výběr (kromě křiklavých případů) byl podle pracovních výsledků, v podstatě ne politický. (Problém byl, když měl někoho v emigraci, to jo). Takže rudá knížka byla chápána jako jeden z kvalifikačních předpokladů pro další postup v zaměstnání, k možnostem služebních cest a případného vyslání na dlouhodobý pobyt v zahraničí. Podmínkou byly aktivity ve Svazu mládeže (například vést fotografický kroužek) nebo Svazarmu (sportovní střelba atd.). Rozhodně ne činnosti typu STB. No a nějaké ty přednášky o marxismu, to bylo považováno za klišé.
Tak a teď suďme. Byl člověk necharakterní, když pozvánku do strany přijal a pracoval na svém postupu, aniž by někomu ublížil? Je stejně necharakterní dnes, když při postupu naopak ublíží (jiným způsobem, pomluvou, atd.)? Ano, jsou to těžké otázky - a s odstupem let se zdá, že jsou jednodušší.
To, co minulý režim představoval, je otázka jiná. Ale takto se to nejevilo vysokoškolákům do 30 let věku, kteří hledali uplatnění v zaměstnání podobně, jako hledají jejich dnešní kolegové.

[Michal Fecko]

Kolki neboli v strane a predsa ublizovali ci udavali...

[krotitelODS]

to jsem netusil, ze cikanum se na Slovensku rika kolki. V zivote jsem to neslysel.

[Jan Jílek]

Tak pracoval jsem ve firmě, kde se skoro automaticky předpokládla loayalita k režimu a ti lidé k ní byli skutečně vedeni od učnovských let. Pak nastala situace, kdy se přijímali lidé, kteří se u firmy nevyučili, neprošli výběrem, který byl náročný už předtím než byli přijati do učnovského poměru. To že jsem měl dělnický původ, jak se říkalo, mnohé ulehčilo, to že jsem měl dva strýce ve východní armádě, také mnohé ulehčilo. Nebyl jsem komunista a přesto jsem se dostal někam, kam se zas až tak lidé běžně nedostávali. Poměry co se politického školení týkaly byly trochu jiné než ve firmách, kde jsem pracoval předtím. Indoktrinace komunismem byla u ČSPLO tak trochu větší než jinde. S tím se muselo počítat.

Ale viděl jsem lidi, na které nikdo netlačil a kteří vstoupili kvůli karieře a kvůli karieře byli schopni ledasčeho. Nebyla to jednoduchá doba. Nesoudím, jen říkám, vymlouvat se na to, že vstoupit bylo nezbytné není celá pravda. Je to jen část pravdy, protože i u té plavby byl poměrně velký počet lidí, kteří komunisty, práskači nikdy nebyli a přesto jezdili, pracovali. To že režim praktikoval právní stav: Co není dovoleno, je zakázáno! Je realita. A dovoleo toho bylo poměrně málo. Něco bylo tolerováno. Třeba ta jóga, nebo kostel. Ale tolerance tohoto druhu není svoboda.

[Marcela]

Já byla v 80. letech odrostlejší dítě, a přesto jsem silně vnímala ten všudypřítomný strach. Strach něco říct, strach smočit se s tím, který něco řekl. Takový byl automaticky "protistátní živel", stal se terčem všeobecného opovržení a izolace. To byl asi ten největší zločin komunistů na lidech. Nastolení strachu, který ohýbal páteře. Už od školy nastalo prznění dětských dušiček, manipulace a zpolitizování učební osnovy. Nucení do odporné spartakiády, které se účastnit jsem neměla sebemenší chuť. Tak jsem si radši zahrála na nemotoru a schválně kazila čísla. Díky tomu jsem se jí úspěšně vyhnula . Ta další na střední škole už naštěstí "padla". Když na tuhle dobu dnes vzpomínáme při srazu s ostatními spolužáky, hodně z nich to takhle nevnímalo, nezabývali se tím. Asi jsem na některé věci od malička citlivější. Možná jsem to viděla kontrastněji vlivem poslechu "západní propagandy" v rádiu, které často doma kvílelo a šumělo .

[Dr. Bunsen Honeydew]

rad bych jeste pripomnel, ze ta minula doby byla urcite takova jaka byla. Jak vim z vypraveni, tak rada lidi kooperovala s minulym rezimem a byli i taci, co to nedelali. Kdyz se podivam do vlastniho rozvetveneho pribuzenstva, tak vidim osoby charakterni a osoby , ktere se jiste stydi. Presto obe skupiny i nadale ziji, nakupuji, pracuji, chodi k lekari a jezdi na chatu, proste zivot jde dal a ja si myslim, ze je to tak dobre.

Jaka byla svoboda tenkrat a jaka je dnes mohou porovnat jen lide, kteri to prozili. My ostatni mladsi jsme odkazani na vypovedi tech starsich a zde nam zbyva jen to jedine - pozorne poslouchat a udelat si vlastni usudek. Jak zde jiz bylo mnohokrat receno. Kdo to nezazil, ten to nepochopi. A proto se o tom musi mluvit!

[whistleblower]

a byli i taci, co to nedelali. Kdyz se podivam do vlastniho rozvetveneho pribuzenstva, tak vidim osoby charakterni a osoby , ktere se jiste stydi. Presto obe skupiny i nadale ziji, nakupuji, pracuji, chodi k lekari a jezdi na chatu, proste zivot jde dal a ja si myslim, ze je to tak dobre.

ja se kuprikladu nikdy nesetkal s tim ze by ,,udal kamarad kamarada" ale asi to zalezelo i na tom koho si clovek za pratele vybriral ti co splhali pomoci komunisticke strany byli spis outsideri na ktere se hledelo jako na slabosske poskoky Velkeho Sefa a nekteri se i za sebe stydeli / tem bylo odpusteno/

na druhe strane nomenklaturni kadry se lehko dali usadit kdyz se clovek nebal rict im do oci co si myslel sice nezapomeli a pak hledali zaminku aby to mohli vratit ale jak nic nemohli najit vzdali to

kdyz me nutili aby podporil jejich ideologicky boj proti nabozenstvi jednoduse jsem odmitl protoze mame soudruzi nabozenskou svobodu ne? / nejsem verici ale pomoh sem vericim vuci u kterych byla v zamestnani jejich vira zaminkou na sikanovani ze strany blbce sefa sepsat stiznost/ osvedcenou metodou bylo pouzit vuci nim jejich vlastni frazy a to se nedovazovali oponovat

[Marcela]

Hezký blog.

Úplně jsem nepochopila, jak jste to myslel s těmi kamerami v ulicích. Mně vůbec nevadí, je to veřejný prostor. Nepovažuji je za újmu svobody. Někde jsem slyšela, že v Německu mají tolik kamer v ulicích, že nejsou lidi na to, aby sledovali a vyhodnocovali, co je na nich zaznamenáno. Ale jako psychologická pomůcka ke zlepšení bezpečnosti to není špatné.

[Jan Jílek]

Tak mnozí kamery vnímají jako omezení osobní svobody. Já ne.

[Dalibor Smolík]

Kamery na veřejných místech mi také nevadí. Horší by třeba bylo stoprocentní zaznamenání jízdy autem a automatické hlášení překročení povolené rychlosti (i tam, kde je bezpečný úsek). Tohle nás někdy čekat může ..žádný člověk není naprosto dokonalý.

[MVR]

Kdyby ti darebaci alespon dali poradne velkou ceduli s vystrahou na novou speed kameru! Zablesklo se, pokutu asi zaplatim bez boje. Mohla bych sice argumentovat ze tam vystrazna cedule neni, ale to mi asi neprojde.

[Marcela]

Měření rychlosti by mi nevadilo, poněvadž jezdím jako šnek. Asi bych dostávala spíš pokuty za pomalou vyhlídkovou jízdu .

[brutalniBommel]

v tom Nemecku maji krome tech kamer take jednoho znameho kabaretistu, jmenuje se Dieter Nuhr. Jeho nejznamejsi slogan, ktery dnes pry patri k nemeckemu narodnimu dusevnimu dedictvi zni:

'kdyz necemu nerozumis, tak drz hubu'

[MVR]

Tak ja kdyz necemu nerozumim tak se zeptam. Vim ze to sem asi nepatri, ale zajima me rozdil mazi zdejsimi pomery a pomery, v CR.

.... Úřad může podle zákona vyplatit klientovi v poukázkách jen 35 až 65 procent socialni dávky. Zbytek musí člověk dostat v penězích. Tato forma výplaty se také nesmí dotknout plošně všech sociálně slabých, ale jen těch vybraných....

Kde a jak ten prijemce sek smeni? Dokonce sek bez udani jmena? Povazujete za odepreni svobodneho rozhodovani jak prijemce socialni davky utrati? Pokud tomu rozumim, kdyz obdrzi poukazku misto penez aby penize v hotovosti neutratil za alkohol a cigarety, muze za sek treba nakoupit potraviny pro souseda, vyinkasovat penize, utratit je za co chce, na jidlo mu nezbyde. Neni to trochu nedomyslene? A kam se pak jde najist? A jak plati socialne slabi najem? Osobne nebo je suma zaslana kam?-?majiteli?- domu? Jaka je vyse socialni podpory?

[linuxák]

No,ty ženy zestárlé by tě přivinuly.Myslely by,že si jedna z nich "indiánská babička" Jílková,tak nějak tě vidím já.I klobouček by sis mohl nechat.Ten mají indiánky z Peru.

[Jan Jílek]

Tak zatím se ke mě vinou ty, co mají do babiček daleko. Tak třeba po osmdesátce by k tomu mohlo dojít. Po mé osmdesátce si myslím..

[Dalibor Smolík]

To máš každopádně dobré.
Jeden můj kamarád, když mu bylo pod 40 let a neměl partnerku, sbalil na nějakém mejdanu ženskou a vzal si ji domů na noc. Ráno, když vystřízlivěl, chtěl se jí zbavit. Řekl jí: "Ty nemusíš vstávat do práce?" "Ona se jen protáhla a povídá: "Nemusím, já jsem už v důchodu!"

[whistleblower]

hezky vtip pane smolik mozna byla v invalidnim s hlavou

ja si ted predstavil co by rekly manzelky / pokud nemate doma nejakou novou tricítku / kdyby vedely co si jejich manzele o nich mysli v rannim rozbresku

kdybych byl zenska asi bych napsal blog o tom jak se tricitka rano vzbudi vedle toho pana co za ni zatah vcerejsi mejdan

[Dalibor Smolík]

ja si ted predstavil co by rekly manzelky / pokud nemate doma nejakou novou tricítku / kdyby vedely co si jejich manzele o nich mysl
Co by? Řeknou - tak se koukni taky do zrcadla

[whistleblower]

zeny se do toho zrcadla divaji casteji a proto je po ranu hned tak neco nevydesi

[Dalibor Smolík]

Určitě. Já jsem se jednou po ránu do zrcadla podíval a nevěděl jsem, zda toho cizího chlapa, co tam vidím, mám umýt či nikoliv.

[MVR]

kdyby vedely co si jejich manzele o nich mysli v rannim rozbresku

Tak v tomhle jsou muzi prevazne gentlemani. Taktne mlci. Manzelka co si o manzelivi pri ranim rozbresku mysli, okamzite vyslovi. No a po letech uz ani nemysli, ani nekomentuji. Srostli spolu.

[Jan Jílek]

Tak to jsou ty ženy, co jejich krása stoupá s každým vypitým panákem. Bůh ochraňuj opilé kamarády v bouři.

[whistleblower]

Tak to jsou ty ženy, co jejich krása stoupá s každým vypitým panákem. Bůh ochraňuj opilé kamarády v bouři.

i trofalost a sebevedomi tech muzu stoupa s kazdym panakem a rano zjisti ze ta krasna neznama nepodlehla ani tak jejich neodolatelnemu sexppaealu jako lakave moznosti okrast dalsiho blbce

[Filip]

"Zezadu lyceum, zepředu muzeum" ?

[Kvakor]

Podle tohoto článku v Cracked.com na to Japonci mají přímo slovo baku-šan, což znamená žena, která je hezká, pokud se na ní díváte zezadu.

[venlinux]

HiFi

[whistleblower]

starnuti je velmi individuelni vec nekdo starne pomalu prubezne nekdo dlouho nic a pak zestarne naraz jiny je starej ve triceti a to se tyka jak muzu tak zen v osmdesati pane jilku se k vam babicek bude vinout mnoho protoze muzu je v te vekove kategorii malo a i ti co zbyli jsou v nepojizdnem stavu takze vam gratuluji k dlouhemu sexualne aktivnimu zivotu / nemuzu si pomoct a omlouvam se za to co bude nasledovat/

[Jan Jílek]

No já zatím mám krásnou partnerku o 24 let mladší. Takže ještě je čas.. Třeba umřu dřív, než přestanu vidět natolik abych nerozeznal věk.

[whistleblower]

a kdyby jste prece jen oslepl driv nez umrete jeste vam zustane hmat a to tez neni buhvico u tech pozdnich lasek

[Dalibor Smolík]

Tenhle námět je rozvinut v klasickém snímku Vůně ženy

[=^..^= AmigaPower®]

No já zatím mám krásnou partnerku o 24 let mladší.

Já o 14, učim se rychle

[whistleblower]

muj oblibeny

[Dalibor Smolík]

Pozor, ta je ještě pod zákon

[=^..^= AmigaPower®]

33-14=19

Co jste míval z matiky?

[Dalibor Smolík]

Tak jo. Zase vedeš ...

[MVR]

Vzpominat na ty mlade tvare, chvile ktere jsme s nimi prozili, nas asi vnitrne udrzuje mladymi. Setkala jsem se po letech s mymi prateli, laskami. Kdyz jsme se loucili, oba jsme rekli...zestarli jsme, vid? Vzdycky to byla tecka za necim nevyresenym. Lety se charakter vyostruje, co se tenkrat lehce preslo mavnutim rukou, to se projevi okamzite, v jinem svetle. Jsem rada ze jsem se se vsemi setkala. Zavzpominali jsme si na to hezke, odpustili si jine veci. Mame vuci sobe ciste svedomi, ulevilo se nam. Zivot jde dal a my s nim.

[Dalibor Smolík]

V létě jsme měli schůzku se třídou ze základní školy - po 40 letech. Dvě tehdejší dívky dnes vypadají stále stejně .. ale na nás ostatních léta zapracovala. Ale takhle už to chodí. S tím nic nenaděláme.

[Honz]

Krásné intelignetní a použitelné ženy jimi zůstanou, ať už jim je kolik chce. Ale tupé, pomalé bečky zůstanou už naždy bečkami, i když tak v 18 nevypadají, jsou jimi...

[MVR]

?????použitelné ženy?????tupe pomale becky????? Originalni vyrazy, koukam ze cestina je pruzny jazyk. Hmno, par tech 'tupych becek' mozna znam, ale kdyz jde o vec, umi sebou prekvapive hodit od nevidet do nevidet cely ten jejich zpropadene zpackany zivot s nepouzitelnym muzem.

[whistleblower]

MVR

prominte pane nebo pani vase reakce zdaji se mi ponekud mimo misu ale mozna ze je chyba ve mne a vase poznamky svou intelektualni urovni daleko presahuji muj mozkovy potencial

Hmno, par tech 'tupych becek' mozna znam, ale kdyz jde o vec, umi sebou prekvapive hodit od nevidet do nevidet cely ten jejich zpropadene zpackany zivot s nepouzitelnym muzem. zejmena temto zajimavym formulacim jsem nebyl sto porozumet i vzdor tomu ze jsem se namoudusi ze vsech sil snazil

[MVR]

Whistle, pozastavila jsem se nad vyrazy v prispevku od p. Honz 'pouzitelna zena' a 'tupa becka'. Hodnoceni zen hanlivymi vyrazy osobne neschvaluji. Obzvlast nechapu vyraz 'pouzitelna zena', tohle slovni spojeni neznam. Reagovala jsem dle porekadla 'podle sebe soudim tebe'.