Microsoft poskytl FBI uživatelské šifrovací klíče svého nástroje BitLocker, nutné pro odemčení dat uložených na discích třech počítačů zabavených v rámci federálního vyšetřování. Tento krok je prvním známým případem, kdy Microsoft poskytl klíče BitLockeru orgánům činným v trestním řízení. BitLocker je nástroj pro šifrování celého disku, který je ve Windows defaultně zapnutý. Tato technologie by správně měla bránit komukoli kromě
… více »Spotify prostřednictvím svého FOSS fondu rozdělilo 70 000 eur mezi tři open source projekty: FFmpeg obdržel 30 000 eur, Mock Service Worker (MSW) obdržel 15 000 eur a Xiph.Org Foundation obdržela 25 000 eur.
Nazdar! je open source počítačová hra běžící také na Linuxu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu. Autorem je Michal Škoula.
Po více než třech letech od vydání verze 1.4.0 byla vydána nová verze 1.5.0 správce balíčků GNU Guix a na něm postavené stejnojmenné distribuci GNU Guix. S init systémem a správcem služeb GNU Shepherd. S experimentální podporou jádra GNU Hurd. Na vývoji se podílelo 744 vývojářů. Přibylo 12 525 nových balíčků. Jejich aktuální počet je 30 011. Aktualizována byla také dokumentace.
Na adrese gravit.huan.cz se objevila prezentace minimalistického redakčního systému GravIT. CMS je napsaný ve FastAPI a charakterizuje se především rychlým načítáním a jednoduchým ukládáním obsahu do textových souborů se syntaxí Markdown a YAML místo klasické databáze. GravIT cílí na uživatele, kteří preferují CMS s nízkými nároky, snadným verzováním (např. přes Git) a možností jednoduchého rozšiřování pomocí modulů. Redakční
… více »Tým Qwen (Alibaba Cloud) uvolnil jako open-source své modely Qwen3‑TTS pro převádění textu na řeč. Sada obsahuje modely VoiceDesign (tvorba hlasu dle popisu), CustomVoice (stylizace) a Base (klonování hlasu). Modely podporují syntézu deseti různých jazyků (čeština a slovenština chybí). Stránka projektu na GitHubu, natrénované modely jsou dostupné na Hugging Face. Distribuováno pod licencí Apache‑2.0.
Svobodný citační manažer Zotero (Wikipedie, GitHub) byl vydán v nové major verzi 8. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Byla vydána verze 1.93.0 programovacího jazyka Rust (Wikipedie). Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vyzkoušet Rust lze například na stránce Rust by Example.
Svobodný operační systém ReactOS (Wikipedie), jehož cílem je kompletní binární kompatibilita s aplikacemi a ovladači pro Windows, slaví 30. narozeniny.
Společnost Raspberry Pi má nově v nabídce flash disky Raspberry Pi Flash Drive: 128 GB za 30 dolarů a 256 GB za 55 dolarů.
Programoval jsem pár aplikací v Pythonu s použitím PyQt. Dlouho jsem zkoumal, jaký je nejlepší způsob inicializace grafického rozhraní ze souboru *.ui vygenerovaného pomocí QDesigneru. V jinak dobré dokumentaci je tohle téma poněkud strohé. Takže tady uvedu moje poznatky.
Základním zdrojem informací je oficiální manuál [1]. Dále jsem našel pěkný příklad v diskusním fóru [2]. V zásadě jsou dva druhy přístupu. První spočívá v tom, že soubor *.ui se přechroustá pomocí utilitky pyuic4 (nainstaluje se při instalaci PyQt) a vznikne tak pythonovský soubor, který se dá naimportovat a použít (je tedy nutný mezikrok, který se v lepším případě provádí pomocí makefile, v horším ručně). Tento způsob je v oficiální dokumentaci [1] dobře posán i s příklady. Druhý způsob je použití modulu uic (přesněji PyQt4.uic), který umožňuje dynamicky načítat přímo soubor *.ui a není potřeba žádný mezikrok. Tento způsob je v dokumentaci [1] popsán poněkud stručněji a bez příkladů. Upřednostňuji druhý způsob, který teď rozeberu.
Zatímco v příkladech na internetu jsou krátké skripty, které nejsou psány objektově, v praxi je potřeba zapouzdřit kód do objektu, se kterým se dá pracovat odjinud. V následujících příkladech budu tedy vytvářet třídy, které stačí v ideálním případě naimportovat a jedním příkazem spustit, aniž by se člověk musel zabývat konkrétním použitím knihovny PyQt. Můj prográmek umí jenom to, že při kliknutí na tlačítko vypíše zprávu na standardní výstup.
Dokumentace popisuje 3 způsoby použití. Bez dědění, s jednoduchou dědičností a dvojitou dědičností. Takže začneme od začátku.
Nejdřív si vytvoříme soubor priklad.ui, který popisuje jednoduché okno aplikace, které obsahuje tlačítko (QPushButton) s názvem pushButton. Tlačítko je zatrhávací (checkable), aby se ve výpisech aspoň střídaly 0 a 1.
Soubor priklad.ui vypadá takto.
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<ui version="4.0">
<class>MainWindow</class>
<widget class="QMainWindow" name="MainWindow">
<property name="geometry">
<rect>
<x>0</x>
<y>0</y>
<width>98</width>
<height>46</height>
</rect>
</property>
<property name="windowTitle">
<string>MainWindow</string>
</property>
<widget class="QWidget" name="centralwidget">
<widget class="QPushButton" name="pushButton">
<property name="geometry">
<rect>
<x>9</x>
<y>9</y>
<width>75</width>
<height>23</height>
</rect>
</property>
<property name="text">
<string>PushButton</string>
</property>
<property name="checkable">
<bool>true</bool>
</property>
</widget>
</widget>
</widget>
<resources/>
<connections/>
</ui>
#!/usr/bin/env python
import sys
from PyQt4 import QtGui, uic
class MyApplication:
def __init__(self):
pass
def run(self):
self.app = QtGui.QApplication(sys.argv)
self.ui = uic.loadUi("priklad.ui")
self.ui.pushButton.clicked.connect(self.method_with_some_weird_name)
self.ui.closeEvent = self._closeEvent
self.ui.show()
self.app.exec_()
def method_with_some_weird_name(self, value):
print "Clicked %d" % value
def _closeEvent(self, event):
print "Close event"
event.accept()
if __name__ == '__main__':
MyApp = MyApplication()
MyApp.run()
Výhody
Qt, nehrozí konflikt jmen. Při množství metod a vlastností tříd v Qt je každé pěkné jméno už použito.QtGui.QApplication si můžu vytvořit ve vlastní třídě ještě před inicializací grafických objektů*.ui se dá podstrčit až za běhu a měl by jít i za běhu vyměnit.self.ui budu psát self.__ui (takový pseudo soukromý atribut), donutí mě to napsat si vlastní funkce na všechno co potřebuji (udělat wrapper). Zbytku programu je potom jedno, jaké grafické rozhraní se používá (a jestli vůbec grafické). Kdybych chtěl aplikovat vzor MVC, asi bych to dělal takhle.Nevýhody
self.ui.pushButton.clicked.connect...)Qt je stavěno tak, že se dědí a předefinovává jako na běžícím pásu. Viz předefinování close event (řádek: self.ui.closeEvent = self._closeEvent)Přístup bez dědičnosti ukazuje, že není třeba bezhlavě dědit, i když to znamená práci navíc (viz výše). Pro aplikace s jednoduchým grafickým rozhraním je tento přístup vhodný.
#!/usr/bin/env python
import sys
from PyQt4 import QtGui, QtCore, uic
class MyApplication(QtGui.QMainWindow):
def __init__(self):
QtGui.QMainWindow.__init__(self)
uic.loadUi("priklad.ui", self)
def run(self):
self.show()
self.app.exec_()
@QtCore.pyqtSlot(bool, name="on_pushButton_clicked")
def method_with_some_weird_name(self, value):
print "Clicked %d" % value
@QtCore.pyqtSlot(bool) # without this line the slot catches two signals: clicked() and clicked(bool)
def on_pushButton_clicked(self, value):
print "Clicked2 %d" % value
def closeEvent(self, event):
print "Close event"
event.accept()
def main():
app = QtGui.QApplication(sys.argv)
MyApp = MyApplication()
MyApp.app = app
MyApp.run()
if __name__ == '__main__':
main()
Všimněte si, že při volání metody loadUi přibyl nepovinný parametr self.
výhody
clicked() připojena hned dvojice metod (slotů) pomocí dekorátorů (to jen tak pro ukázku, většinou člověk chce připojit jeden slot). V případě metody method_with_some_weird_name jsme museli napovědět, k jaké je to vlastně události, kdežto metoda on_pushButton_clicked už má správný název a nic jsme dělat nemuseli. Samozřejmě nic nám nebrání připojovat sloty ručně jako v případě bez dědičnosti.close event je jednodušší, prostě se předefinuje metoda closeEvent. To platí i pro jiné jevy, které však v tomto jednoduchém příkladu nenastávají.nevýhody
Qt, musím si hlídat jména svých metodQtGui.QApplication ve vlastní třídě (musela by to být první instrukce konstruktoru), proto ta komplikace s funkcí main.
Při použití jednoduché dědičnosti získáme pohodlí. Připojení slotů se dá udělat pomocí dekorátorů (ty se můžou řetězit, takže můžeme například všechna kliknutí směřovat do jednoho slotu), předefinování vlastností hlavního okna je rovněž o chlup pohodlnější. Platíme za to silnou závislostí na Qt, takže například výběr alternativního rozhraní by se musel udělat o patro výš.
#!/usr/bin/env python
import sys
from PyQt4 import QtGui, QtCore, uic
form, formbase = uic.loadUiType( "priklad.ui" )
class MyApplication(formbase, form):
def __init__(self):
formbase.__init__(self)
self.setupUi(self) # inherited from form
def run(self):
self.show()
self.app.exec_()
@QtCore.pyqtSlot(bool, name="on_pushButton_clicked")
def method_with_some_weird_name(self, value):
print "Clicked %d" % value
@QtCore.pyqtSlot(bool) # without this line the slot catches two signals: clicked() and clicked(bool)
def on_pushButton_clicked(self, value):
print "Clicked2 %d" % value
def closeEvent(self, event):
print "Close event"
event.accept()
def main():
app = QtGui.QApplication(sys.argv)
MyApp = MyApplication()
MyApp.app = app
MyApp.run()
if __name__ == '__main__':
main()
Oproti jednoduché dědičnosti je tu ještě komplikace s tím, že se musí předem vytvořit typy form a formbase(volání funkce loadUiType), které se pak použijí jako předek mé třídy.
Třída formbase je třída z Qt, která je hlavním widgetem v souboru *.ui. V tomto případě to je PyQt4.QtGui.QMainWindow.
Třída form je obyčejná třída, která dědí jenom object (je to tedy tzv. new style class), není tedy potomkem žádné třídy z Qt (to je důležité, neboť násobné dědění tříd z Qt dokumentace zakazuje [3]). Dá se říct, že při použití funkce loadUi dostanu instanci typu, který vrátí funkce loadUiType.
výhody
nevýhody
*.ui a nedá se za běhu změnit
V tomto případě to je použití funkce loadUiType poněkud velký kalibr, který navíc nepřinesl žádné ulehčení pro programátora. Funkce loadUiType asi najde využití ve větších aplikacích, kde je třeba vytvářet velké množství stejných oken.
Použití dvojité dědičnosti z mého pohledu nepřináší žádný přínos oproti jednoduché dědičnosti. Aplikací, kde by byla opravdu nutná, je asi hodně málo.
Qt - http://www.riverbankcomputing.co.uk/static/Docs/PyQt4/html/gotchas.html#multiple-inheritance
Tiskni
Sdílej:
udělej z toho článek:)
nedá se použít automatické připojení slotů a signálů (viz řádek self.ui.pushButton.clicked.connect...)
Dá, ak sa objekt bude deidiť z QObject-u (QMetaObject.connectSlotsByName).
K dvojitej dedičnosti by som dodal ešte veľkú nevýhodu - prvky ui sú public. U C++ sa to rieši privátnou dedičnosťou, takže tam sa dá ešte dvojitá dedičnosť tolerovať, ale v pythone radšej zvyšné spôsoby.
Inak pekný článok, po dlhom čase niečo linuxové ;)
Dá, ak sa objekt bude deidiť z QObject-u (QMetaObject.connectSlotsByName).U postupu bez dědičnosti jsem chtěl opravdu nic nedědit, takže jsem oželel vymoženosti frameworku Qt. S tím problémem u dvojité dědičnosti--public prvky -- to záleží na použití. Třeba se najde někdo, kdo chce míchat logiku aplikace s grafickým rozhraním, a u jednoúčelových miniaplikací na tom až tak nesejde.