Sovereign Tech Fund, tj. program financování otevřeného softwaru německým ministerstvem hospodářství a ochrany klimatu, podpoří vývoj FFmpeg částkou 157 580 eur. V listopadu loňského roku podpořil GNOME částkou 1 milion eur.
24. září 2024 budou zveřejněny zdrojové kódy přehrávače Winamp.
Google Chrome 125 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 125.0.6422.60 přináší řadu oprav a vylepšení (YouTube). Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 9 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Textový editor Neovim byl vydán ve verzi 0.10 (𝕏). Přehled novinek v příspěvku na blogu a v poznámkách k vydání.
Byla vydána nová verze 6.3 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Přehled změn v příslušném seznamu. Tor Browser byl povýšen na verzi 13.0.15.
Dnes ve 12:00 byla spuštěna první aukce domén .CZ. Zatím největší zájem je o dro.cz, kachnicka.cz, octavie.cz, uvycepu.cz a vnady.cz [𝕏].
JackTrip byl vydán ve verzi 2.3.0. Jedná se o multiplatformní open source software umožňující hudebníkům z různých částí světa společné hraní. JackTrip lze instalovat také z Flathubu.
Patnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 4. – 6. října 2024 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytváří všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Program pro generování 3D lidských postav MakeHuman (Wikipedie, GitHub) byl vydán ve verzi 1.3.0. Hlavní novinkou je výběr tvaru těla (body shapes).
Intel vydal 41 upozornění na bezpečnostní chyby ve svých produktech. Současně vydal verzi 20240514 mikrokódů pro své procesory řešící INTEL-SA-01051, INTEL-SA-01052 a INTEL-SA-01036.
#include <czmq.h> static void s_actor1 (zsock_t *pipe, void *args) { char *name = strdup (args); zsock_signal (pipe, 0); for (int i = 0; i != 10; i++) zsys_info ("%s:\tcount %d\n", name, i); zstr_free (&name); } int main () { zactor_t *actor = zactor_new (s_actor1, "actor1"); while (true) { char *str = zstr_recv (actor); if (str) { puts (str); zstr_free (&str); } else break; } zactor_destroy (&actor); }Každý actor funkce očekává dva parametry, zeromq socket a void ukazatel na případná další data. Obvykle se args nevyplatí používat a pokud, tak na něco jako log_prefix. Rozhodně není dobrý nápad takto předávat třeba zeromq sockety. Technicky totiž actor běží v jiném vlákně. Parametr
pipe
je potom EXPAIR socket, který což je v podstatě obousměrná asynchronní roura. Ta funguje přes inproc
transport, takže všechny funkce send/recv pouze předávají ukazatele mezi vlákny. Výhodou je, že tyto funkce akceptují actor, zeromq socket, nebo pipe. Takže je používání konzistentní ze všech stran.
Třída zactor má velmi jednoduchý protokol, actor samotný musí oznámit pomocí zsys_signal
, že dokončil inicializaci a může zpracovávat zprávy. Druhým požadavkem je, že actor musí číst ze svého socketu a v případě příkazu $TERM se ukončit.
#include <czmq.h> static void s_actor1 (zsock_t *pipe, void *args) { char *name = strdup (args); zsock_signal (pipe, 0); for (int i = 0; i != 10; i++) zsys_info ("%s:\tcount %d\n", name, i); zstr_send (pipe, "$DONE"); zstr_free (&name); } čte a int main () { .... char *str = zstr_recv (actor); if (str && streq (str, "$DONE")) break;A tady vidíme flexibilitu třídy zactor, knihovny zeromq a posílání zpráv. Je triviální zajistit komunikaci mezi hlavním vláknem a actory.
static void s_actor1 (zsock_t *pipe, void *args) { zsock_signal (pipe, 0); zpoller_t *poller = zpoller_new (pipe, NULL); while (!zsys_interrupted) { void *which = zpoller_wait (poller, -1); if (!which) break; zmsg_t *msg = zmsg_recv (pipe); char *cmd = zmsg_popstr (msg); if (!cmd || streq (cmd, "$TERM")) { zmsg_destroy (&msg); zstr_free (&cmd); break; } else if (streq (cmd, "COUNT")) { char *smax = zmsg_popstr (msg); int max = atoi (smax); for (int i = 0; i != max; i++) zsys_info ("count %d", i); zstr_send (pipe, "$END"); } zmsg_destroy (&msg); zstr_free (&cmd); } zpoller_destroy (&poller); } ... int main () { zactor_t *actor = zactor_new (s_actor1, NULL); zstr_sendx (actor, "COUNT", "42", NULL);Posílání dat do actoru je snadné. Funkce
zstr_sendx
odešle zprávu s vícero rámci (frame), která bude předána actoru. V těle actoru je zpráva zpracována a provedena.
Typický actor ovšem nekomunikuje pouze ze svým socketem pipe, ale obvykle má otevřených vícero socketů, které mpořebuje číst. Na tohle se hodí další třída zpoller
, která čeká tak dlouho, než se na jednom ze sledovaných socketů neobjeví data, která je možné číst.
libmlm.so
) a démon (malamute
), který spouští actor mlm_server
. Tento model je extrémně flexibilní, protože umožňuje snadný vývoj, testování i integraci do libovolného kódu. V zásadě je smyčka pokus/omyl je extrémně krátká a zároveň vývojář nepotřebuje znát LD_PRELOAD
hacky jako cwrap
, socket_wrapper
a podobně.
Spuštění samotného brokeru potom vypadá zhruba takto ...
#include <malamute.h> ... char *endpoint = "inproc://@/malamute"; zactor_t *server = zactor_new (mlm_server, "Malamute"); if (verbose) zstr_sendx (server, "VERBOSE", NULL); zstr_sendx (server, "BIND", endpoint, NULL); while (true) { char *str = zstr_recv (server); if (str) { puts (str); zstr_free (&str); } else { zsys_info ("Interrupted"); break; } } zactor_destroy (&server);Celý malamute potom běží jako actor, který ovšem na některé formy komunikace spouští další actory. Stejně tak klientská část je actor, takže i přes poměrně jednoduché API člověk má program, kde beží a spolupracuje několik vláken. Ovšem o malamute až nekdy příště.
Tiskni Sdílej:
Ladit takové systémy není zrovna triviální. Jsou tu tedy nějaké doporučené postupy – jak to co nejvíc zpřehlednit a usnadnit pochopení ostatním (a svému budoucímu já)? (protože psaní takových programů se někdy nejde vyhnout)Tak zrovna ohledně zeromq a actorů, tak postup je takový, že si člověk navrhne schéma a typ zpráv. Potom se postaví prototyp, který se otestuje na očekávaný výkon. No a pak se řeší binární formáty dat a podobně. V zásadě postup je rychlá iterace pokus/omyl a unit testy. Právě actor model a zprojekt k takovému stylu vývoje přímo vybízí. Ladit takové programy v debuggeru nelze (s výjimkou code dumpu). Jediná metoda jsou ladící výpisy. Výhoda je v tom, že při rychlém iterativním vývoji člověk napáchá pár chyb na jejichž řešení si na ta správná místa musí přidat ladící výpisy. Potom jsou obecnější rady, jako mít plně dokumentované a otestované API, nesdílet stav mezi komponentami a podobně.
Ladit takové programy v debuggeru nelze (s výjimkou code dumpu).Počítám, že na tyhle věci by se dal nasadit koncept Time traveling debuggeru, to by mohlo fungovat velmi pěkně. (Ačkoli implementace by asi nebyla úplně triviální.)