Rukověť baliče RPM - XI (Architektury, systémy, platformy)

27. 7. 2005 | David Nečas

Články - Rukověť baliče RPM - XI (Architektury, systémy, platformy)  

Na které architektuře lze balíček kompilovat, na kterých platformách lze potom spustit.

Architektury, systémy, platformy

Ne všechny programy bohužel pracují na všech operačních systémech a architekturách. A některé jsou natolik speciální, že to od nich ani nikdo nečeká. Spec soubor proto může deklarovat, pro které architektury, případně i pro které operační systémy, lze balíček zkompilovat.

Kompilační architektura

Architekturu, na níž lze balíček zkompilovat, deklaruje položka BuildArch hlavičky (kdo rád píše dlouhé názvy, může použít i synonymum BuildArchitectures)

BuildArch: i386 i586 i686 ppc64 alphaev67

Při kompilaci se pak rpmbuild pokusí najít shodu mezi hodnotami v BuildArch a architekturou, na níž kompilujeme. Nepodaří-li se mu najít vůbec žádnou kompatibilní, kompilace selže.

První nalezená přípustná hodnota v BuildArch pak určuje koncovku rpm, tj. ono i386 v lobster-1.10-1.i386.rpm. Jenže pro jaký procesor se balíček opravdu kompiluje, to určuje volba --target. To moc nedává smysl, že? Položka BuildArch se tak v praxi používá k jedinému účelu:

BuildArch: noarch

označuje balíčky obsahující jen data či skripty nezávislé na platformě. Ty pak dostanou koncovku noarch.

Výhradní a zakázané architektury

Procesory a systémy, pro něž je možno balíček zkompilovat, deklarujeme následujícími položkami hlavičky:

ExclusiveArch

Výhradní architektura. Balíček můžeme kompilovat jen pro uvedené architektury.

ExclusiveOS

Výhradní operační systém. Balíček můžeme kompilovat jen pro uvedené operační systémy.

ExcludeArch

Zakázaná architektura. Balíček nelze kompilovat pro uvedené architektury.

ExcludeOS

Zakázaný operační systém. Balíček nelze kompilovat pro uvedené operační systémy.

Deklaruje-li spec soubor

ExclusiveArch: i686 pentium4 athlon x86_64

a naše implicitní architektura je i386, balíček nezkompilujeme – musíme použít --target i686. Tím se drasticky odstraňuje neshoda mezi deklarovanou architekturou a realitou.

Na Intelu se nám často bude hodit standardní makro %{ix86}, které expanduje na seznam všech možných IA32 procesorů.

Volba --target a makro %configure

Volba --target určuje cílovou platformu. To také znamená koncovku balíčku – neobsahuje-li tedy spec soubor položku BuildArch, která má vyšší prioritu. Zejména však definuje hodnoty maker %_target, %_target_cpu a %_target_os; dále hodnotu makra %optflags a proměnné RPM_OPT_FLAGS obsahujících volby kompilátoru vhodné pro daný procesor (odkud se berou, to uvidíme níže), a tím i chování standardního makra %configure, jež tyto proměnné využívá a nastavuje podle nich CFLAGS, CXXFLAGS a FFLAGS, které už opravdu ovlivňují vlastní kompilaci.

Balíme-li program, který nemá configure, nebo nepoužíváme makro %configure, a chceme, aby na jeho kompilaci měl --target vliv, musíme do CFLAGS (případně dalších proměnných) přiřadit či přidat hodnotu RPM_OPT_FLAGS sami

export CFLAGS="$RPM_OPT_FLAGS"

Argument volby --target je obecně tzv. kanonický triplet procesor-vendor-operační_systém, např. i686-pc-linux-gnu. Nebo i nekanonický; v označení platforem je pěkný guláš a rpmbuild si dokáže přebrat ledasco. Zejména mu můžeme napsat jen procesor, a zbytek si doplní podle operačního systému, na němž běží. Toho jsme ostatně už využili výše.

Navzdory všem složitostem tak nakonec --target obyčejně používáme jednoduše. Chceme-li zkompilovat balíček pro svou distribuci, který pojede jen na procesoru i686 (a vyšších) a bude pro něj optimalizován, spustíme:

rpmbuild -bb --target i686 lobster.spec

Podmínky

Povolování a zakazování platforem položkami ExclusiveArch je dosti hrubé. Programy často lze zprovoznit na různých architekturách a operačních systémech, ovšem za cenu úprav a nastavení – pro každou platformu samozřejmě jiných. Spec soubory proto lze větvit podle architektury a/nebo operačního systému. Máme k disposici podmínky:

%ifarch, %ifnarch

Větvení podle architektury (positivní a negativní), využijeme hojně.

%ifos, %ifnos

Větvení podle operačního systému (positivní a negativní), využijeme málokdy.

Syntaxe podmínek velmi připomíná preprocesor C, vypadá totiž:

%iftyp_testu seznam_hodnot
…
%else
…
%endif

přičemž část s %else je nepovinná. Rovná-li se cílová architektura (resp. systém) kterékoli hodnotě ze seznamu, je podmínka splněna (v případě negativní podmínky se výsledek pak přirozeně ještě zneguje).

Aplikovat patch číslo 3 jen na sparc64 a ppc64 tak můžeme:

%ifarch sparc64 ppc64
%patch3 -p1 -b .multilib-hack
%endif

Konfigurace platforem, soubor rpmrc

Některé informace o platformách jsou zadrátovány přímo do rpm; další jsou jsou v souboru rpmrc. Obsahuje několik tabulek (či zobrazení) ve formě řádků:

název_tabulky: platforma: hodnota

Platforma je označení procesoru nebo operačního systému. Názvy tabulek jsou utvořeny ze dvou částí oddělených volitelným podtržítkem. První část je arch, os, buildarch nebo buildos. Druhá část je typ tabulky: canon – kanonické jméno, compat – co je s čím kompatibilní, nebo translate – převod na implicitní kompatibilní platformu. Ne všechny kombinace dávají smysl, jen některé se používají, a ještě méně jich budeme někdy chtít měnit. Několik relativně zajímavých příkladů:

buildarch_translate

Zobrazení z architektury, na níž kompilujeme, na architekturu, pro niž kompilujeme. Standardní nastavení pro všechny IA32 procesory je

buildarchtranslate: cokoli: i386

tj. ať kompilujeme na čemkoli, kompiluje se pro i386. Má-li se na i686 implicitně kompilovat pro i686, změníme definici na

buildarchtranslate: i686: i686

arch_compat

Deklarace kompatibilních architektur. Řádek

arch_compat: athlon: i686

říká, že balíčky pro i686 jsou kompatibilní s athlonem. Kompatibilita je transitivní, tudíž například pro intelí procesory stačí deklarovat kompatibilitu s nejbližším nižším, a na konci pak

arch_compat: i386: noarch

zajišťuje, že noarch balíčky lze instalovat na kterýkoli (intelí) procesor.

arch_canon

Převod na kanonický název (sub)architektury, hodnota je kanonický název a číslo architektury. Nejspíš nikdy nebudeme potřebovat měnit. Příklad:

arch_canon: sun4c: sparc 3

To ale není vše, co v rpmrc můžeme najít (nebo změnit). Kromě tabulek se v něm nastavuje několik proměnných. Řádky nastavující proměnné mají tvar:

proměnná: hodnota

přičemž proměnné existují tyto:

optflags

Asi nejzajímavější proměnná, definuje vhodné volby kompilátoru pro daný procesor. Právě tato hodnota se při kompilaci objeví v %optflags a RPM_OPT_FLAGS. První slovo v hodnotě je procesor, pro nějž volby překladače nastavujeme. Implicitní nastavení optflags pro ppc64 tak kupříkladu vypadá:

optflags: ppc64 -O2 -g -fsigned-char

macrofiles

Soubory, z nichž mají rpm a rpmbuild načíst při spuštění makra (v uvedeném pořadí), oddělené dvojtečkami, jak je v Unixu zvykem. Standardní hodnota je docela dlouhá a najdete si ji v rpmrc, za zmínku však stojí, že začíná

/usr/lib/rpm/macros:/usr/lib/rpm/%{_target}/macros:…

Po implicitním souboru s makry se tedy načte např. /usr/lib/rpm/i686-redhat-linux, existuje-li a kompilujeme-li na i686 RedHatu, a může změnit definice maker pro tuto konkrétní cílovou platformu.

include

Nic nedefinuje, ale vloží soubor, který je jeho hodnotou.

provides

Netuším, co dělá, ani jsem ji nikdy neviděl.

Soubor rpmrc tedy určuje, kde se hledají soubory s makry, ale kde se hledá rpmrc sám? Buď v adresářích, které dáme jako argument rpm --rcfile, nebo v implicitním seznamu adresářů, který je zakompilován do rpm a typicky vypadá:

/usr/lib/rpm/rpmrc:/usr/lib/rpm/redhat/rpmrc:/etc/rpmrc:~/.rpmrc

Nejvíce nás zajímá ~/.rpmrc, který si můžeme vytvořit v domovském adresáři a má nejvyšší prioritu. Do souboru /etc/rpmrc bychom případně psali společnou konfiguraci. Do /usr/lib/rpm/rpmrc nepíšeme nic, protože obsahuje implicitní hodnoty a nejbližší aktualizace RPM by nám jej přepsala.

Seriál Rukověť baliče RPM (dílů: 15)

První díl: Rukověť baliče RPM - I (Úvod), poslední díl: Rukověť baliče RPM 15 - XV (Závěr).
Předchozí díl: Rukověť baliče RPM - X (Skriptíky)
Následující díl: Rukověť baliče RPM - XII (Makra, úvod)

Diskuse k tomuto článku

[SAL]

Ako sa da urobit aby jeden z generovanych balickov bol noarch a iny i386. Napr. mam skripty v pythone, ktore by mali byt noarch, ale ten isty tar obsahuje aj kniznice, ktore sa kompiluju a su zavisle na architekture. Ked pouzijem pre jeden package noarch a pre druhy i386, tak ten druhy RPM ignoruje.