Slackware 8.0 - konzervativní distribuce

28. 1. 2003 | Vlastimil Ott

Články - Slackware 8.0 - konzervativní distribuce  

V jednoduchosti je síla.

V tomto článku vás chci podrobněji seznámit se zavedenou distribucí, jejíž (zvučné) jméno je Slackware. V současné době jsme my slackwaristé v očekávání nové verze, která by se měla co nevidět objevit na ftp archívu Slackware. Přesto si můžeme základní vlastnosti systému ukázat a popsat na verzi starší. Existuje ještě verze 8.1, ale ta je v podstatě "Release Candidat" (RC) verze nové. U Slackware to funguje tak, že aktuální verze se (veřejně) vylepšuje a změny jsou ihned konfrontovány s uživateli. Tato verze se nazývá "Current". Až "uzraje", stává se z ní verze stabilní, a tedy oficiálně nová (bude to tedy verze 9.0).

Slackware se pochopitelně (stejně jako jiné distribuce) od svých bratrů-konkurentů liší. Jeho odlišnost spočívá v tom, že uživatele nepodceňuje. Správa tohoto systému vyžaduje určitou ochotu naučit se novým věcem. Sklízené ovoce je bohaté - systém je vyladěný, běží k vaší spokojenosti a vy víte, co a kde máte udělat, pokud chcete něco změnit. A také víte, které soubory jsou klíčové. Jejich jednoduchou editací a změnou několika parametrů či řádků dosáhnete výsledku okamžitě. Určitě jste už pochopili, že nemluvím o konfiguračních programech a utilitách. Ano, je to tak, tyto programy ve Slackware až na několik výjimek nenajdete. Není se ale čeho bát, jen je dobré mít po ruce pomoc či nápovědu. Seznam zdrojů a literatury najdete na konci článku.

Přehled

Distribuce je považována za konzervativní. Kupříkladu ve verzi 8.0 je prostředí Gnome 1.4 nebo KDE v nepochopitelné verzi 2.1.1. Tento stav je ale zárukou stability, v tomto případě zárukou stability grafických prostředí. Vyzkoušel jsem několik verzí různých distribucí a tedy několik verzí X-window a KDE, ale konfigurace ve Slackware 8.0 se mi prezentovala jako nejstabilnější.

Srdcem systému je jádro 2.2.19 (jako experimentální je 2.4.5). Další součásti a jejich verze: PPP 2.4.1, C překladač gcc-2.95.3, Binutils 2.11.90.0.19, C knihovny glibc-2.2.3, C++ knihovny libstdc++-3-libc6.2-2-2.10.0, X-Window XFree86 4.1.0., Qt 2.3.1 atd. Součástí jsou i další služby a programy, které potřebujeme pro běh stanice či menšího serveru (Apache 1.3.20, SSl, PHP, podpora pro notebooky, Perl 5.6.1, Python 2.0.1, Netscape 4.77, Mozilla 0.9.1 [doporučuji upgrade!], Konqueror 2.1.1, Galeon 0.11.0, Gimp 1.2.1 atd. atp.). Grafické karty, které nejsou podporovány XFree 4.1.0, zprovozníte pomocí grafických serverů z XFree 3.3.6, které na CD také najdete (případ např. starých karet S3).

Jak již bylo zmíněno, distribuce je stabilní a na bezpečnost jsou kladeny vysoké požadavky. Proto v systému nenajdeme multimediální programy typu MPlayer nebo knihovny jako DivX atd. Ty je nutno nainstalovat dodatečně. Má to svoji výhodu - takový program (navíc pokud jej kompilujete přímo pro svůj systém) stoprocentně využije možnosti vašeho stroje a operačního prostředí.

Instalace a její možnosti

Pokud máte v počítači CD-ROM, máte možnost nabootovat z prvního instalačního disku a začít s instalací. Pokud ne, je nutné si připravit minimálně dvě diskety. První je bootdisk, ze kterého nastartuje systém. Slackware těchto bootdisků nabízí celkem 69, určitě si tedy vyberete. Následující disk je tzv. root disk. Tím můžete ovlivnit instalační metodu: color (standardní), umsdos (pro instalaci do adresáře v systému DOS), pcmcia a network (podpora ethernetových karet, a tudíž instalace přes NFS, FTP nebo HTTP). Pro vytvoření těchto disků v systému DOS nebo podobném je k dispozici rutina rawrite, která zapíše souborový obraz na disketu. Poznámka: pro instalaci prostřednictvím rootdisku network potřebujete i rootdisk color.

To ale není vše. Druhý disk (celkem jsou tři) je také bootovatelný: nabízí kromě "schválených" produktů třetích firem také live systém, tj. nakonfigurovaný a funkční systém spouštěný z CD-ROM. (Bohužel o něm nemohu referovat, neboť můj druhý disk bootovatelný není ). Na třetím disku naleznete zdrojové kódy distribuce a všech dodaných programů.

Specialitou Slackware je odlehčená distribuce SlackZip, která je určená pro instalaci ze 100 MB zip-disku. Má také podporu pro počítače s nízkou kapacitou paměti (4 MB) - FourMeg. Verze SlackZip je poskytována také ve formě 24 archívů, které jsou připraveny pro instalaci z disket.

Vlastní instalační proces je realizován prostřednictvím (pouze) textového režimu, konkrétně vcelku vkusných a přehledných oken. Příkaz dialog, který je za ně "zodpovědný", je využíván i jinými programy (např. při instalaci TeXLive). Využívají je i ty kusé utility, které v systému jsou: netconfig, pkgtool nebo mouseconfig. Pro nastavení systému po jeho instalaci je určen program setup. Tím může root nastavit některé důležité vlastnosti systému nebo doinstalovat/odinstalovat/smazat balíčky.

Apropos, balíčky. Systém je postaven na instalaci z archívů .tgz zvaných balíčky (packages). Jedná se o standardní archivní soubor. Pokud je schválen firmou Slackware, je k němu dodáván i popis ve stejnojmenném souboru s příponou .lsm. Takto nainstalované balíčky můžete odinstalovat nebo upgradovat pomocí pkgtool. Existuje i možnost celkového upgrade systému, ale asi to není to pravé, protože instalační program pouze porovnává staré verze s novými a případně je zamění. Z toho plyne nutnost zálohovat a také riziko poškození vazeb mezi programy a knihovnami. Proto je jistější starý balík odinstalovat a nový nainstalovat. Pokud ale program kompilujete přímo pro svůj systém, tímto způsobem jej neodinstalujete. Zatím mě nenapadl "čistý" způsob, jak takový program odstranit z disku. Ale v podstatě to ani není třeba - ještě jsem to nepotřeboval.

Lokalizace

Podpora lokalizace je (téměř) ukázková. Pouhou změnou LOCALES proměnných LC_ALL=cs_CZ, LANG=cs_CZ a LANGUAGE=czech (pro jistotu všech tří) dosáhneme "počeštění" systému: KDE i Gnome používají české katalogy zpráv, konzolové programy také. Pro načtení české znakové sady stačí použít loadkeys defkeymap.map, přičemž defkeymap.map leží v /usr/share/kbd/keymaps/ a je to symbolický link na soubor s popisem klávesnice, který se skrývá v podřízených adresářích (např. i386/qwerty/cz-lat2.map.gz).

Podobně si poradíme s konzolovým fontem. Stačí spustit setfont -v lat2-16.psfu.gz a místo rozsypaných klikyháků ("řečtiny" ) máme na konsoli český font. Mnoho dalších fontů pro (snad) všechny jazyky (i řečtinu ) se skrývá v adresáři /usr/share/kbd/consolefonts/.

Slovo "téměř" uvedené výše se hodí pro případ jiných grafických manažerů a prostředí, než jsou zmíněná Gnome a KDE. Pokud chcete totiž používat jiný správce oken, např. BlackBox, FluxBox, Window Maker atd. atp., je nutné klávesnici v grafickém prostředí X-window nakonfigurovat, což představuje jistou práci navíc. Pomůckou vám může být např. vyčerpávající Czech HOWTO.

Shell (BASH)

Výše zmíněný dokument vám pomůže i při nastavení některých kláves, které se např. v shellu nechovají tak, jak očekáváme. Máte ale možnost jejich funkci změnit. Jedná se o PgUp, PgDn, Home, End, Del a Backspace. Standardně jejich stisk vypisuje zmatené znaky typu ^[[A. Editací souboru .inputrc v domovském adresáři lze dosáhnout požadované funkce. Můj soubor vypadá následovně (neberte jej ale jako vyladěný):

set meta-flag on
set input-meta on
set convert-meta off
set output-meta on
"\e0d": backward-word
"\e0c": forward-word
"\e[h": beginning-of-line
"\e[f": end-of-line
"\e[1~": beginning-of-line
"\e[4~": end-of-line
"\e[5~": beginning-of-history
"\e[6~": end-of-history
"\e[3~": delete-char
"\e[2~": quoted-insert


Zábavné je i obarvení promptu, které provedeme modifikací proměnných PSx (x je číslo) v souboru /etc/profile. Barvy pro roota jsou jiné než pro normální lidi.

USER=$(whoami)
if [ $LOGNAME = $USER ] ; then
UCOL="[0;32m";UDIR="[1;32m";UHOST="[1;34m"
fi

if [ $USER = 'root' ] ; then
UCOL="[0;31m";UDIR="[1;31m";UHOST="[1;34m"
fi

PS1="\n\e$UCOL\u\e[0m\e[1;33m at \e$UHOST\H \e[1;37m \d, \t (úlohy: \j)\n\\e$UDIR\w:\e[0;37m "
PS2='(více)> '
export PS1 PS2


Jak vidíte, ačkoliv je systém lokalizován, přesto se mi nepodařilo dosáhnout toho, aby se datum v záhlaví promptu zobrazovalo česky. Datum, které je tištěno bíle, totiž bash načítá ještě před načtením konfiguračním souborů. Nevím ale kam jej ukládá, abych ho mohl změnit - počeštit. Rád si nechám poradit.

Instalace přídavných zařízení

Přídavnými zařízeními mám na mysli třeba zvukovou, rádiovou nebo televizní kartu, tiskárnu, scanner, síťovou kartu a další zařízení. Obecně platí následující koncept: pro každé takové zařízení by měl existovat modul, který lze zavést do paměti. Je samozřejmě nutná podpora jádra pro zavádění těchto modulů (snad je to standardní stav ve všech distribucích). Je pravděpodobné, že tento modul už máte v adresáři /lib/modules/2.2.19/, stačí jej tedy zavést programem modprobe.

Slackware podporuje následující typy protokolů myši (výčet nejpoužívanějších):

• ps2 (PS/2)
• imps2 (Microsoft PS/2 Intellimouse)
• bare (dvoutlačítková Microsoft kompatibilní sériová myš)
• ms (třítlačítková Microsoft kompatibilní sériová myš)
• mman (sériová myš Logitech MouseMan a podobná zařízení)
• msc (sériová myš MouseSystem - mnoho třítlačítkových sériových myší)
• pnp (Plug And Play myš nepracující pod protokolem ms)
• usb (usb myš)
• ms3 (sériová myš Microsoft Intellimouse)
• netmouse (myš PS/2 typu Genius Netmouse)
• a další, mně neznámé protokoly a myši a polohovací zařízení.

Pokud máte (stejně jako já) myš Genius NetScroll+, asi už víte, že běhá pod protokolem Microsoft Intellimouse. Aby fungovalo kolečko, je vhodné doplnit některé informace do sekce "InputDevice" v souboru /etc/X11/XF86Config:

Section "InputDevice"
Identifier "Mouse0"
Driver "mouse"
Option "Protocol" "IMPS/2"
Option "Device" "/dev/mouse"
Option "ZAxisMapping" "4 5"
EndSection


Nejobtížnější pro mě byla konfigurace tiskárny. Nakonec jsem tento nedostatečný stav vyřešil šalamounsky - instalací balíku TurboPrint (viz můj dřívější článek).

Závěr

Distribuce je skvělá. Ano, strávil jsem hodně času tím, že jsem neustále testoval chování jednoho programu (typicky barvení promptu - a při tom je to taková blbost, že?) a přemýšlel jsem jak ještě nadávat. Ale nakonec jsem vždycky zjistil, že chyba byla opět mezi židlí a klávesnicí a systém za to nemůže. Před rokem jsem nadával u RedHatu. S jednou výjimkou - nevěděl jsem, co nefunguje, kde to má konfigurační soubory a jak je mám změnit, aby (hned, tj. bez restartu) fungovaly. Dnes mám systém, který jede tak, jak chci já. Rada na závěr: pokud váháte, skočte do toho po hlavě.

Informační zdroje

Na druhém CD jsou k dispozici následující elektronické příručky: Slackbook, který je přeložen do češtiny, dále Linux HOWTOs, Linux miniHOWTOS, Linux FAQ, dokumentace k jádru a modulům a Linux Documentation Project (několik příruček, např. kernel-guide, system-admin-guide, user-guide, installation-quide atd.). Vhodným doplněním je účast v linuxové konferenci na Linux.cz nebo sledování diskuzí zde na AbcLinuxu. Jako užitečná pomůcka se mi osvědčila kniha Linux v kostce (Linux in a Nutshell, O´Reilly), vydaná nakladatelstvím Computer Press, nebo kniha Linux a KDE (Grada).