Portál AbcLinuxu, 5. května 2024 23:45
Škodí současný systém copyrightů nejen vývoji software, ale i celé společnosti? Jsou elektronické knihy jen rafinovanou zástěrkou pro zavedení ještě přísnějších omezení v oblasti sdílení informací?
Poznámka redakce: Článek vyjadřuje názory autora.
AKTUALIZOVÁNO 7. 12. 2003: Autor článku bohužel neměl dostatek slušnosti, aby uvedl zdroj, ze kterého čerpal myšlenky. Dokonce se v textu vyskytují nepřiznané citace. Čtenářům se tímto omlouvám za redakci AbcLinuxu. Zároveň děkuji jednomu ze čtenářů za upozornění.
Zamlčený zdroj: Přednáška Richarda M. Stallmana z 19. 4. 2001 v MIT.
Trying to stop the spread of a really robust piece
of information is about as easy as keeping killer
bees South of the Border. The stuff just leaks.
--John Perry Barlow: Selling Wine Without Bottles, The Economy of Mind on the Global Net
Když jsem začal tvořit programy a jiná všeobecně užitečná díla a začal je dávat k dispozici na internet, věděl jsem, že nechci aby jejich licenčni podminky kohokoli jakkoli omezovaly. Nemohl jsem je však dát do public domain, protože pak by výsledek mé práce mohl někdo vzít, licencovat a dále distribuovat pod svou vlastní licencí - s největší pravěpodobností velice restriktivní. To, co jsem potřeboval, byl copyleft, což je legislativní hack využívající stávajícího copyrightového práva k dosažení opaku copyrightu.
Copyleft je implementován například v GNU/GLP (GNU General Public License) používané pro software nebo v GNU Free Documentation Licence pro textové informace.
Funguje tak, že autor své dílo copyrightuje, což defaultně znamená, že nikomu není povoleno ho modifikovat, redistribuovat atd. Pak však autor dodá, že kdokoliv je oprávněn s dílem jakkoliv nakládat s dodržením jedné podmínky: jakmile ve svém projektu použije libovolnou část copyleftovaného díla, celý svůj projekt musí distribuovat pod stejnou licencí jako dílo, ze kterého čerpal. Přiznám se, že jsem dost ovlivněn filozofií Free Software, která je myslím aplikovatelná nejen na poli softwaru. O tom je také tento článek.
V rané době knihtisku byl copyright rozumný systém, průmyslová regulace. Tenkrát omezoval vydavatele ve prospěch autorů. Knihtisk si mohlo dovolit provozovat pouze několik subjektů a tudíž byl copyright snadno prosazovatelný - stačilo kontrolovat poměrně málo centralizovaných míst, kde potenciálně mohlo k jeho porušování dojít. Hlavně se však veřejnost vzdávala svobody, kterou stejně díky nákladnosti technologie nemohla využívat.
Jak to vypadá dnes, v době široce dostupných počítaců a jejich sítí? I když se znění copyrightového zákona nezměnilo, jeho důsledky se proměnily zásadně. To je možné díky tomu, že zákon je aplikován v kontextu. Pokud se změní kontext, změní se důsledky, i když se samotné znění zákona nezměnilo. Ze snadno prosazovatelné průmyslové regulace chránící autory se stala tvrdá restrikce uvalená korporacemi na širokou veřejnost. Nyní se již vzdáváme svobody, kterou můžeme využívat: efektivně šířit všeobecně užitečné informace. Také kontrola dodržování copyrightu vyžaduje vkrádání se do života každého jedince.
Situace kolem copyrigtu jasně dokazuje zřejmý fakt: politici již nereprezentují zájmy široké veřejnosti, ale zájmy korporací. Copyright je jedna z velice účinných zbraní, jak brát lidem svobodu a ždímat z nich peníze. Hezký příklad je tzv. Perpetual Copyright on the Installment Plan (volně přeloženo jako "nekonečný copyright na pokračování"). V ústavě USA je stanoveno, že copyright musí trvat "limited time". Prosazovat změnu ústavy, která by říkala "copyright platí neomezeně dlouho", by bylo zbytečně složité. Proč nedosáhnout stejného výsledku šikovněji? Stačí každých 20 let prosadit zákon prodlužující dobu platnosti copyrigtu o 20 let. V libovolný okamžik tedy každý copyrigt někdy nominálně vyprší, ale zároveň trvá nekonečně dlouho, alespoň dokud se podaří prosazovat extenze. Již několikrát se to podařilo, a tak se doba platnosti copyrightu vyšplhala z původních 14 let v roce 1790 na dnešních až 75 let (v době, kdy toto čtete už to může být více). Číselné údaje se trochu liší v závislosti na státu a na typu díla, ale v zásadě jsou velice podobné.
Dalším příkladem je dění kolem e-books, což je podle mě pečlivě připravený plán, jak odebrat čtenářům jejich tradiční svobody jako půjčovat si knihy mezi sebou nebo v knihovnách, číst ji několikrát bez dalšího placení, kupovat knihy anonymně a další. Kdyby vydavatelé přišli ze dne na den se zákonem dělajícím tyto činnosti ilegální, vyvolalo by to obrovskou nechuť a protesty. Lepší je uvalit celou řadu restrikcí na doménu elektronických knih, dokud v té doméně málokdo je a málokomu to tedy teď bude vadit. Jak se postupně začnou e-knihy stávat běžnějšími a lidé budou do této domény přicházet, fakt, že nemají témeř žádnou svobodu, jim bude připadat naprosto normální, protože "to přeci vždy tak bylo".
Je zřejmé, že prospěšné pro společnost by místo neustálého prodlužování jeho platnosti, zpřísňování trestů za jeho porušení a implementace zákonů jako DMCA (Digital Millenium Copyright Act) bylo sílu copyrightu zredukovat. Udělat z něj opět pro společnost prospěšnou dohodu s autory.
Začít se zkrácením doby jeho platnosti. Účel copyrightu je definován ve většině států takto: podporovat progres ve vědě a umění. Nechávat jednomu člověku exkluzivní právo na nakládání s dílem po dobu jeho života a ještě 70 let po jeho smrti je podle mě velice neefektivní způsob, jak podporovat progres ve vědě a umění.
Zrovna tak korporace tvrdí, že k profitabilnímu businessu potřebují, aby jejich copyrighty trvaly 75 let. Když je Richard Stallman vyzval, aby mu předložily jejich obchodní rozvahy na 75 let do budoucna, nikdo z nich se o to ani nepokusil. Jak chtějí vlády podporovat progres ve vědě a umění ve 20. letech 20. století prodloužením platnosti copyrightu dnes, to mi uniká... Samozřejmě to byla jen výmluva, jak si udržet kontrolu nad staršími produkty, které měly každou chvíli přejít do public domain.
Dále by myslím bylo rozumné lépe rozlišovat mezi typy děl. Můžeme přece mít jinou politiku vůči praktickým výtvorům jako je software, encyklopedie, slovníky, manuály, učebnice... U těchto typů děl, které je možné vylepšovat i malými inkrementálními změnami, je myslím životně důležité, aby měl každý svobodu to které dílo modifikovat a nekomerčně redistribuovat.
Druhá skupina by mohla být umělecká a zábavná díla jako filmy, hudba, úvahy, eseje apod. Změna těchto děl někým jiným než autorem by bylo zkreslení původního umělcova záměru. Proto si myslím, že licence děl z této skupiny by měla umožňovat "pouze" verbatimní nekomerční redistribuci. V umožnění editace prací, které slouží čistě zábavě, vyjadřují něčí názor nebo celá jejich funkce je v estetice, nevidím žádný obrovský význam pro společnost.
Tento systém by měl minimálně dvě obrovské výhody:
Zkušenosti v cyberspace a zejména s P2P sítěmi nám jasně ukazují, jak enormní mají lidé zájem sdílet informace. Tento aspekt lidské povahy by se měl podporovat a ne trestat. Také, kdo z nás může odpřísáhnout, že nemá žádný nelegálně zkopírovaný software? Pokud naprostá většina nějaký zákon nerespektuje, něco je špatně. Bojujeme proti své přirozenosti sdílet informace.
Když tuto ideu někomu vyložím, většinou lidé reagují ve stylu: "To je hezká představa, ale jak budou autoři vydělávat, když se vzdají svých nároků na exkluzivní distribuci svého díla?". Někdo se také zeptá "Nepodporuje to pirátství?". A nakonec je zajímá "To vypadá dost neprakticky, to se nemůže reálně implementovat."
To jsou zajímavé otázky, na které se pokusím odpovědět.
Představme si následující situaci: několikrát více lidí má kvalitní připojení k internetu a máme k dispozici velice efektivní (mikro)platební systém. Tím myslím, že když se rozhodnete někomu poslat 10,- Kč, máte možnost to udělat velice snadno, rychle a bez dalších poplatků. Díla jsou licencována výše popsaným způsobem v závisloti na kategorii, do které spadají. To jest vždy má kdokoliv svobodu alespoň dílo nekomerčně verbatimně distribuovat. V této situaci stáhnete nebo jinak získáte něčí práci. Během doby, co jí čtete/posloucháte/sledujete... přehrávač nějakým způsobem dává uživateli možnost poslat dobrovolný finanční příspěvek autorovi zrovna konzumovaného díla. Něco jako tlačítko říkající "klikni sem pro poslání 10 korun autorovi". Pokud se rozumnému člověku bude odvedená práce líbit, pošle autorovi tolik, kolik uzná za vhodné. Myslím, že by spousta lidí něco poslala. Samozřejmě čím kvalitnějsí a rozšířenějsí dílo, tím více potenciálních plátců.
Podívejme se na reálný příklad. V hudebním průmyslu autoři dostávají v průměru 4% z celkového zisku z prodeje jejich disků. Zbytek jde vydavatelům, kteří část použijí na propagaci interpreta a zbytek si nechají. Pokud si uvědomíme, co 'v průměru' znamená, a že pár velice komerčně úspěšných interpretů dostává víc než 4%, dojdeme k závěru, že spousta umělců dostává ještě méně než ty 4%. Z CD za 300,- to dělá méně než 12,-. Odstraňme těch 96% zkonzumovaných vydavateli z rovnice. Propagace od nich, za kterou si nechají tak velkou část platit, už nebude potřeba. Díla se budou propagovat sama tím, že se budou šířit mezi lidmi. A myslím, že doporučení a třeba i rovnou zkopírování něčí knihy od známého má daleko větší váhu než jakákoliv reklama.
Neviděl bych to až tak černě. Například celý GNU systém vznikl tímto způsobem a stejným způsobem se i dostal do podvědomí lidí a nyní je používán desítkami miliónů (samozřejmě naprostá většina z nich si myslí, že používá "Linux"). Dále se stačí podívat naříklad na sourceforge.net. Mezi projekty mimo software existuje například Nupedia (www.gnu.org/encyclopedia). Tyto příklady jasně dokazují, že minimálně u funkčních děl je tato idea realizovatelná.
Někteří umělci, jako např. Grateful Dead také dokázali profitovat, přestože nechávali veřejnost volně distribuovat nahrávky svých koncertů. Samozřejmě spousta vlivných subjektů má zájem, aby se takový systém nikdy neprosadil, protože by to znamenalo ztrátu jejich businessu. V tom vidím největší překážku. Další problém je, že si spousta autorů neuvědomuje, že zde existuje tato alternativa.
Zaprvé, "pirát" je propagandistický termín, který by se neměl používat pro označení člověka, který se snaží pomoci jinému člověku nekomerčním zkopírováním nějakého užitečného díla. Zadruhé, myslím, že stávající "piráti" si s copyrightem moc hlavu nedělají. Pokud je vynucován pouze právně, ignorují ho a pokud i technologicky, snaží se obranu prolomit a téměř vždy se najde někdo, kdo uspěje. Možná by paradoxně změkčení copyrightu pomohlo, "pirátství" by částečně ztratilo kouzlo, protože by každý "pirátil" legálně. V crackerské komunitě panuje postoj, že si prolomením ochrany produktu cracker "vysloužil" právo program používat. Myslím, že působení na svědomí lidí má daleko větší efekt, než tvrdé, legistativně zakotvené, techonologiemi podporované restrikce (opět DMCA).
To pravé - dnes existující - pirátství, tedy aktivita lidí, kteří vydělávají na parazitování jiných komerční redistribucí jejich děl, by samozřejmě mělo být nadále trestáno. Toto je jeden z mála důvodů proč nezrušit copyright kompletně.
Neříkám, že bychom měli kompletně zrušit copyright. Pojďme z něj opět udělat rozumnou průmyslovou regulaci respektující individuální svobody a podporující dobrou vůli a kooperaci v komunitě. Cílem tohoto článku bylo upozornit na nebezpečí, kterému musíme stále čelit: vzdávání se svobody výměnou za krátkodobé praktické "výhody", které nám jsou proprietárním světem vnucovány. Tuto svobodu nedostaneme jen tak zpět bez boje. Zamyslete se nad tím a až budete sami příště vydávat všeobecně užitečné informace, přibalte k nim co nejvíce svobody. Naše budoucnost závisí na našem žebříčku hodnot.
"For beings that can think and learn, sharing useful knowledge is a
fundamental act of friendship. Because you can give your knowledge to
somebody else without loosing it yourself. When these beings use computers,
this act of friendship takes the form of sharing software."
-- Richard Stallman
Poznámka redakce: Na návrh autora začleňuji diskuzi mezi autorem a Robertem Krátkým, která proběhla prostřednictvím emailů během přípravy článku k vydání. Možná v ní najdete rozebrané otázky nebo odpovědi, které vás po přečtení článku také pálí na jazyku. Najdete ji v druhé části článku.
Ze snadno prosazovatelné průmyslové regulace chránící autory se stala tvrdá restrikce uvalená korporacemi na širokou veřejnost.
To je nesmysl, protože copyrightu může využívat naprosto kdokoliv. Korporace na svá díla uvalují restrikce úplně stejně jako každý jiný, komu se to zlíbí. Když napíšeš program, také můžeš uplatňovat copyright. Korporace s tím nemají nic společného.
Ano, nejen korporace berou lidem svobodu copyrightem, autoři také. Ovšem musíme odlišovat různá odvětví. Zejména hudební průmysl je jiný. (C) na album většinou vlastní nahrávací společnost, ne muzikant atd. doporučují článek od Courtney Love v Salon magazíne ze 14.6.00.
Článek jsem četl. Souhlasím s ním. Ačkoliv je psán poměrně populisticky... (údaje nejsou dokumentovány, chybí odkazy na zdroje, ze kterých by se dala čísla odvodit -- to však neznamená, že bych pochyboval o jejich pravdivosti).
Nemyslím však, že to s tímhle přímo souvisí. Nemluvíme o 'vykořisťování' umělců nahrávacími společnostmi, nýbrž o důsledku omezujících licencí.
Viz dále.
Myslíte například 4 % ze zisku umělců z CD? Nebo data změny (c) zákonů? Myslím, že si každý sám ověří.
Nyní se již vzdáváme svobody, kterou můžeme využívat: efektivně šířit všeobecně užitečné informace.
Nikoliv. Pouze respektujeme vlastnická práva našich spoluobčanů. Ty 'všeobecně užitečné informace' se svoji povahou vůbec neliší od jablek v sadu. Podle tvého tvrzení by bylo v pořádku taková jablka otrhat a sníst, aniž bychom se ohlíželi na jejich právoplatného vlastníka, který do jejich vypěstování investoval čas, peníze a práci.
S vaší větou "'všeobecně užitečné informace' se svoji povahou vůbec neliší od jablek v sadu" nemohu souhlasit. Právě že existuje velký rozdíl mezi informacemi a fyzickými objekty. ...
Jsem si toho rozdílu vědom. Vysvětlím dále, proč jej nepovažují za zásadní.
... 1] Informaci uloženou v počítači můžeme kopírovat bez jakékoli potřeby dalších zdrojů a navíc
2] nám originální informace stále zůstává. V době počítačových techonologii, jakmile je informace vytvořena a úložena v počítači, kdokoliv ji může s minimálními náklady kopírovat, modifikovat etc. Tyto věci nejsou s fyzickými objekty možné (jablka). Navíc modifikování jablka není pravděpodobně moc společensky prospěšné. Pokud by se jablka mohla kopírovat, myslíš, že by sadařovi vadilo, že jsi získal jablko, pokud mu to jeho zůstalo?
I kdyby se 'jablka mohla kopírovat', stále by nebylo správné to neomezeně dělat.
Důvod: sice bychom tak možná všechny nasytili (stejné s informacemi - každý by je měl), ale... ať už se nám to líbí nebo ne, nás svět a společenské soužití je založené na soukromém vlastnictví. Není to ideální způsob uspořádání občanské společnosti, ale za staletí se ukázalo, že jako jediný je schopen přežít. Utopická společnost, ve které by nezáleželo na osobním vlastnictví věci, by byla krásná, ale vzhledem k vrozené lidské povaze je neuskutečnitelná. Člověk prostě chce MÍT. ...
Nepřeháněj, nemluvím vůbec o 'osobním vlastnictví věci'. Mluvím o sdílení všeobecně užitečných informacích. Člověk ji může stále MÍT a přitom ji předat miliónům dalších lidí.
... A od toho se odvíjí problém s kopírováním jablek a čehokoliv jiného. Dejme tomu, že by skutečně někdo vymyslel jablka, která by bylo možno neomezené 'kopírovat' s vynaložením minimálního úsilí a s minimální spotřebou jiných zdrojů (třeba elektr. energie v případě elektronických informací). S takovými jablky bychom mohli nakrmit všechny hladovějící, už nikdo by nikdy neměl hlad, apod. To všechno však pouze za předpokladu, že by ta jablka dal jejich vynálezce (zahradník) do public domain (nebo je licencoval pod svobodnou licencí). ...
A právě proto je důležité tento copyleft implementovat. V dnešní době, kdyby na tuto technologií někdo přišel (nanotechnologicke analyzátory a assemblery?), nějaká korporace by ji zajisté 1] patentovala... (další velká otázka) 2] levné kopírována jablka by určitě prodávala nejdráž, jak by mohla a díky 1] by neměla konkurenci minimálně 20 let => tudíž by z jinak neuvěřitelně potenciálně prospěšného vynálezu většina lidstva nic měla.
Nyní si představ situaci, kde je samozřejmost, že všeobecně užitečné informace (zvlášť technické, vědecké) jsou copyleftované. Protože by každý měl možnost čerpat z takových děl, je pravděpodobně, že by ke stejnému výsledku dospělo několik subjektů zároveň. Každý by měl možnost technologií také využít (nešla nebo alespoň neměla by jít patentovat, protože by ta myšlenka nebyla nová). Takto by si mohl třeba každý dovolit kopírovat sám jídlo.
Když už si začal s jablky, tak v nich pokračují. Vím, že taková situace jen tak nenastane, ale pokud nastane, bude to velké téma.
... Ta jablka jsou jeho vlastnictvím. To je velice důležitý koncept, protože kdybychom nechtěli respektovat jeho právo nikomu ta jablka nenechat kopírovat, stavěli bychom na hlavu celý systém vlastnictví. A je to právě tento systém, který udržuje společnost pohromadě. Ano, přináší s sebou nepříjemná omezení (nemohu si brát vše, co bych chtěl), ale tato omezení jsou zároveň garancemi naší osobní svobody, kterou nám nikdo nemá narušovat. ...
Já také cítím, že se nemá tolerovat braní si všeho, co člověk chce, na úkor jiného, ale zrovna tak cítím, že je špatně vložit do něčeho nějaké úsilí a pak to distribuovat pod velice restriktivními podmínkami. Jak píši v článku, tato situace tvoří 1] praktickou ztrátu 2] psychicko-sociální ztrátu. Také nic neříkám o 'garancí osobní svobody'.
Pokud se autor rozhodne dílo licencovat jakkoli, neměl by mu v tom kdokoliv bránit, ale někdo by ho měl upozornit na to, že je zde alternativa, kterou dá lidem více svobody a přitom si zachová dosavadní výhody. Třeba se pak rozhodne jinak, uvědomí si situaci a celá společnost se alespoň trochu zlepší. Autoři jsou většinou pod velkým vlivem vydavatelů a ti chtějí co nejtužší licence. Když si autoři uvědomí, že se bez vydavatelů obejdou, budou i oni více svobodní.
... Možná nebudeš chtít souhlasit s tím, že 'omezení přináší svobodu', ale je to přesně stejný koncept, který zajišťuje moje práva do té míry, dokud neomezují práva někoho jiného.
S vlastnictvím je to stejné. A nezáleží na tom, jestli se jedná o věc fyzicky hmotnou (obyčejné jablko) nebo o 'věc' snadno duplikovatelnou (zázračné kopírovatelné jablko). Má-li prostě někdo na určitou věc vlastnické právo, přísluší pak pouze jemu, aby rozhodoval, jakým způsobem s tou věci naloží. A to zahrnuje i možný zákaz kopírování. ...
Já také nenavrhuji, abychom zavedli copyleft jako jedinou možnost a zbytek zrušili. Možná by se našla i situace, kde by měl dnešní (c) místo.
... Takže pokud chce někdo jablka kopírovat, měl by mít zahradníkův souhlas. Určitě by se nakonec našel nějaký zahradník, který by ta jablka pro volné použití uvolnil (viz GNU, Linux, open source všeobecně). Ale to neznamená, že ostatní pěstitelé podobně bezvadných jablek by měli dělat totéž. Záleží na každém z nich, jak se rozhodne nakládat se svými jablky. Někdo jejich další kopírování povolí, někdo ne. A my musíme respektovat rozhodnutí každého z nich.
Víceméně s tímto souhlasím. Viz předchozí 2 moje odpovědi.
Je pravda, že autor musel odvést tu práci a informací prezentovat. Já nenavrhuji tento zkompromisovaný (c) kvůli tomu, aby autoři dostávali méně ohodnocení (ať už finančního nebo morálního). Já navrhují systém, kde autorům zůstanou výhody stávajícího (c) a veřejnost bude mít více sovobody. Ve fyzickém světě je hodnota věci určována hlavně 'nedostatkem'. Věci, kterých je málo, jsou obecně drahé. (C) vytváří 'zbytečný umělý nedostatek' ve světě, kde prostě zákony a pravidla fyzického světa neplatí (viz výše). A o tom celý můj návrh je: o eliminaci tohoto umělé vytvořeného stavu 'nedostatku' informací.
Viz výše. Tato 'eliminace' by znamenala nerespektování vlastnických práv.
Pořád se bojím, že budeš namítat, že když je to technický možné, proč to nedělat. Původnímu vlastníkovi to neuškodí a naopak mnoha dalším to pomůže --> ale to je právě ten omyl. Původní vlastník bude poškozen tím, že pozbyde práva rozhodovat o tom, jak se bude s jeho informací, jablkem, programem, apod. nakládat.
Je to uplatňování jedné naší svobody na úkor svobody někoho jiného. V tomto případě bychom uplatňovali svou svobodu získávat informace, které je možné digitálně (bez ztráty kvality) a levné zkopírovat, na úkor svobody autora rozhodnout se, jak se svými informacemi naloží.
Také kontrola dodržování copyrightu vyžaduje vkrádání se do života každého jedince.
Další nesmysl. Jednou že základních lidských svobod je právo na soukromý majetek. Tzn. vlastnit, spravovat a využívat statků, kterých jsem nabyl buď dohodnutou výměnou za jiné hodnoty (např. koupě) nebo svým vlastním úsilím. Toto právo končí tam, kde začínají práva druhého člověka.
- Ty bys však chtěl využívat i statků, které ti nepatří, kterých jsi právoplatně nenabyl a které patří někomu jinému. To je však obyčejná krádež. Takže dodržování principu copyrightu je fundamentální oporou soužití v občanské společnosti -- žádné vkrádání se do života.
Stále mícháte dohromady dvě odlišné kategorie: fyzické objekty a informace. Pravděpodobně jste byl ovlivněn propagandistickým termínem 'intellectual property'. ...
Míchání kategorii jsem vysvětlil výše.
Ten termín není propagandistický. V čem je nějaká propaganda? ...
Propaganda je v tom, že použití slova 'property' již připravuje lidí na myšlenku a deklaruje, že by se s informacemi mělo nakládat jako s každým jiným majetkem. I když možnosti práce s informacemi a pravidla v jejich světě se liší od fyzikálních.
... Pokud něco vymyslím, je to moje, stejně tak, jako když někdo něco vyrobí. Fyzické objekty a informace se od sebe v tomto ohledu nijak neliší.
Toto je klíčový problém našeho neshodnutí se. Já si totiž pořád myslím, že inf. a fyz. obj. se diametrálně liší. Já jsem své argumenty řekl, ty také, a prostě jsme se neshodli. Ovšem můj cíl není nekonečné přesvědčovat tebe nebo někoho jiného. Lidé mají jiné názory, já jsem napsal svůj a je zajímavé porovnávat, nechci to nikomu vnucovat, prostě jen poukazují na tuto situaci a tento problém.
... A 'žádné vkrádaní se do života'? Myslíte, že spyware, který kontroluje, co kopírujete a stahujete, HW (zatím hdd), který umožní kopírování jen 'povolených' věci nějakou autoritou jen za určitých podmínek... není 'žádné vkrádani se do života'? Nebo alespoň jeho zbytečné znepříjemňování (zašifrované DVD, ochrany CD...)?
Tento argument s daným problémem nesouvisí. Spyware, DRM hardware a podobné věci jsou čistě volbou jednotlivce. Tzn. pokud mi nevadí, budu takové produkty používat. Pokud mi vadí, používat je nebudu. ...
'Nebudu používat' se někdy nedá dodržet. Co když nebudou existovat 'čisté' hdd? Budeš schopen vůbec zjistit, jestli je HW nebo SW 'čistý', když bude proprietární? A budeš riskovat to zjišťovat, když existují věci jako DMCA, které obcházení těchto nechutnosti dělají zločinem? Já nevytvářím toto úsilí, protože mi tak extrémně vadí, že si nemohu ani okopírovat pár stránek z proprietarní knihy, já ho vytvářím, protože situace spěje k větším restrikcím (viz ten HW...).
... Samozřejmě, pokud by nebylo na výběr, byl by to problém. Ale nic takového se neděje a nevypadá to, že by v dohledné době mělo (viz třeba rozmach open source). Taková situace by mohla nastat pouze v případě absolutního monopolu a ten nikdo nikdy nezíská, protože IT trh je příliš členitý.
Ano, o problému píši výše. Nebyl bych tak veselý, kolik je výrobců HDD?
Je pravda, že vždy svoboda jednoho člověka je na úkor svobody jiného. Absolutní svoboda nemůže existovat, protože by se de facto rovnala absolutní tyranii lidí navzájem. Je třeba to ale co nejlépe vybalancovat.
Přesně tak. ty však navrhuješ řešení, které je hrubým porušením svobody jedné strany.
Podle mě to spíš pěkně balancuje :), porušení 1 strany (general public) se děje teď.
Situace kolem copyrigtu jasně dokazuje zřejmý fakt: politici již nereprezentují zájmy široké veřejnosti, ale zájmy korporací. Copyright je jedna z velice účinných zbraní, jak brát lidem svobodu a ždímat z nich peníze.
Tak tohle je spíš k smíchu. Vypadá to jako opsané z nějakého anarchistického pamfletu. Jsou to prázdné fráze. V těch větách se projevuješ jako nepříliš schopny demagog, protože stavíš argumenty na tvrzeních, která nepodporuješ důkazy.
Pokud se ti nelíbí současní politici, příště zvol jiné. A pokud chceš namítnout, že většina lidí je příliš snadno zmanipulovatelná, a proto podlehnou mediálnímu a komerčnímu nátlaku, který na ně vyvíjejí korporace, takže pak zase budou volit ty samé mainstreamové politiky, pak nevím, proti čemu brojíš => té většině to pravděpodobně vyhovuje. Ještě bys mohl říct, že zaslepeným masám je třeba otevřít oči, ale to už by bylo opravdu hodně přitažené za vlasy, protože kdybys lidskou inteligenci degradoval do té míry, že všichni ničemu nerozumí a ty jim to musíš vysvětlit, tak by ti lidé vlastně ani neměli stát za to.
Pěkné :). Vlastně jsi odpověděl už dopředu na to, co jsem chtěl namítnout. Tímto článkem jsem také chtěl upozornit na tuto situaci. To, že já budu volit jiné politiky, je dost neefektivní cesta, jak to změnit. Zkusil jsem informovat ostatní, kteří se třeba také rozhodnou volit jinak.
Jistě, proti tomu se nedá nic namítnout.
Náš rozhovor byl o mnoho delší a pokrýval téměř každý odstavec textu. Nemyslím však, že by bylo vhodné jej přikládat celý - bylo by toho na jeden článek až moc.
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.