Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána ve verzi 2024.6. Z novinek lze vypíchnout lepší integraci LLM (OpenAI, Google AI, Ollama) nebo podporu Matter 1.3.
IKEA ve Spojeném království hledá zaměstnance do své nové pobočky. Do pobočky v počítačové hře Roblox. Nástupní mzda je 13,15 liber na hodinu.
Alyssa Rosenzweig se v příspěvku na svém blogu Vulkan 1.3 na M1 za 1 měsíc rozepsala o novém Vulkan 1.3 ovladači Honeykrisp pro Apple M1 splňujícím specifikaci Khronosu. Vychází z ovladače NVK pro GPU od Nvidie. V plánu je dále rozchodit DXVK a vkd3d-proton a tím pádem Direct3D, aby na Apple M1 s Asahi Linuxem běžely hry pro Microsoft Windows.
Byla vydána (𝕏) květnová aktualizace aneb nová verze 1.90 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.90 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 2024.2 linuxové distribuce navržené pro digitální forenzní analýzu a penetrační testování Kali Linux (Wikipedie). Přehled novinek se seznamem nových nástrojů v oficiálním oznámení.
Počítačová hra Tetris slaví 40 let. Alexej Pažitnov dokončil první hratelnou verzi 6. června 1984. Mezitím vznikla celá řada variant. Například Peklo nebo Nebe. Loni měl premiéru film Tetris.
MicroPython (Wikipedie), tj. implementace Pythonu 3 optimalizovaná pro jednočipové počítače, byl vydán ve verzi 1.23.0. V přehledu novinek je vypíchnuta podpora dynamických USB zařízení nebo nové moduly openamp, tls a vfs.
Canonical vydal Ubuntu Core 24. Představení na YouTube. Nová verze Ubuntu Core vychází z Ubuntu 24.04 LTS a podporována bude 12 let. Ubuntu Core je určeno pro IoT (internet věcí) a vestavěné systémy.
Databáze DuckDB (Wikipedie) dospěla po 6 letech do verze 1.0.0.
Intel na veletrhu Computex 2024 představil (YouTube) mimo jiné procesory Lunar Lake a Xeon 6.
Větvení v programu používáme v případě, že některé příkazy chceme / můžeme
provést pouze za předpokladu platnosti nějaké podmínky. Jako podmínku chápeme
jakýkoliv výraz, který vrací logickou hodnotu, tj. odpovídá pravda/nepravda, v
numerické reprezentaci 1
nebo 0
. V Octave začínáme
větvení klíčovým slovem if
, za ním následuje podmínka, poté blok
příkazů, které se mají provést v případě, že tato podmínka je splněna. Celé
větvení ukončuje klíčové slovo end
(to obecně ukončuje všechny
řídící struktury v Octave) nebo slovo endif
(slouží k lepší
orientaci uživatele, co se vlastně ukončuje):
>> a=4; >> if a > 2 > disp('Číslo uložené v proměnné "a" je větší jak dva'); > end Číslo uložené v proměnné "a" je větší jak dva
Uvedený příklad demonstruje neúplné větvení programu – v případě, že
podmínka splněna nebude, neprovede se nic. U úplného větvení také uvádíme
příkazy, které se mají provést pouze v případě, kdy podmínka splněna není.
Takovéto příkazy uvádíme za klíčové slůvko else
, které odděluje
bloky
příkazů, které se mají provést při splnění a nesplnění podmínky:
>> a=-5; >> if a > 2 > disp('Číslo uložené v proměnné "a" je větší jak dva'); > else > disp('Číslo uložené v proměnné "a" NENÍ větší jak dva'); > endif Číslo uložené v proměnné "a" NENÍ větší jak dva
Všimněme si, že tyto příklady na větvení programu jsou na příkazové řádce
zapsány na více řádků – Octave pozná, že programová struktura ještě není
kompletní a jedním znakem „>“ napovídá, že očekává pokračování
příkazů, které vyhodnotí až po zadání uzavírajícího end
(resp.
endif
). Větvení samozřejmě je možné psát na jeden řádek, kvůli
přehlednosti však nevhodné – dostáváme se do situace, kdy tyto delší
programové úseky je lepší psát do externích souborů jako skripty nebo funkce
– viz díl Octave – 7 (vlastní skripty a funkce).
Uvnitř větvení – tedy jako v místě příkazů, které se za dané podmínky provedou či neprovedou – můžeme uvést další – vnořené – větvení:
--[skript]-- if a == b disp('Hodnoty v proměnných "a" i "b" jsou stejné'); else if a < b disp('Hodnota proměnné "a" je ostře menší jak hodnota v "b"'); else disp('Hodnota proměnné "a" je ostře větší jak hodnota v "b"'); end end --[konec skriptu]--
Octave stejně jako Matlab rozumí šikovnému rozšíření struktury větvení, které
umožňuje se zanořeným větvením částečně vyhnout. V okamžiku, kdy v sekci else má
následovat další, upřesňující podmínka, můžeme výhodně použít klíčové slůvko
elseif
(psáno dohromady):
--[skript]-- if a == b disp('Hodnoty v proměnných "a" i "b" jsou stejné'); elseif a < b disp('Hodnota proměnné "a" je ostře menší jak hodnota v "b"'); else disp('Hodnota proměnné "a" je ostře větší jak hodnota v "b"'); end --[konec skriptu]--
Příkazy v sekci elseif
se provedou v případě, že je splněna
upřesňující podmínka, v takovém případě již se neprovádí příkazy v sekci
else
. V případě, že ani upřesňující podmínka není splněna,
pokračuje
se testováním dalších případných sekcí elseif
– těch může být
obecně libovolný počet – a teprve v okamžiku, kdy žádná z upřesňujících
podmínek není splněna, přichází ke slovu sekce else
. Program, který
pro čísla od jedné do pěti vypíše slovně jejich hodnotu, může vypadat
následovně:
--[skript]-- if a == 1 disp('jedna'); elseif a == 2 disp('dva'); elseif a == 3 disp('tři'); elseif a == 4 disp('čtyři'); elseif a == 5 disp('pět'); else disp('neznám slovní vyjádření'); endif --[konec skriptu]--
Později si ukážeme, že pro zkoumání případů existuje v Octave pohodlnější
programová struktura switch
.
Nyní, když už známe jednoduché větvení programu, můžeme si ukázat, jak lze v Octave kontrolovat, zda nám při volání funkce zadal uživatel dostatečný počet parametrů. Mějme například triviální funkci pro výpočet aritmetického průměru dvou čísel:
--[funkce prumer.m]-- function vysledek=prumer(a,b) vysledek=(a+b)/2; --[konec funkce]--
Pokud nyní funkci spustíme, avšak pouze s jedním parametrem oproti dvěma očekávaným, dozvíme se takovéto chybové hlášení, z kterého možná úplně moudří nebudeme:
>> prumer(40) error: `b' undefined near line 2 column 13 error: evaluating binary operator `+' near line 2, column 12 error: evaluating binary operator `/' near line 2, column 15 error: evaluating assignment expression near line 2, column 9
Namísto takových chybových hlášení bychom možná raději uživateli měli sdělit,
že má zadat dvě čísla při volání funkce. Přesně k tomu slouží vestavěná funkce
nargin
(jméno funkce je zkratka z Number of ARGuments
INput), která vrací počet vstupních proměnných aktuálně volané funkce.
Upravíme tedy naši funkci takto:
--[funkce srovnani.m]-- function vysledek=prumer(a,b) if nargin ~= 2 disp('Pro použití funkce je třeba zadat právě dva parametry'); else vysledek=(a+b)/2; end --[konec funkce]--
Než se tedy pustíme do výpočtu, zkontrolujeme, zda náhodou počet vstupních proměnných není různý od dvou – pakliže ano, vypíšeme hlášku, v opačném případě můžeme provést výpočet:
>> prumer(40) Pro použití funkce je třeba zadat právě dva parametry
Vskutku dobře ošetřená funkce by potřebovala provádět ještě další testy,
například zda vstupní parametry jsou vůbec čísly, skaláry apod. – k tomu
se využívají funkce uvedené v
souvislosti s logickými operátory jako isscalar
atd.
Vzhledem k tomu, že kontrolu počtu zadaných parametrů funkce přenechává Octave
na programátorovi, lze tak snadno tvořit funkce, které mohou variabilně
upravovat svůj běh na základě toho, kolik parametrů znají – například lze
vykreslit grafický výstup pouze v případě, že byl zadán nějaký další parametr
apod. Podobně lze funkce přizpůsobovat na základě očekávaného počtu výstupních
proměnných – k tomu slouží analogická vestavěná funkce
nargout
. Více k této funkci a obecně problematice variabilního
počtu vstupních a výstupních proměnných je v nápovědě k
Octave.
O cyklech v Octave bude pojednávat následující díl.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni Sdílej: