Alyssa Rosenzweig se v příspěvku na svém blogu Vulkan 1.3 na M1 za 1 měsíc rozepsala o novém Vulkan 1.3 ovladači Honeykrisp pro Apple M1 splňujícím specifikaci Khronosu. Vychází z ovladače NVK pro GPU od Nvidie. V plánu je dále rozchodit DXVK a vkd3d-proton a tím pádem Direct3D, aby na Apple M1 s Asahi Linuxem běžely hry pro Microsoft Windows.
Byla vydána (𝕏) květnová aktualizace aneb nová verze 1.90 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.90 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 2024.2 linuxové distribuce navržené pro digitální forenzní analýzu a penetrační testování Kali Linux (Wikipedie). Přehled novinek se seznamem nových nástrojů v oficiálním oznámení.
Počítačová hra Tetris slaví 40 let. Alexej Pažitnov dokončil první hratelnou verzi 6. června 1984. Mezitím vznikla celá řada variant. Například Peklo nebo Nebe. Loni měl premiéru film Tetris.
MicroPython (Wikipedie), tj. implementace Pythonu 3 optimalizovaná pro jednočipové počítače, byl vydán ve verzi 1.23.0. V přehledu novinek je vypíchnuta podpora dynamických USB zařízení nebo nové moduly openamp, tls a vfs.
Canonical vydal Ubuntu Core 24. Představení na YouTube. Nová verze Ubuntu Core vychází z Ubuntu 24.04 LTS a podporována bude 12 let. Ubuntu Core je určeno pro IoT (internet věcí) a vestavěné systémy.
Databáze DuckDB (Wikipedie) dospěla po 6 letech do verze 1.0.0.
Intel na veletrhu Computex 2024 představil (YouTube) mimo jiné procesory Lunar Lake a Xeon 6.
Na blogu Raspberry Pi byl představen Raspberry Pi AI Kit určený vlastníkům Raspberry Pi 5, kteří na něm chtějí experimentovat se světem neuronových sítí, umělé inteligence a strojového učení. Jedná se o spolupráci se společností Hailo. Cena AI Kitu je 70 dolarů.
Byla vydána nová verze 14.1 svobodného unixového operačního systému FreeBSD. Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Ve filmu „V pravé poledne,” je scéna, kdy bývala milenka šerifa, říká jeho pomocníkovi, který ji vyhrožuje ztrátou své přízně v případě ohrožení asi toto: „Jsi hezký chlapec Harry a máš pořádně široká ramena. Ale Kane, Kane je chlap.” Vzpomněl jsem si na tuhle větu dnes, když jsem vzpomínal na Jindřicha.
Jindřich byl můj můj pacient. Obtížný pacient, vzpurný, chytrý, skvěle racionalizující. A Jindřich byl můj kamarád a nakonec i učitel. Umřel loni. V září. Tehdy se se mnou opět z nějakého důvodu rozešla Justýna, a do toho umřel Jindřich. Vlastně jsem to čekal dva roky. Měl rakovinu plic. Byla to pro mne blbá doba. Jindřichovi jsem mluvil na pohřbu. Požádala mě o to jeho dcera. Mluvit na pohřbu pro mne byla nová zkušenost. Zjistil jsem že je to jedna z činností, které si mohu zkusit a nemusím je opakovat.
Na tom pohřbu, vlastně na mši, která byla za Jindřicha sloužená jsem to nedoříkal. Utekl jsem protože jsem se musel schovat do lavice abych se tam nerozbulel. Stejně sem se rozbulel, ale aspoň jsem nedělal nikomu kino. Tak si říkám že bych aspoň něco málo z toho co jsem ondy neřekl, mohl říci tady.
Jindřich byl docent, překladatel, učitel a opilec. Abstinující opilec. Setkal jsem se s ním v roce 1997, když jsem se vrátil z Anglie. Moc rád mě tehdy neměl a jako většina pacientů mě považoval za pitomce. Konečně to mě neuráží, jelikož se někdy jako pitomec chovám. I když v blázinci si dávám větší pozor. Věčně rebelující, věčně diskutující Jindřich. Tak si ho z té doby pamatuji. Ale přeci jen bylo vidět, že o mnohém přemýšlí. Myslelo mu to. Dámy ho neměly moc rády, protože byl věčný rebelant. V předepsaném čase skončil léčbu a abstinoval. Až do smrti. To se stává, že většinou hodní chlapci ne a tihle „páskové,” ti ano. A že „měl důvod chlastat.”
Jindřich byl chlap. V tom nejlepším slova smyslu. Znal jsem hodně chlapů, ale málo jich bylo jako on. Jednoho dne se zbláznil. Doslova. Jen tak. Škodolibí jazyci tvrdili, že to má z toho že přestal chlastat. Ale zřejmě to byla nějaká latentní psychóza. Prošel znovu blázincem, dál abstinoval dál se potýkal s nepřízní života. Být abstinující alkoholik a blázen není nic moc. Jeho výrazně mladší partnerka se s ním rozešla. On u ní sice bydlel a ona mu zvesela chlastala doma. Zajímavá kombinace. A hodně osamělý život. Později dostal byt, ale moc ho neužil,
V roce 2001 jsem se s ním potkal na Poříčí. Šel na „AA” a povídá mi. „Tak jsem slyšel, že když někdo abstinuje víc jak rok má právo si s vámi tykat?” Říkám mu že jo, že je to tak. Tak jsme si začali tykat. Po nějaké čase se ozval jestli by nemohl ke mě hodit na individuál a na skupiny. Byl jsem rád. Potřeboval jsem někoho jako on, do skupiny naprostých začátečníku. Dělal tam dobrou práci. Chodil na individuál a tam jsem objevoval všechny potíže. Dokonce jsem zjistil, že se znám z jeho dcerou, která byla u nás kdysi jako stážistka.
Jeho děti k němu k vůli jeho minulosti nijak zvlášť nelnuly. Měly důvod, jak už to u dětí alkoholiků bývá. Vzpomínám si, jak jeho dcera přišla za mnou, když se dozvěděla tu blbou zprávu a ptala se bezradná co dál. Nedivil jsem se ji. Léta se nestýkali a najednou ji táta umírá. I ona musela projít se svým bratrem kus cesty k Jindřichovi. Při tom setkání mě nenapadlo říci nic chytřejšího než: „Co dál? Co by, pohřbíte ho a opláčete. Nic jiného.” Kupodivu se vzpamatovala. Nakonec udělala jak jsem jí řekl. Pohřbila ho a oplakala. Ta moje řeč na pohřbu byl její nápad.
Jak už bývá jeho blízcí si pamatovali si minulost a přítomnosti mnoho nevěřili. To se jednoduše stává. Je to daň, kterou alkoholici často platí za svou minulost. I já platím podobně jako on. Ukázalo se i naštěstí pro ně, že něčemu někdy lze věřit a je dobré věřit.
Rozuměl jsem jeho potížím s rodiči, s bývalými partnerkami. Prožil jsem s ním smrt jeho bratra, který umřel stejně stejně jako on na rakovinu plic. Čím dál víc jsem si uvědomoval jeho kvality jako člověka a zároveň jsem odhaloval hloubku jeho osamění. Lidem jež projdou podobným osudem jako on, vlastně moc přátel nezbývá. Psychotici i ti zaléčení, bývají nejosamělejší lidé na světě. Měl naštěstí aspoň ty nimiž se stýkal na tom čemu se říká „doléčovací aktivity,” a potom kolegy a kolegyně. Chodil za mnou každý týden, chodil na individuál a na asertivitu. Jsem dnes rád, že jsem mu mohl aspoň něco málo poskytnout.
Díky němu jsem si také uvědomil bídu českého vysokoškolství.Člověk z jeho vzděláním měl plat téměř jak nekvalifikovaná síla. Byl mi bližší a bližší. Pak jsem najednou onemocněl. Po dvaceti pěti letech. Byl mezi těmi , kteří za mnou chodili do nemocnice a pokoušel se mi pomoci zvládnout strach z rakoviny, který jsem prožíval v té době. Zápal plic jimž jsem onemocněl byl tak náhlý a prudký, že bylo podezření na nádor.
Tehdy jsem byl skutečně vděčný za každé slovo podpory a naděje. Jindřich byl mezi těmi, kdo mi jej poskytl. Později, když se to vyloučilo a mě se značně ulevilo jak na těle tak na duši, jsem si uvědomil, co i on pro mne udělal. Strach jsem měl tehdy veliký. Najednou jsem si uvědomil, že také mohu skutečně umřít a to dost v relativně krátké době.
A potom to přišlo. Skončil jsem program s pacienty a šel jsem k sobě. Na chodbě vidím stát u sesterny Jindřicha a říkám mu. „Jindro, ale ty máš přijít až zítra.” Kouká na mě a s klidem v hlase mi povídá. „Našli mi nádor na plících, poslal jsi mě k doktorovi a on mě poslal na rentgen a je to nádor.” Poslal jsem ho protože se mi nelíbil věčný kašel. Zůstal jsem jako opařený. Najednou jsem mu rozuměl ještě víc, vzpomněl jsem si na svůj strach a pochopil jsem co asi prožívá. Prognóza byla mizerná. Operovat to nešlo.
A v té době, během těch dvou let co mu zbyly, i přesto že měl prognózu na dva měsíce, mi ukázal, jak se dá využít čas k životu. Smířil se z dětmi, vykonal cestu do Francie, kam se léta chystal a udělal si docenturu. Podrobil se nějakému výzkumnému programu složeném z chemoterapie a ještě něčeho. Chodil dál na skupiny a na individuály. Tam svým chováním a svým přístupem dělal službu lidem, kteří se tváří tvář jeho údělu museli zamýšlet nad sebou mnohem více. Stal se autoritou.
Občas měl naději, že se nádor zmenšuje. Potom to začalo metastázovat a už moc naděje nebylo. Už jsme nedělali terapii, chodil jsem za ním jako kamarád a povídali jsem o všem možném. Učil jsem se od něj snášet strach ze smrti. Nevím jestli jsem se to naučil, ale snažil jsem se. Co jsem ho znal, žil jako chlap a umřel jako chlap. Bál se, ale přesto hleděl životu i smrti do tváře. Se vším tím strachem.
Tak bych ti chtěl Jindřichu říci, co jsem nebyl schopný v tom kostele. Na začátku jsem si nemyslel, že by jsi mohl být pro mne nějak užitečný. Ukázalo se, že jsem se jako mnohokrát v životě mýlil. Naštěstí. Měl jsem tě rád jako mužskýho a jako kamaráda. Občas si na tebe vzpomenu, když se mi nevede a říkám si co bys mi asi řekl. A slyším to. Tak se měj. Neměl jsem moc kamarádů jako si byl ty. Jan
Ukázka z mé knihy "Ze závislosti do nezávislosti"
Tiskni
Sdílej:
říká „doléčovací aktivity,” a a potom kolegy- přebývá vám tam jedno "a".
8.4.2010 01:38
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
Profilovou fotku jsem viděl zatim jen jednu (+jednu jinde) a móóóc se mi líbila.
Moje neteř ve 13 vypadala na tak 28, dnes je jí třicet a vypadá na 17.
To se mi stalo mockrát.BTW: Ale mně je teprv 33 !!!
8.4.2010 10:51
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
8.4.2010 14:26
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
Ale až jí bude 45, tak ocení mladý vzhled, pokud jí vydrží. A právě v tomhle věku bývají ženy nejzranitelnější, co se týká vztahu.
to první neudělá nic a to druhý neexistuje
...na starý kolena se učim konsoli, no to sem dopad
[root@TUX rat]# sh /home/rat/Plocha/RealPlayer11GOLD.bin /home/rat/Plocha/RealPlayer11GOLD.bin: /home/rat/Plocha/RealPlayer11GOLD.bin: binární soubor nelze spustit
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
8.4.2010 00:19
8.4.2010 01:36
8.4.2010 07:29
8.4.2010 09:49
9.4.2010 17:04
8.4.2010 11:52
cd /home/rat/Plocha
./RealPlayer11GOLD.bin
cd /home/rat/Plocha
./RealPlayer11GOLD.bin
** (gconftool-2:26218): WARNING **: Can not stat /root/tmp/orbit-rat ** ERROR **: I can't write to '/root/tmp/orbit-rat', ORB init failed aborting... ** (gconftool-2:26222): WARNING **: Can not stat /root/tmp/orbit-rat ** ERROR **: I can't write to '/root/tmp/orbit-rat', ORB init failed aborting... ** (gconftool-2:26226): WARNING **: Can not stat /root/tmp/orbit-rat ** ERROR **: I can't write to '/root/tmp/orbit-rat', ORB init failed aborting... Configuring Mozilla... Installing .mo locale files... .install: cannot create regular file `/usr/share/locale/ko/LC_MESSAGES/realplay.mo': No such file or directory install: cannot create regular file `/usr/share/locale/ko/LC_MESSAGES/libgtkhx.mo': No such file or directory Setting selinux context... Succeeded.
budes to jeste chtit, do archivu, nebo ti to stacilo videt jen jednou?
"Nevěřím v osud, který člověka ovládá, ať udělá cokoliv, věřím však v osud, který ho ovládne, když neudělá nic"
je ziven svym starym otcemLOL!
Jo, čekám na pošťačku a kradu mu důchod, nebuďte směšnej, zatim mám dostatek vlastních finančních prostředků, dokonce ani podporu neberu, protože sm línej vyřizovat E302.
dvě ženskýDvě ženský? Jaký? Kde? :-o
Terapii dálkově nedělám, jen o ní nekdy s laiky diskutuji. Tedy já je poučuji a oni mi nevěří. Potom mám přestávky mezi skupinami. Což využívám k tomu abych trochu za pomocí PC odtáhl mysl od problémů skupiny a vyprázdnil hlavu pro druhou skupinu aby mě neztěžovaly problémy předchozí skupiny. Mimo PC mám ještě jiné techniky. Odpověděl jsem vám?
Posledně mi jeden ctitel hádal 20, protože mu bylo 21, tak na mě začal pomrkávat, a protože jsem nejevila jiný zájem než o pouhou konverzaci na četu, tak na libovolnou mojí větu konstatoval "bejvalka si mě taky testovala", "bejvalka na mě taky šla takhle" (chybí mi smajlíky!)
, když je jim těsně pod třicet
Je mladý a jistě to zvládmne....mladej, děkuju!
Odkaz na rpmko se objeví, až při tom upgrade.
jsem ráda že můžu vpisovat ve volných vteřinách do diskuse.To je dobře, chyběl mi tu někdo s tak krásnýma, hlubokýma očima, jako jste vy.
BTW, asi jsem behem me nasranosti na vy zavrzenihodne diskuze mezi Anachronyxem a Panem Jilkem (ergo, mel jsem je v blokaci) neco prosvihnul. Kdes nabral ty hluboke oci? Ma to neco spolecneho s tvou obsesivni snahou zprovoznit ten bazmek Real Media Player nebo co je to za kram?
8.4.2010 14:30
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
8.4.2010 15:54
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
Nemám dost se chechtajícího smajlíka, ale takhle jsem se dlouho nezasmála. Ještě tam chybí: bude se chtít vyspat s ritou-gabrielou a dostane od JJ přes čumák No mě napadají varianty, to sem snad ani psát nebudu. To by byla anketa delší než VKVčka
bude se chtít vyspat s ritou-gabrielou...Já bych vás musel nejdřív blíž poznat, vy jste na mně děsně hr, pro začátek bych navrhoval spíš nějaký kafe, nebo tak něco...
... dostane od JJ přes čumák...mi už by jsme se nějak domluvili...
No mě napadají varianty, to sem snad ani psát nebudu.kdybych sem psal všechno co mně napadne, byl bych první zabanovanej v historii ábíčka, nebo by mně Robert rovnou zabil...
To jsem zvědavá, jak byste se s JJ domluvili, když nečtete co píšu já
Jinak jsem koukala, že se skoro všichni znáte na facebooku, zajímavé.
"budete chtít"Nojo, ale to já přece nemůžu vědět, co budu chtít...
To jsem zvědavá, jak byste se s JJ domluvilipacifisticky
když nečtete co píšu já??? něco závažnýho jsem přehlíd ???
Jinak jsem koukala, že se skoro všichni znáte na facebooku, zajímavé.Mi jsme taková velká milující-se rodina, pod křídly CIA.
8.4.2010 20:41
8.4.2010 17:20
