Pár otázek

23.5.2010 20:09 | Přečteno: 1009×

Zcela nedávno běžela na Abíčku debata o rozvádějích se ženách. Byla na základě mého blogu "Umění nenadřít se." V tom blogu jsem se vyjádřil k jedné skupině žen, kterou tak sleduji od svého mládí k dnešku. Nedělám si poznámky, jen dávám na to, co co si tak pamatuji ze svých setkání s těmi ženami, ať jako jejich společník u stolu, milenec či terapeut se svými klientkami. K tomu blogu se vyjádřilo několik diskutujících, ne zcela pozitivně a jeden dokonce se ho pokusil takzvaně vyvážit jiným příběhem, který měl ukazovat na nemravnost mužů.

K vyváženosti jsem se vyjádřil v jiném blogu. Taktéž na Abíčku. Mám jednoduše zvyk, že z jasně nesouhlasícími komentáři často polemizuji napsáním dalšího blogu. Ne každému tento způsob vyhovuje, mě ano, minimálně tím, že mám větší přehled nad myšlenkami, které se pokusím zformulovat do psané podoby. Nedávno jsem uveřejnil na abíčku svůj starší blog, pod názvem „Manželky alkoholiků.” Což je další skupina často rozvádějících se žen. Tyto rozvádějící se ženy, podobně jako ženy hazardních hráčů, případně feťáků velmi často reagují na negativní vývoj manželství díky závislosti svých manželů podle hesla Zachraň se kdo můžeš. případně podle další podobné moudrosti: Kdo uteče, vyhraje.

Takže jsem přidal další blog, který se zabývá manželkami alkoholiků. Prý kompaktní a srozumitelný. Nemyslím, že je více srozumitelný než ty předchozí, jako třeba „Chlap, Svobodní v bolesti,” a další. Ty se také týkají vztahů, týkají se závislosti a dalších podobných aspektů. Čtenáři nemusí souhlasit, ale ty blogy se jednoduše propojují. Vlastně na těch blozích o politice, ekonomice a závislosti se dá skutečně položit otázka, co je to sociální politika?

Mám známého, kterému je kolem padesáti. Rodiče má oba, oba přes osmdesát. Donedávna byli samostatní, postarali se o sebe, což v poslední době je stále víc a ví už na něm. Pomohli mu vystudovat, je primářem na dětském oddělení, oni sami byli oba zavřeni v padesátých letech jako nepřátele socialismu. Dnes se o ně stará jak může. Cítí, že jim má co vracet. Pomohli mu s dětmi, ženil se ještě na studiích, vnuci jsou velcí. Jak on, tak jeho děti těm starým lidem, kteří už ne vždy, jsou pro dospělé vnuky, těmi milými prarodiči, protože stáří má své nepříjemné stránky, se snaží poskytnout aspoň něco. Zařídil prodej bytu, který nevyhovoval, doplatil ze svého byt který vyhovoval dostupností, přestěhoval je. Stará se jak může. Pochopitelně tady v tomhle případě je sociální pomoc na místě. Jenže on nečeká co od státu dostane, stará se sám.

Mohl bych se zeptat, je skutečně výhodné podporovat rodiče, kteří znemožňují svým dětem aby znaly otce nebo i matku? Většinou jsou to otcové, kteří jsou odděleni. Je skutečně sociální a výhodné podporovat ty kteří spoléhají na to, že se někdo postará a nějak to dopadne? Pokud je, tak v čem? Je skutečně výhodné rozdat plošně malé dávky mnoha lidem a to i těm, kteří jsou jen líní si něco zařídit, nebo podstatně větší dávky těm, kteří skutečně nejsou schopni něco si zařídit?

Co je sociálnější a výhodnější pro společnost? Tlačit svoje občany aby si zvykla, že nejbližší pomoc je na konci své ruky, nebo, že vše za ně udělá úřad, který bude muset nabrat další stovky úředníků, kteří budou placeni za úkony, které svede běžný občan? Ti líní spolehají na to, že se nějaký stát vždy postará, třeba místo vlastních dětí, či příbuzných. Není náhodou takováto „sociální politika” podobná pouhému kupování si hlasů, místo toho abychom učili lidi sociální soudržnosti i tím, že budou vědět, že pomoc od státu přichází až naposled, až po vyčerpání všech možností?

Takhle ujišťujeme menšiny, ujišťujeme ty, kteří si klidně pořídí dítě bez toho, že by uvedly otce, ujištujeme ty, co se spolehnou na to, že místo tlaku na ty instituce, které by neodpovědného otce vypátraly a donutili bud platit, nebo sedět, platíme z našich daní raději těm, kteří se prostě zjeví na úřadu, obdrží svou částku, která jim zajistí nuznou sice existenci. Ale existenci zcela bezpracnou. Ujisťujeme lidi jinak schopné, že nemusí se starat.

Pokud tohle a podobné chování, jež je nutné ošetřit z našich daní, někdo považuje za odpovědnou sociální politiku, tak jediné čeho dosáhne, je asociálních postojů velké části populace. Nejlepší sociální politika, si aspoň myslím, je ta politika, kdy maximum lidí má práci, maximum lidí je si cíleně vědomo, že se spolehají na sebe, na to co si ušetří, co nepropijí, neprokouří a neprohrají. Výchova k vědomí, že jsem schopný, že není nic lepšího než být samostatný, odpovědný za sebe a pak opravdu zbude na ty potřebné. Potřební nejsou ti co si myslí, že když mají o dvě auta méně než soused, že strádají. Neno když jezdí tramvají a mají nájemní byt. Případně průměrný plat.

Potřební jsou zcela jiní. Ti skuteční invalidé, na těle a třeba i na duchu. Pro ty je nutné vytvořit podmínky. Nikoliv pro ty co mohou a nechtějí a jen natahují ruce.

Položil jsem jen několik otázek. Možná dostanu odpovědi, možná ne.        

Komentáře

[semiik]

Zase prvni!

[Jan Jílek]

to je ale štěstí.

[semiik]

No, dnes už po druhé, můj rekord

[=^..^= AmigaPower®]

Já byl dneska asi 10x, mam snad bezedný koule nebo co? Asi si brzo dám zas tak na čtvrt roku celibátek...

[MVR]

Amigo, A3? 2G2BT. ATAB.

[=^..^= AmigaPower®]

A.C.A.B., AC-DC, 4WD, V6-24v

[MVR]

VBG.

[Marcela]

bezedný koule

To mi mimoděk připomnělo pohádku Hrnečku, vař!

[MVR]

Sakra Semiku, zase jste nas vsechny predbehnul.

Jane, ono to je trochu slozitejsi. Na tohle zadna sablona neexistuje, kazdy pripad je ojedinely. Zkracene:

Tady, pokud matka neuvede jmeno otce dostane pouze detske pridavky a kdyz nepracuje nic vic nez zebrackou socialni podporu nedostane.

Pokud matka jmeno uvede a otcovstvi je prokazane, stat placeni vymaha. Casto se stava ze se otec nepokousi s ditetem sejit aby se placeni vyhnul. Ztrati se, odstehuje, hledejte si me. Je to velka zeme a maticka Zeme jeste vetsi. Vetsinou ho najdou.

V pripade ze rodice neco vlastni dohromady: Z vypoctu kolik vychova ditete do dospelosti stoji, soud muze rozhodnout dat tomu s kym budou deti zit penize z odhadu vlastnictvi misto alimentu.

Soud rozhodne dat deti do pece zpusobilejsimu rodici, ustanovi navstevni dny. Dodrzovanim navstevnich dnu a dohody o pristupu k diteti jsou povini oba rodice.

V pripade ze je jeden z rodicu shledan neduveryhodnym, zastupce ze socialni pece je vzdy v doprovodu ditete.

Odrostlejsi deti maji pravo si vybrat s kterym rodicem chteji zit. Kdyz s otcem, plati alimenty matka. Stava se to velmi zridka, deti si obvykle vyberou mamu.

Jestlize je podezreni ze spachani nasili na jednom z rodicu, pristup k detem je zprostredkovan pomoci zastupce socialni pece a jeho doprovodem behem navstevy.

[Miloslav Ponkrác]

Až ty Vaše otázky zodpovíte a vyřešíte, tak Nobelova cena bude pro Vás malá.

A největší svinstvo a největší hrůzy se na světě děly vždy tehdy, když si někdo myslel, že zdá jednoduchou, či vůbec nějakou odpověď na podobné otázky.

Ve skutečnosti na dané otázky neexistuje odpověď, jen rozhodnutí. Ať už se půjde jakýkoli směrem, má to nějaké důsledky – plusy i mínusy pokaždé jiné. A v každé době jsou jiné.

V zásadě přesně vzato (jen v rámci debaty, nikoli skutečně), Vy jste také příživník, který se živí tím, že někteří lidé jsou neschopní si pomoci sami – bez psychologa. Kdyby to bylo ideální a každý se dokázal postarat sám o sebe, byla by Vaše profese zbytečná. Kdyby se každý snažil a uměl ideální postarat o sebe, možná byste pracovat na pásu.

[Jan Jílek]

Jo jo, pane Ponkráci vy skutečně jste vlídný a laskavý člověk. Tak děkuji za zodpovězenou otázku. Jen tak mimochodem, mánm trochu vyšší kvalifikaci, než si myslíte.

[Marcela]

V zásadě přesně vzato (jen v rámci debaty, nikoli skutečně), Vy jste také příživník, který se živí tím, že někteří lidé jsou neschopní si pomoci sami – bez psychologa

Zvláštní výraz a dedukce, od astrologa /Nic ve zlém, miluji astrologii/

Pokud bychom ovšem uvažovali v takových souvislostech, mohli bychom příživníky nazvat třeba i lékaře, opraváře, umělce, učitele, vojáky, policisty, soudce, hasiče, atd

[Luboš]

Pokud bychom ovšem uvažovali v takových souvislostech, mohli bychom příživníky nazvat třeba i lékaře, opraváře, umělce, učitele, vojáky, policisty, soudce, hasiče, atd

Souhlas. Ovšem za podmínky, že by měli stejný názor na to, že se všichni musí postarat sám o sebe

[Jan Jílek]

Víte, to že se lidé z aběžných okolností umí postarat o sebe je ctnost, to že za situace, kdy to není v jejich moci, jim druzí jsou prospěšní a dokonce jim pomohou a oni umí přijmout pomoc, je oboustranná ctnost. Lidé co neumějí přijmout nutnou pomoc, nebývají příliš úspěšní. Diskuse je o tom, co je nutná pomoc a co je vyřírka těch druhých.

Ale ti co chtějí diskutovat takto absolutně jako vy a vytrhávají věty z kontextu, ti nechtějí nalézt řešení, ti chtějí mít pravdu a výhru. Každý člověk, který je ochoten se ve své situaci postarat sám o sebe, dosáhne nejen úcty druhých, ale především vlastní sebeúcty a sebedůvěry. Pokud těmto termínům jste schopný rozumět. Vypadá, to že příliš ne. To je jen informace pro vás.

[Luboš]

já jsem jenom odpověděl Marcele, jako pokračování nebo rozvázání její varianty rozboru možných kategorií, čistě teoreticky. Tak nevím, proč mne musíte hned urážet - to fakt neumíte obyčejně diskutovat, a shazovat téma ironickou poznámkou ¨informace pro vás¨?

[Marcela]

Luboši, začátek původní myšlenky viz 22.49h - Miroslav Ponkrác. Můj komentář na něj byl spíše takový bonmot, poukázání na absurditu tvrzení, o "příživnictví" určitých profesí.

[Jan Jílek]

Já vás neurážím, jen vznáším pochybnost na základě vašich předchozích komwentářu, jestli jste skutečně schopný pochopit, že například vychovat děti k samostatnosti je těžká věc, jedna z nejtěžších. Ale pokud tohle rodiče svedou, nemusí se tak o své děti moc bát. Dokonce si troufnu tvrdit, že je to lepší než dobré známky na vysvědčení. Samostatní lidé si dokáží všechno co v životě potřebují opatřit. Podle svého talentu a odhodlání i patřičné vzdělání. Případně jiné důležité věci pro to aby s e v životě cítili dobře.

Čistě teoreticky to možná jde v matematice, nikoliv v debatě o životě. Takže předveďte svou diskusní schopnost k tématu, rád si přečtu opravdu názory a zkušenosti. Myslím, že je nebudu ani shazovat. Pokud řeknu informace o pro vás, pak tím myslím informace pro vás. Nic jiného.

[MVR]

Pokud jde o pomoc z docasne nouze, jsem pro. Nekdy se dostane clovek do nepredvidanych potizi. Statistika dokazuje ze deti ktere vyrostly na socialni podpore skonci na socialni podpore sami. Pak jejich deti, vnuci, pravnuci. Bez znalosti oboru je mozne sehnat jen mizerne docasne misto s financni odmenou umernou socialnim davkam. Na vsechno dnes musi mit zamestnanec papir o jeho kvalifikaci v ruce. Jedine reseni zaradit ty lidi do staleho pracovniho procesu je umoznit jim bezplatne vzdelani, vyuku remesla. Jenze jak k tomu prijdou ti ostatni kteri za to plati, nekdy studentskou pujckou kterou po studiu leta splaci? Nezamestnani jsou dnes i kvalifikovani lide. Zda se ze je tech otazek cim dal vic. Snizeni kradezi, zlocinu je asi v nedohlednu.

[Jan Jílek]

Milado, já s e netvářím, že znám řešení. Jen si myslím, že vést lidi, stejně jako děti k co největší možné samostatnosti a schopnosti si pokud je to v jejich silách organizovat nezávisle na druhých život, je nejschůdnější cesta. To je ob'všem ideál. Rozhodně si nemyslím, že paternalistický způsob, který nabízí levice je ta správná cesta.

[MVR]

Souhlas. Nejsem politik ani sociolog. Jen me napada ze socialni sit z ruznych duvodu existuje vsude, protoze zabranuje nepokojum. Proto jsem privrzencem docasne pomoci, ne pomoci nadosmrti. Levicove reseni je spis naplast na ranu. Idealni by bylo kdyby tu pomoc nikdo nepotreboval, jenze v idealnim svete nezijeme. Zastavam nazor ze dulezitym cinitelem dosahnuti samostatnosti je podminene charakterem dotycneho cloveka. Pokusy o nastoleni ruznych ideologii, jakkoliv radikalnich, nakonec zformovaly soucasny system sveta. No nevim, jestli jsem se vyjadrila srozumitelne.

[Jan Jílek]

Naprosto srozumitelně, ješte by si to mohla pro vzdělance vyjádřit anglicky. A dej si záležet na gramatice.

[MVR]

Yes Sir! Provedu! Po anglicky!

Knowing me, knowing you

There is little we can do

Knowing me, knowing you

We just have to face it

Knowing me, knowing you

It's the best we can do