Cryptonomicon jsem zhltnul s nadsenim ale nejak jsem nepochopil o co vlastne slo. "soucasnost" postradala vyraznou dejovou linku a "minulost" trpi tim jak je rozkouskovana. Podstupovat takovou strapaci jen aby se to nakonec slavnostne spojilo v par odstavcich nebylo nic moc.
BTW jestli quicksilver je maraton, co teba Umberto Ecco? Foucaltovo kyvadlo by byla cesta kolem sveta po svych
"2^24 comments ought to be enough for anyone" -- CmdrTaco
Diamantový věk a Sníh jsou naprosto špičková sci-fi, ve svém osobním žebříčku je řadím mezi ty úplně nejlepší díla (po bok děl od Asimova, Heinleina, Clarka, Simaka, Pohla a dalších klasiků).
Ale pak se dle mého názoru Stephenson hrozně zkazil (respektive možná nezkazil, ale začal psát úplně jiný typ knih, který už mému gustu moc nesedí). Nechápu to, napíše dvě taková naprosto špičková sci-fi a pak se na to vykašle a píše něco úplně jiného Taková škoda, kolik výborných sci-fi jsme tu mohli mít, kdyby se držel svého původního stylu a byl plodný třeba jako Robert J. Sawyer...
Svoboda je tím nejdůležitějším, co máme. Nenechte se o ní připravit, podporujte Pirátskou stranu!
Souhlasím s tím že jsou to špičková díla sci-fi, ale nepřijde mi že by byla škoda že napsal Kryptonomikon a Rtuť. Zatímco obě sci-fi jsem slupnul během pár dní, k&r jsem četl dlouhé měsíce a nejspíš i proto na mě zapůsobily o dost víc.
pojímají podezření, pokud se věci zdají být příliš jednoduché
Vybral jsi docela pěknou myšlenku, jenom ta poslední věta má asi víc pohledů. On ten inteligent taky někdy dokáže ty skutečně jednoduché věci hutně zkomplikovat , si někdy myslím.
Ano, neinteligent bere jednoduché věci jako jednoduché věci a neřeší to, kdežto inteligent je jednoduchými věcmi zneklidněn, protože neví, ze kterou kategorií má zrovna co do činění: jestli je to věc, která je jednoduchá, protože prostě je jednoduchá (tj. primitivně či tautologicky jednoduchá), věc, která vypadá jako jednoduchá, protože je to ve skutečnosti jen snůška lží (aneb "Na každou otázku existuje jednochuchá, logická, snadno pochopitelná nesprávná odpověď"), nebo věc, která je jednoduchá pro svého tvůrce a pár zasvěcených, zatímco pro zbytek světa je to těžká magie (aneb "Nechť si obecný důkaz provede pečlivý čtenář za domácí úkol, protože jinak by tyhle skripta měly dvakrát tolik stránek"), dálě věc, která je jednoduchá, protože během svého vývoje přešla z primitivnosti do složitosti a vynořila se jako dostatečně vyspěle jednoduchá na druhé straně, a nakonec věc geniálně jednoduchá, která se sice na první pohled podobá primitivně jednoduché, až na to, že jen opravdový a nefalšovaný génisu mohl udělat v jednom kroku to, na co by předchozí typy jednoduchosti potřebovaly několik generací vývoje.
Například kladivo je primitivně jednoduché, většina programů populistických politických stran je lživě jednoduchá, většina pokročilé matematiky je "těžkomagicky" jednoduchá (zkuste vysvětlit krásu a eleganci Eulerovy rovnosti někomu, kdo skončil s matematikou někde u trojčlenky ), většina současných výrobků firmy Apple je sofisitkovaně vyspěle jednoduchá a asynchonní motor s kotvou nakrátko je geniálně jednoduchý (stejně jako většina vynálezů od géniů, obvlášť těch šílerných).
Jinak Kryptonomicon doporucuju cist v anglickem originale - nektere veci jsou proste neprelozitelne...
Zato Rtut sem cetl cesky i anglicky - anglicky mi to trvalo skoro rok, zatimco ceska byla za par tydnu... A nemam dojem, ze bych o mnoho prisel (tim prekladem)
Nesouhlasím akorát s tím, že by byl Kryptonomikon těžké čtení -- naopak, jde to úplně samo a stránky se obrací rychle. Celý je to hodně čtivý (těžko se odtrhává), většinou i žánrový, takže jeden ví, co očekávat.
Ta Rtuť je trošku složitější, to jo. Diamantový věk je nutnost a skvělá knížka.
To je náhoda, knihu Sníh mám právě rozečtenou. :) Jsem zhruba v polovině, takže hodnotit jí zatím nemůžu, nicméně to vypadá velmi zdařile. Měl bych pár výtek k českému překladu, nějaké fráze jsou až moc počeštěné ale jinak se to čte dobře.
Můj sci-fi favorit je William Gibson, jeho styl mi je zatím nejbližší. Co se týče obtížného čtení, je to jednoznačně Kiberiáda od Stanislawa Lema. Ne že by se špatně četla, špíš já sem narazil na meze mojí představivosti.
Jo, Gibson je parádní, Neuromancera jsem četl asi 5x, přičemž mám v plánu si někdy v blízké době (jakmile na něj narazím v knihovně) přečíst i nový překlad.
Kyberiáda je naprosto šílené dílo ale obtížné čtení to zase až tak není, alespoň pro mne Mám ji v elektronické formě, ale tuhle jsem v Praze na Masarykově nádraží, ještě než započla nynější rekonstrukce, u pána, co tam měl takový malý "antikvariát" objevil české vydání Kyberiády z roku 1983 za 20Kč - no to se neodmítá a hned jsem ji zakoupil. Ono vůbec se tam daly sehnat skvosty za málo peněz, ale musel se vtom člověk porochňat
Snih som precital snad 5x, Diamantovy vek tiez...Snih dokonca povazujem za moju asi naj knihu
Cryptonomicon som cital pred mesiacom...a...nic extra...
Teraz sa chystam na Rtut, ale po nejakych informaciach si skor myslim, ze to uz nebude ono...
Pre mna mohol ostat v smere, akym sa uberal v Snih/DV, ale neviem, ci moj nazor zmeni Stephensonov pohlad
Fakt je, ze ked som si kupil Snih, prve 1-2 kapitoly som si myslel, ze som vyhodil peniaze za somarinu...Ale potom sa to rozbehlo neuveritelne.
Teraz som tak zostal prekvapeny z Ch.Mievilla a Nadrazi Perdido...Zaciatok precudesny, ale potom to nabralo spad...
Kryptonomikon není sci-fi, no.. Ale jak jsem psal už výš, líbil se mi dost.
Jinak Nádraží perdido je podle mě nejlepší Mievillova knížka a vůbec nejlepší fantasy (ehm, New weird, ale v tomhle případě fantasy) co jsem kdy četl. Dost se mi líbí ten vědeckej výzkum, rada konstruktů, univerzita a vůbec život města. Jizva a Železná rada na mě tak dobře už nezapůsobily (u Železné rady jsem se spíš musel nutit do čtení).
mna dostal Mieville knihou Un-lun-dun. K tej som sa zase dostal cez Gaimana a jeho Nikdykde. Toho povazujem v sucastnosti asi za mojho naj...Nikdy kde, Hviezdny prach, Americky bohovia, Anansiho chlapci a naposledy Kniha hrbitova...co kniha to skvost...
Un lun dun nebylo špatný, ale je to spíš taková moderní pohádka. Nikdykde jsem četl a moc se mi to nelíbilo, mám radši fantasy které se drží pevně na zemi. Tohle je takový .. stát se může všechno a čím je to nepravděpodobnější, tím pravděpodobněji se to stane :P Mám u toho pocit jako kdyby si autor vzal stovku papírků, napsal na ně scény a pak to podle nějakého náhodného klíče dával dohromady.
PS: Nemá to nějakou kategorii? Simon R. Green píše taky podobné knihy o světě nesvětě, kde je možné všechno.
Unlundun byl bezva ale proti serii Noveho Krobuzonu je to cajicek. Ted se prokousavam skrz Iron Council a je to masakr. Ani cesky preklad (kupodivu) nebyl spatny.
"2^24 comments ought to be enough for anyone" -- CmdrTaco