Velmi povedená akce, na čemž má jistě zásluhu fakt, že zdaleka nebyla tak masová, jako řada festivalů bývá.Portál AbcLinuxu, 28. května 2024 16:53
Lúnasa čili Lughnasadh je jeden ze čtyř hlavních keltských svátků a připadá na 1. srpen, což je sotva pár dní zpátky. U nás to pak znamená dostatečně dobrou příležitost uspořádat nějaký ten hudební festival navíc. Nemám festivaly rád (čím víc lidí, tím horší), ale … tohle prostě nešlo jinak.
Poznámka předem, pokud se tu najde někdo alergický na slovo keltský: s oblibou se hovoří například o keltské hudbě, ačkoliv se do dnešních časů žádná keltská hudba vlastně nedochovala. Jde o lidovou hudbu provozovanou na území, kde se dodnes hovoří jazyky keltské jazykové rodiny. Jsou to především Irsko, Skotsko, Wales a přilehlé ostrovy (Man) a Bretaň ve Francii. Dál se mezi tyto oblasti řadí Galicie a Asturie ve Španělsku, ačkoliv keltoiberština je dnes již mrtvým jazykem. Tož tak. (Lingvisti snad prominou nepřesnosti.)
A je to názor většiny
a kdo má hlavu, kývá
– pro zachování rodiny
Skot pije – co mu zbývá?
31. července v Českých Budějovicích okolo osmé večerní začala hrát výborná česká kapela Dick O'Brass, o které jsem dřív nikdy neslyšel a o to víc jsem byl překvapen. Všichni, kdo jsme tam byli, ale víme, že šlo jenom o rozehřátí, o rozehřátí před něčím, co se u nás jen tak nevidí.
Alan Stivell.
Alan Stivell, bretaňská legenda keltské harfy, podruhé v tomto roce v ČR! Kytara, housle, harfa a zpěv, neopomenutelný dvouhodinový zážitek v krásném prostředí Sokolského ostrova. Takhle Budějovice opravdu neznám, jsa Krumlovák Velmi povedená akce, na čemž má jistě zásluhu fakt, že zdaleka nebyla tak masová, jako řada festivalů bývá.
Na Veveří
devět věží
– kdo nevěří
ať tam běží
A o dva dny později, 2. srpna, klasický Lúnasad v Brně na hradě Veveří. Přece jenom o něco větší akce, kde už bez problémů člověk potká klasické festivalové nešvary: různé vysoce alternativní partičky, různé vysoce opilé partičky a různé vysoce podivné lidi vůbec. Například oblíbeného starého druida, který se potácí již odpoledne, a když je opravdu v ráži, svůj luzný zjev k naprosté dokonalosti přivede jakousi zvířecí maskou nasazenou na hlavu. Nádherný pohled
Pro mne byla samozřejmě lákadlem večera Asonance, a určitě jsem si chtěl poslechnout i České srdce (viz níže). Organizačně to všechno trochu zaskřípalo okolo osmé večer, kdy již měli být nastoupeni jacísi čeští skotští dudáci (rozuměj: Češi hrající na skotské dudy), ovšem všichni víme, jak je to s českou dopravou… Jirka "Moravský" Brabec začal ne příliš vtipně vtipkovat, jestli někdo neviděl u vchodu Alana Stivella, Enyu, Dubliners nebo The Chieftains, že by si mohli zahrát, nicméně nikdo se neměl k tomu dát alespoň znechuceným smíchem najevo, že ta jména vůbec zná. Dudáci tedy nakonec dorazili, a svou půlhodinu využili velmi slušným výkonem.
O Asonanci… má smysl mluvit? Hanka Horká zpívá pořád nádherně, Petr Bohuslav má čím dál větší výrazový rozsah (slovo obrovský už je sotva výstižné), Luboš Pick má pořád excelentní matfyzácké hlášky. Anička Rábová na flétnu a píšťalku předvedla parádní výkon a sklidila zasloužený potlesk, nové písně taky stojí za to. Líbí se mi na Asonanci, že nestagnuje, že nové písně jdou pořád dál. Už nějakou dobu mi připomínají Capercaillie. Už chybí jen nějaký talentovaný chlapík (nebo talentovaná dcérka, samozřejmě) od vinylů a bude to absolutní synergie.
Je přece v knize psáno
nenecháš čarodějnici žít
Čas na trochu hereze. Trochu víc. Alan Stivell s kapelou i České srdce mají pár věcí společných, ne nadarmo jeden čas vystupovalo České srdce jako Stivellova doprovodná kapela. Dále jsou to bezesporu kvalitní instrumentalisti i zpěváci. A pak jedna další, zdaleka ne už tak příjemná.
Je to celé jakési nevýrazné. Pěkné, řemeslně skvěle odvedené, ale nic moc to ve mně nezanechalo. Alan Stivell má aspoň písně Brian Ború a Tri Martolod, která byla jako přídavek s Karlem Holasem na housle a celým obecenstvem zpívajícím v refrénu prostě božská, ale České srdce je prostě nuda. Uff, je to venku.
Tiskni
Sdílej:
Ale jinak uprimne receno, tahle hudba me nebere, abych to upresnil; tradicni irskou hudbu mam rad, ta je supr, ale to, co hrajou mnohe ceske (a nejen ceske) kapely a vydavaj to za 'keltskou hudbu', ma s originalni kulturou jen pramalo spolecneho. V podstate jsou to vsecko normalni pisnickari, akorat do sve hudby primichaj trochu 'keltsky' znejicich melodii a je to (tim nechci nekomu hanit hudebni vkus). Proste jsou to keltove, maji to v sobe a ma to v sobe cela jejich zeme anglictina neanglictina.
Takove ty 'keltske' zalezitosti, ktere jsou ted v Evrope poularni jako ruzne 'keltske' hudebni skupiny, slaveni keltskych svatku, wicca, atd, atd, nic z toho uz v podstate se starou keltskou kulturou nema nic spolecneho...
S tím keltstvím je to mně osobně celkem ukradené: obdivuju jenom ty jazyky (ačkoliv bych asi nezvládl se irskou gaelštinu naučit ), a ulítávám na muzice. Od tradičních irských instrumentů po punkové i techno hudební fúze, od Christyho Moora či Altanu po Capercaillie nebo The Real McKenzies
Každopádně stejně skoro vše, co se dochovalo, proteklo skrz křesťanství, takže je obtížne o tom cokoliv soudit
ISSN 1214-1267, (c) 1999-2007 Stickfish s.r.o.