Móda 3D dorazila do knižního světa

23.4.2011 19:17 | Přečteno: 1702× | na (pseudo)renesanční téma

Cestou na LinuxExpo – tedy po novu Open Source Conference, aby generálním partnerem mohl být Microsoft – jsem zahlédl v metru plakát s nejasně známým nápisem Boletus arcanus a jasně známým druhým nápisem Miloš Urban. Takže ono už to vyšlo!

Okay, ve čtvrtek ráno do knihkupectví, sice mám v seznamu asi deset knížek, které nutně potřebuju mít a na parapetu deset dalších, které už tedy mám, leč ještě nepřečtené, ale proč si nedat k narozeninám takovýhle dárek, že. Nu a před chvilkou dočteno. 300 stránek v obvyklém formátu, a k tomu 3D ilustrace. Červeno-azurové brýle v ceně, jenže to, nemůžu si pomoct, nefunguje. Váš zážitek se prohoubí? Ó jé. (A má teda ta holka kalhotky nebo ne?)

Ovšem houbařský román na motivy Věci Makropulos (z Čapka jsou ostatně převzata téměř všechna jména, jako skvělý vtip pak působí ministr vnitra Koleslaw, televizní reportér a šéf politické strany KK), to tu ještě nebylo. Žádná sakrální architektura, jen houbařské války. A to doslova, neboť Paquinův hřib, familiérně paquiňák, též arcanus, je houba… netušených možností. Jednou z těch možností je mimochodem úžasná vražedkyně, věčně nadržená Mangafejs. Tahle postava je fakt podařená, až škoda, že se jí nedostalo víc prostoru.

Nemá celkem smysl snažit se mluvit o příběhu, protože jedinou větou by se prozradilo všechno to, co snad ještě z náznaků výše nevyplynulo. Vyprávění je rychlé jako silná auta (kterých se v knize mihne hezkých pár kusů) a zběsilé jako kalašnikov kropící politickou sebranku (ten se mihne taky). Trochu jako náraz hlavou do zdi pak působí latinské názvy hub pečlivě uváděné v závorce. Každopádně Miloš Urban je zpět a rozhodně ve formě. I jazyk se zdá být trochu odlišný od klasické „gotické trilogie“, a není to na škodu.

Knize se navíc, díky neoddiskutovatelnému fantastickému motivu, dostalo velmi kladně (konkrétně „velmi dobře“) vyznívající recenze v časopise Pevnost.

Klasická klasická fantastika

A když už jde o fantastiku, v rychlosti zmíním tři autory, kteří patří mezi klasiku ve fantastice nejklasičtější, ale já je donedávna neznal. Za nápravu tímto díky edičním řadám Mistrovská díla fantasy a Klasická díla hororu mého tradičně oblíbeného plzeňského nakladatelství Laser-books.

Michael Moorcock a jeho svět Multiverza, jímž prochází Věčný bojovník, neustále bránící Rovnováhu mezi Řádem a Chaosem. Asi nejznámější jeho inkarnací je Elrik z Melniboné. Já jsem četl jen sérii Kníže mečů, Královna mečů a Král mečů, kde je inkarnací Věčného bojovníka Corum, Kníže v Šarlatovém plášti. Čte se prakticky samo, zvlášť když nejde o žádné tlustospisy. Ve své době revoluce ve fantasy, která dodnes neztratila nic ze své působivosti (a to je jí úctyhodných čtyřicet roků). Poznámka k překladu: začít Knížetem mečů a v dalších dílech o něm mluvit jako o Rytíři mečů není úplně to pravé.

Tim Powers: velmi často se zmiňují jeho Brány Anubisovy, ale mně osobně přišlo Stáčení temného piva i Plout na vlnách podivna o chloupek … nejsem si jistý, jestli přímo lepší, ale zkrátka příjemnější. Egypt je prostě až moc provařené téma. Autorova schopnost vplétat do sebe historickou skutečnost s fantastickou fikcí je obdivuhodná, takže nedávno vydané Tři dny do nikdy si okamžitě našly cestu do mého seznamu zmiňovaného výše. Jsem zvědav, jak si bude tykat s vodunem při svojí cestě za Fontánou mládí populární matlák Jack Sparrow.

V horách šílenství, sbírka povídek mistra moderního hororu H. P. Lovecrafta, ve mně zanechala pocity poněkud rozporuplné. Na jednu stranu jsou to dílka a díla bezesporu geniální, zasazená do propracovaného světa hrůz a příšerností, které dohání hlavní postavy k šílenství (ano, to považuju u hororu za pozitivní ), na druhou stranu se mi až příliš často stávalo, že u druhého odstavce už jsem nevěděl, o čem byl první. Každopádně mytologie, kterou Lovecraft vytvořil, je opravdu impozantní. Cthulhu fhtagn!

       

Komentáře

[otasomil]

>>> A má teda ta holka kalhotky nebo ne?

Ma