Byla vydána (𝕏) květnová aktualizace aneb nová verze 1.90 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.90 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Byla vydána (Mastodon, 𝕏) nová verze 2024.2 linuxové distribuce navržené pro digitální forenzní analýzu a penetrační testování Kali Linux (Wikipedie). Přehled novinek se seznamem nových nástrojů v oficiálním oznámení.
Počítačová hra Tetris slaví 40 let. Alexej Pažitnov dokončil první hratelnou verzi 6. června 1984. Mezitím vznikla celá řada variant. Například Peklo nebo Nebe. Loni měl premiéru film Tetris.
MicroPython (Wikipedie), tj. implementace Pythonu 3 optimalizovaná pro jednočipové počítače, byl vydán ve verzi 1.23.0. V přehledu novinek je vypíchnuta podpora dynamických USB zařízení nebo nové moduly openamp, tls a vfs.
Canonical vydal Ubuntu Core 24. Představení na YouTube. Nová verze Ubuntu Core vychází z Ubuntu 24.04 LTS a podporována bude 12 let. Ubuntu Core je určeno pro IoT (internet věcí) a vestavěné systémy.
Databáze DuckDB (Wikipedie) dospěla po 6 letech do verze 1.0.0.
Intel na veletrhu Computex 2024 představil (YouTube) mimo jiné procesory Lunar Lake a Xeon 6.
Na blogu Raspberry Pi byl představen Raspberry Pi AI Kit určený vlastníkům Raspberry Pi 5, kteří na něm chtějí experimentovat se světem neuronových sítí, umělé inteligence a strojového učení. Jedná se o spolupráci se společností Hailo. Cena AI Kitu je 70 dolarů.
Byla vydána nová verze 14.1 svobodného unixového operačního systému FreeBSD. Podrobný přehled novinek v poznámkách k vydání.
Společnost Kaspersky vydala svůj bezplatný Virus Removal Tool (KVRT) také pro Linux.
Mark Papermaster, jeden z předních expertů v AMD, odhalil firemní vizi pro nadcházejících zhruba 5 let.
Soubor postupně vylepšovaných vlastností čipů povede k „25× lepším“ procesorů za 5 až 6 let. Ani nemusím číst zdrojovou zprávu, abych dokázal vyjmenovat, které to jsou. První na řadě je samozřejmě výrobní proces, kdy stále se zmenšující tranzistory, které si vystačí se stále menším napájecím napětím, povedou k výrazně efektivnějším čipům. K tomu AMD přidá nové architektury CPU i GPU s vyšším výkonem na jednotku taktu a navíc to vše obohatí o další pokroky v technikách monitoringu či řízení spotřeby. AMD se veze na vlně optimismu z hlediska vývoje nových výrobních technologií, na kterých samozřejmě 25násobný růst stojí: na stávající 28nm technologii kombinované kupříkladu se stávajícími řadiči DDR3, DDR4 či GDDR5 by tak vysokého růstu nedosáhla.
Zajímavější nárůst ale uvádí AMD pro notebooky. Zde očekává pětinásobný růst výpočetních schopností při poklesu spotřeby z 5 na 1 W. Tato informace zase plyne z jediného: propočet počítá s přesunem valné části výpočtů z CPU na GPU část, resp. z využití architektury HSA (Heterogeneous System Architecture), o které AMD poslední dobou intenzivně hovoří. Tady bych ale byl o něco méně optimistický: přes to všechno, jak GPU computing pomalu penetruje běžné potřeby běžného uživatele, počítat v takto obecném vyjádření s tím, že tomu tak bude v roce 2020 u všeho, je příliš optimistické.
Nicméně si ale dovolím tvrdit, že to, jaký výkon dnes nabízí běžný průměrný notebook, budou za 5 až 6 let nabízet tablety. A jaký výkon má dnes slušnější desktopový počítač, bude za 5 až 6 let nabízet notebook s cenou kolem 10 tisíc Kč. Případně se také budeme bavit o výrazně delší výdrži při provozu z akumulátoru. AMD sama hovoří o výdrži několik dnů.
Vypadalo to, že ARM má zářnou budoucnost. Jeho výkon rostl s rostoucími parametry až nad očekávání dobře a vypadalo to dle vizí některých optimistů, že zatopí značně i x86 architektuře. Jenže pak přišlo určité rozčarování, jelikož se ukázalo, že vlastně ARM v poměru výkon/spotřeba zas tak lepší než x86 vlastně být neumí. Navíc začala růst konkurence, do výkonných ARMů se hrnulo stále více subjektů, včetně AMD s jejími ARM Opterony a nyní též s touto architekturou laškujícím Intelem. Trh, který vypadal ještě před pár lety výborně a před pár měsíci solidně, se najednou stal vysoce konkurenčním a náročným na vývoj. Dva významní hráči tak přehodnotili své plány.
Samsung se rozhodl zcela opustit vývoj ARM serverových záležitostí, na nichž pro něj pracoval jeho tým v kalifornském Milpitas. Konkurenční Nvidia stále pracuje na svém Projektu Denver, v rámci něhož vyvíjí výkonná ARM řešení. Ale už jsme si z něj škrtli vývoj ARM části pro budoucí GPU a nyní si škrtáme i plánované serverové čipy. Denver se bude nadále soustředit na vývoj technologií pro výkonné čipy Tegra, zejména – a tím připomínám záležitost a firemní rozhodnutí staré několik týdnů – s ohledem na segment řešení pro automobilový či letecký průmysl. Zde Nvidia již léta spolupracuje s několika subjekty, mimo jiné se společností Tesla Elona Muska.
Nijak se tím nenechala rozházet ani společnost AMD, ani společnost Qualcomm. AMD si pracuje na svých ARM Opteronech a na unifikaci CPU i GPU architektur, která umožní libovolně kombinovat firemní GPU jak s ARM CPU, tak s x86 CPU, dle přání zákazníka. Qualcomm, která kdysi koupila koupila ultramobilní divizi od ATI (za což si dodnes v AMD trhají vlasy), také nadále na svých serverových ARM čipech pracuje, byť zatím neohlásila žádné produkty ani nepřiblížila jakkoli, co peče. Ale Qualcomm je pověstný tím, že si látá své čipy sám, nepoužívá generická jádra od ARMu, ale vyvíjí si vlastní CPU Krait a GPU Adreno. Uvidíme, s čím přijde a jak si povede proti Opteronům od AMD, ale to je hudba blíže nespecifikované budoucnosti.
Nikon vylepšil dosavadní model D800 / D800E tak, že změn vlastně jakoby moc není, ale přitom jsou tak skvělé, že si dnes už D800/D800E nikdo nekoupí. O co jde? Abych nenosil dříví do lesa, odkáži vás pro seznámení s 36,3Mpix Nikon řady D800 na článek z roku 2012. Tehdy Nikon uvedl na trh full-frame zrcadlovku, která svými výkony dávala zabrat i středoformátovému Pentaxu 645D, obdařenému 40Mpix CCD snímačem velikosti 44×33 mm (D800 fullframe má 36×24 mm). Nyní před časem Pentax přišel s inovovaným modelem 645Z, vybaveným 50Mpix CMOS snímačem, Nikon v rámci modelu D820 zůstává na stejných megapixelech. Pentax si tak může trochu odfrknout, přeci jen Nikon stojí zhruba 78 tisíc Kč, Pentax 645D (645Z) třikrát tolik.
Nicméně, v rámci možností to Nikonu Pentaxu (a též Hasselbladu a Phase One, kteří též na 50Mpix CMOS velikosti 44×33 mm přešli) komplikuje. D810 totiž dostala do vínku nový procesor EXPEED 4 z hi-end modelu D4s, který D810 propůjčuje v současné době nejpokročilejší zpracování dat ze snímače, jaké umí Nikon nabídnout. Je zde i nový AF modul, daleko propracovanější podpora pro video, ale abych se vrátil k tomu hlavnímu: D810 má základní ISO 64 a nejvyšší 12800 s tím, že ISO lze rozšířit na rozsah ISO 32 až 51200. Zejména pro krajináře je podstatná ta nižší možnost. ISO 64 (32) dává šanci na extrémně detailní snímky, zejména v kombinaci s tím, že D810 už se nedělí na běžnou a E verzi: prostě nemá low-pass filtr před snímačem. V rámci full-frame zrcadlovek už těžko nabídne někdo něco signifikantně lepšího, jelikož při obvykle používaných clonách (f/8 a menší) by už vyšší rozlišení naráželo na difrakčni limit. Na pořádné přiclonění bude stále výhrou spíše Pentax 645Z, nebo použití špičkových objektivů v kombinaci s Nikonem D810.
Je zajímavé sledovat, kam se nám trh vyvíjí. Je velká škoda, že kupříkladu zkrachoval Kodak i jeho snímačová divize. Pokud bych něco viděl na trhu extrémně rád, tak by to byl plnotučný snímač pro 645 formát, tedy snímač velikosti 60×45 mm (resp. přesněji ~56×42 mm, což je efektivní velikost středoformátového 6×4,5cm políčka. No anebo rovnou snímač velikost 6×7 cm, tedy cca. 56×65 mm, ať již pro digitální přístroj zvládající objektivy systému Pentax 67, nebo Mamiya RB67/RZ67 nebo Fuji. Ale zpátky do reality, středoformátové zrcadlovky stojí 1/4 a 1 milión(u), 6×7 formát by šel tak do 5 miliónů či výše a jím zachytávaných zhruba 125 megapixelů by prakticky nemělo rozumné reálné využití.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
...se bude nadále soustředit
. Holt papír snese všechno. Nakonec budou (všichni) rádi, když sníží příkon o 25%.
27.6.2014 18:54
David Ježek | skóre: 83
| blog: Mostly_IMDB
1D a D4s jsou mnohem více pro sportovního fotografa, nebo jinou reportážní fotografii, než pro krajináře nebo fotografa do ateliéru
Proto existují dva různé modely: 1D (do terénu) a 1Ds (do ateliéru nebo třeba na ty krajinky).
Je to vidět i v tom, že tahle profi řada má významně nižší rozlišení než ty méně reportážní fulframy jako 5D a D800
To bych tak úplně netvrdil. Canon 1Ds Mark III má 21 Mp, Canon 5D Mark III má 22 Mp, Canon 1D X 18 Mp. Canon 1D Mark IV má sice "jen" 16 Mp, ale na APS-H (crop factor 1.3). Canon prostě jen usoudil, že cílovou skupinu těchto fotoaparátů spousta megapixelů neohromí, a soustředil se na jiné parametry. Osobně to považuji za rozumné rozhodnutí.
No ale až na to že 1Ds Mark III je z roku 2008. Pár měsíců poté šel na trh 5D Mark II s v podstatě stejným chipem.
A ani 5D Mark III nemá rozlišení o moc větší. Ani 1D X, který lze chápat jako svého druhu nástupce 1Ds (nebo sjednocení řad 1D a 1Ds).
A samozřejmě pro kupce je třeba mít dost pádný důvod, proč koupit 2,5 krát dražší foták se stejnou obrazovou kvalitou.
Tady se asi rozcházíme. Já tvrdím, že obrazová kvalita není ani zdaleka úměrná počtu pixelů - a někdy je to dokonce spíš naopak. Což je podle mne právě ten důvod, proč Canon nevyrábí žádný model s více než 22 Mp. Nikon sice ano, ale ani tam to není jeho "vlajková loď".
A nemyslím si že by je neuměli vyrobit, ale asi není zájem.
A to je přesně to, co jsem tvrdil: u této třídy foťáků není významná poptávka po extrémně vysokém rozlišení, protože tahle cílová skupina už ví, že další navyšování počtu pixelů jim obrazovou kvalitu nezvýší. Proto je potřeba zákazníky oslovit jinými parametry a pro některé z nich (rychlost snímání, úroveň šumu při vysoké citlivosti) je naopak žádoucí rozlišení nehnat příliš vysoko.
V tomhle se částečně rozcházíme. Pro foťáky této kategorie (a tady je jedno jestli 1D nebo 5D) je hlavní kritérium křivka šumu. Pokud udržím hodnotu šumu nízkou, tak vyšší rozlišení mi dá vyšší kvalitu obrazu. A druhá věc je jestli holduji "pomalé" nebo "rychlé" fotografii. Pokud fotím "pomalou" fotografii, tak mám dostatek času (anebo světla) abych chip provozoval na nominální - nejnižší citlivosti a nebo jen těsně nad ní a hodnoty jako rychlost snímání nebo šum na vysokém iso mne nezajímá. (typicky všechny digitální středoformáty tyhle paramatry mají zoufalé.) A opravdu kvalitní optika mě do hodnoty clony 5,6-8 vykreslí i těch 40Mp na fulframe. Důvod proč Canon nevyrábí žádný model přes 22Mp je podle mne proto, že nemají technologicky žádný chip s vysokým rozlišením, se kterým by byli spokojeni z hlediska šumu. Nikon to zvládl tak, že na tech 35Mp má velmi blízký šum co Canon na 22. viz třeba dpreview. Ostatně stejně tak fotky s digitálním středoformátem jsou vyjímačné právě tím nízkým šumem při vysoké rozlišovačce.No ale až na to že 1Ds Mark III je z roku 2008. Pár měsíců poté šel na trh 5D Mark II s v podstatě stejným chipem.A ani 5D Mark III nemá rozlišení o moc větší. Ani 1D X, který lze chápat jako svého druhu nástupce 1Ds (nebo sjednocení řad 1D a 1Ds).
A samozřejmě pro kupce je třeba mít dost pádný důvod, proč koupit 2,5 krát dražší foták se stejnou obrazovou kvalitou.Tady se asi rozcházíme. Já tvrdím, že obrazová kvalita není ani zdaleka úměrná počtu pixelů - a někdy je to dokonce spíš naopak. Což je podle mne právě ten důvod, proč Canon nevyrábí žádný model s více než 22 Mp. Nikon sice ano, ale ani tam to není jeho "vlajková loď".
Pokud jsem "rychlý" fotograf tak rychlost sériového snímání může mít výraznou přednost před kvalitou obrazu. Právě na té D800 je vidět, že problém rachlosti není v mechanické konstrukci, ale v výkonech procesorů. Na DX formátu (1,5 crop) má 6fps na FX (fulframe) jen 4. Takže mechanicky se zrcadlem to odmávají, ale datově to neodteče. (ostatně 14 bitů x 35Mpix x 4 snímky je 2Gbit/sec zpracovávající rychlost s překódováním do jpeg s požadavkem na malou spotřebu energie). Takže pokud potřebuji 11fps, musím s rozlišením dolů. Proto si stojím za tím, že ta "vlajkové lodi" jsou pro "rychlé" fotografy a ten druhý levl fotáků tedy D800, 5D se vyprofiluje jako hlavně atelierové, krajinářské náčiní pro "pomalé" fotografy, pokud nepotřebuji silnou povětrnostní ochranu. Na druhou stranu souhlasím s tím, že více než 20 Mpix je potřeba málo. Se svou 5D Mk II (21Mpix) dělám A2 v super kvalitě (9,4pix/mm) A1 slušné (6,7pix/mm) a dvě A0, které jsem dělal, byly koukatelné (4,5pix/mm). Rozhodně by 35Mpix pro mne nebylo důvodem na upgrade.A nemyslím si že by je neuměli vyrobit, ale asi není zájem.A to je přesně to, co jsem tvrdil: u této třídy foťáků není významná poptávka po extrémně vysokém rozlišení, protože tahle cílová skupina už ví, že další navyšování počtu pixelů jim obrazovou kvalitu nezvýší. Proto je potřeba zákazníky oslovit jinými parametry a pro některé z nich (rychlost snímání, úroveň šumu při vysoké citlivosti) je naopak žádoucí rozlišení nehnat příliš vysoko.
Pokud fotím "pomalou" fotografii, tak mám dostatek času (anebo světla) abych chip provozoval na nominální - nejnižší citlivosti a nebo jen těsně nad ní a hodnoty jako rychlost snímání nebo šum na vysokém iso mne nezajímá.
To je v plném rozsahu pravda u zátiší, u krajiny už výrazně méně, protože je potřeba počítat i s pohybem na scéně.
A opravdu kvalitní optika mě do hodnoty clony 5,6-8 vykreslí i těch 40Mp na fulframe.
Pří f/8 je u fullframe 40 Mp těsně pod hranicí toho, co vůbec principiálně lze vykreslit s ohledem na difrakci. Mám vážné pochybnosti, že je reálná optika tak blízko teoretickému fyzikálnímu limitu. Ale i kdyby, je to stejně jedno - viz níže.
Důvod proč Canon nevyrábí žádný model přes 22Mp je podle mne proto, že nemají technologicky žádný chip s vysokým rozlišením, se kterým by byli spokojeni z hlediska šumu.
To je ovšem víceméně opak toho, co jste tvrdil před chvílí…("A nemyslím si že by je neuměli vyrobit, ale asi není zájem.")
Se svou 5D Mk II (21Mpix) dělám A2 v super kvalitě (9,4pix/mm) A1 slušné (6,7pix/mm) a dvě A0, které jsem dělal, byly koukatelné (4,5pix/mm).
Tady se opět rozcházíme, a to naprosto zásadně. Podle mne od formátu A3 už nemá žádný smysl snažit se udržet stejné absolutní (dpi) rozlišení, protože chci-li fotku vnímat jako celek, chtě nechtě musím přizpůsobit pozorovací vzdálenost formátu fotografie. Takže ve výsledku mi těch 20 Mp bude stačit bez ohledu na velikost. Viz třeba váš příklad: abych byl schopen zrakem rozlišit detaily o velikosti 0.2 mm, musel bych být nejvýše 70 cm daleko (úhlové rozlišení zdravého lidského zraku je asi jedna minuta). Z takové nebo bližší vzdálenosti se na zvětšeninu formátu A0 budu dívat jen když budu zkoumat, jak to vyšlo, ne když si budu chtít prohlédnout fotografii.
Veškerou krajinu, která stojí za to, fotím ze stativu. A na to abych musel zvedat iso musí být opravdu tma. Focením krajiny jsem nemyslel srnky v tmavém lese, to je wild-life a jiné pravidla. Stejně s citlivostí to platí v atelieru. Osvítím tolik, aby foták měl světla dost. Stejně tak by měly dostatek světla ty středoformáty. Navíc současné blesky jsou dostatečně výkonné. Tři blesky do stříbrných deštníků osvítí, skoro všechno.Pokud fotím "pomalou" fotografii, tak mám dostatek času (anebo světla) abych chip provozoval na nominální - nejnižší citlivosti a nebo jen těsně nad ní a hodnoty jako rychlost snímání nebo šum na vysokém iso mne nezajímá.To je v plném rozsahu pravda u zátiší, u krajiny už výrazně méně, protože je potřeba počítat i s pohybem na scéně.
Difrakčního omezení jsem si plně vědom. Psal jsem to již tady před 2 lety. Pro clonu 8 je 40Mp jen na modrém světle. Asi jedno z nejčastějších měřítek rozlišení je MTF-50 a na testech monofokálních nikkorů i sony zies objektivů na jejich Alpha 7R je vidět, že vyšší MTF mají, tedy že objektivy jim to na vykreslí.A opravdu kvalitní optika mě do hodnoty clony 5,6-8 vykreslí i těch 40Mp na fulframe.Pří f/8 je u fullframe 40 Mp těsně pod hranicí toho, co vůbec principiálně lze vykreslit s ohledem na difrakci. Mám vážné pochybnosti, že je reálná optika tak blízko teoretickému fyzikálnímu limitu. Ale i kdyby, je to stejně jedno - viz níže.
Tím jsem myslel Nikon. Ten má chip, má ho už nějakou dobu, ale profi tělo kolem něj nepostavil. Canon si myslím, že zatím svůj chip nemá. Musel by ho koupit od Sony.Důvod proč Canon nevyrábí žádný model přes 22Mp je podle mne proto, že nemají technologicky žádný chip s vysokým rozlišením, se kterým by byli spokojeni z hlediska šumu.To je ovšem víceméně opak toho, co jste tvrdil před chvílí…("A nemyslím si že by je neuměli vyrobit, ale asi není zájem.")
Ano tady se rozcházíme zásadně. Pro mne velkoformátová fotka má tu zásadní vlastnost, že si mohu pozorovací vzdálenost vybrat. Jinak je to jen něco jako plakát, ke kterému se nemohu přiblížit, protože se rozpadne na nesouvisející pixely. Velkoformátová fotka je pro mne jako procházka přírodou s dalekohledem. Většinou ji vnímám jako celek, ale když chci mohu se zaměřit na detail a ten si prohlédnout a když pak zase pohlédnu na celek, tak si nesu vědomí detailu a jeho zařazení do celku. Pokud u velkoformátové fotky nemohu pohlédnou blíže, protože mi to nic nepřinese ztratí ten velký formát z většiny smysl.Se svou 5D Mk II (21Mpix) dělám A2 v super kvalitě (9,4pix/mm) A1 slušné (6,7pix/mm) a dvě A0, které jsem dělal, byly koukatelné (4,5pix/mm).Tady se opět rozcházíme, a to naprosto zásadně. Podle mne od formátu A3 už nemá žádný smysl snažit se udržet stejné absolutní (dpi) rozlišení, protože chci-li fotku vnímat jako celek, chtě nechtě musím přizpůsobit pozorovací vzdálenost formátu fotografie.
A ještě dvě poznámky. To jak Canonákům chybí hodně pixelový foták je vidět, jak ti, co mají objektivy a chtějí více pixelů, to rvou na bezzrcadlovku Sony A7R. Tady, tady a tady. Druhá poznámka je, že když jsem hledal argumentaci, tak jsem narazil na vědecké články o tom že difrakční limit by nemusel být tak absolutní. Tady a tady.včetně toho, že na to už je i patent
Veškerou krajinu, která stojí za to, fotím ze stativu.
Stativ pomůže proti pohybu foťáku, ne proti pohybu scény.
A na to abych musel zvedat iso musí být opravdu tma. Focením krajiny jsem nemyslel srnky v tmavém lese, to je wild-life a jiné pravidla.
Nemusí jít hned o srnky, stačí pohyb stromů nebo trávy působením větru. Při západu slunce - a nebo třeba i přes den s polarizákem - není výjimkou, že se čas dostane někam na 1/30 s, a tam už to vidět je, pokud chcete opravdu perfektní kresbu.
Tím jsem myslel Nikon. Ten má chip, má ho už nějakou dobu, ale profi tělo kolem něj nepostavil.
A IMHO ví dobře proč. Oni ti manažeři a markeťáci nejsou zase až takoví blbci, jak o nich s oblibou tvrdíme.
Nebo z druhého konce: vezmu-li si, že se uživí i takové šílené projekty jako Leica v ceně přesahující top zrcadlovky a že se prodávají i ty digitální "středoformáty" za astronomické ceny (a pochybuji, že je výrobce provozuje jako charitu nebo reklamní projekt), jsem přesvědčen, že kdyby mezi profesionály byl zájem o 35 Mp fullframe v profi těle, stálo by za to jim ho nabídnout.
Velkoformátová fotka je pro mne jako procházka přírodou s dalekohledem.
Tak to opravdu vidíme každý jinak.
27.6.2014 08:46