Standardní knihovna pro Python - 2 (builtins 2)

3. 5. 2006 | Jakub Matys | Programování | 5329×

V dnešním článku o knihovně Pythonu si stále budeme povídat o vestavěných funkcích. Dozvíme se o některých věcech, které jsou až v novějších verzích a nedočteme se o nich v česky tištěné literatuře.

dir([object])

Tato funkce je vhodná zejména při vývoji a praktických pokusech s shellem. Není-li jí předán žádný argument, vrací seznam atributů v lokálním jmenném prostoru. Pokud předáte jako argument objekt, vrátí atributy tohoto objektu. Vrácený seznam je získáván ze slovníku __dict__ prohlíženého objektu. Funkce však nemusí zobrazit všechny položky slovníku. Při prohlížení atributů třídy, která je potomkem nějaké jiné třídy, vrátí dir() jména atributů rekurzivně, tj. včetně jmen rodiče.

>>> dir() # zobrazeni atributu lokalni mnoziny jmen
['__builtins__', '__doc__', '__name__', 'os']
>>> class trida:
...     """Trida prikladu"""
...     cislo = 7
...
>>> dir(trida) # zobrazeni atributu tridy
['__doc__', '__module__', 'cislo']
>>> trida.__dict__ # jako vyse, ale ze slovniku __dict__
{'__module__': '__main__', '__doc__': 'Trida prikladu', 'cislo': 7}
>>>

divmod(a, b)

Přejímá dvě nekomplexní čísla a vrací n-tici jejich podílu a zbytku po celočíselném dělení. Parametry mohou být celá čísla nebo reálná čísla (jejich výpočet pak vypadá takto: (math.floor(a/b), a%b)), v případě smíšení typů se použijí standardní pravidla pro konverze. Předá-li se funkci komplexní argument, vyvolá DeprecationWarning.

enumerate(iterable)

Tato funkce slouží k sekvenčnímu procházení posloupnosti pomocí iterátorů. Parametr musí být sekvence nebo jiný objekt podporující "iteraci". Vráceným objektem je enumerate, který je potomkem iterator. Jeho metoda next() vrací další prvek posloupnosti jako n-tici s indexem a hodnotou. Enumerate se objevilo poprvé ve verzi 2.3 a je velmi vhodné k procházení posloupností pomocí cyklu for.

>>> seznam = [1, 2, 3, 4, 5, 6]
>>> for i in range(len(seznam)):
...     print i, " -> ", seznam[i]
...
0  ->  1
1  ->  2
2  ->  3
3  ->  4
4  ->  5
5  ->  6
>>> for i,j in enumerate(seznam): # prochazeni seznamu pomoci enumerate
...     print i, " -> ", j
...
0  ->  1
1  ->  2
2  ->  3
3  ->  4
4  ->  5
5  ->  6
>>> slovnik = {'a':1, 'b':2, 'c':3, 'd':4, 'e':5}
>>> for i in slovnik.keys():
...     print i, " -> ", slovnik[i]
...
a  ->  1
c  ->  3
b  ->  2
e  ->  5
d  ->  4
>>> for i, j in enumerate(slovnik): # slovniky je mozne tez prochazet
...     print j, " -> ", i # ale pozor, klic a hodnota jsou oproti seznamu prohozene
...
a  ->  0
c  ->  1
b  ->  2
e  ->  3
d  ->  4
>>>

Pozn.: Iterátory budeme probírat v některém z dalších dílů.

eval(expression[,globals[,locals]])

Prvním argumentem funkce je textový řetězec obsahující platný pythonský výraz; po zpracování vrací True nebo False podle toho, zda je výraz pravdivý či nikoliv. Nejsou-li zadány parametry globals a locals, je výraz vyhodnocen v prostředí, ze kterého byla funkce spuštěna. Globals a locals pak představují slovníky obsahující objekty prostředí, pro které je výraz vyhodnocován. Navíc má expression přístup ke všem builtins, takže se nemusí explicitně přiřazovat. Funkce navíc umožňuje spouštět kompilované výrazy (compile() - viz předchozí díl).

>>> x = 125
>>> eval('x >= 25 and x < 300')
True
>>> glob = globals() # ulozi slovnik globalnich jmen do promenne
>>> glob['x'] = 300 # a v teto promenne zmeni "promennou" x na 300
>>> eval('x >= 25 and x < 300',glob) # pouzije jako globals prom. glob
False
>>>

execfile(filename[,globals[,locals]])

Execfile je příbuzná s příkazem exec a zároven má podobné použití jako import. Stejně jako exec provádí funkce execfile pythonské příkazy, rozdíl je však v tom, že tyto příkazy jsou uloženy v jiném souboru. Jméno tohoto souboru se předává jako textový řetězec prvnímu argumentu. Funkci lze využít jako alternativu k příkazu import. Nesmíme však zapomenout, že execfile neprovádí modulovou administraci. Znamená to, že se nevytvoří nový objekt modulu, ale provedou se pouze příkazy obsažené v souboru.

Soubor pokusny.txt:

print 'pokusny soubor'
for i in range(5):
    print i

Kód ukázkového programu:

>>> execfile('pokusny.txt')
pokusny soubor
0
1
2
3
4
>>>

Globals a locals zde fungují stejně jako v předchozím případě.

file(filename[,mode[,bufsize]])

Už podle názvu lze odvodit, že tato funkce otevírá soubor pro práci. Jméno souboru se specifikuje jako řetězec a je prvním parametrem. Navráceným objektem je objekt file. Parametr mode určuje, v jakém módu může být soubor otevřen, a předávané hodnoty jsou notoricky známé:

'r'	Mód čtení; jinak výchozí hodnota.
'w'	Mód otevírající soubor pro zápis. Pokud soubor neexistuje, vytvoří jej.
'a'	Mód otevírající soubor pro přidávání dat na konec. Obsah se nepřepíše.
'r+'	Mód pro čtení a zápis, původní obsah nebude zničen.
'w+'	Mód pro čtení a zápis, seřízne však původní soubor na nulovou délku - vytvoří v podstatě nový.
'a+'	Mód pro čtení a přidávání na konec.
'b'	Binární mód - nemá význam na unixových strojích.

Argument bufsize nastavuje velikost bufferu: 0 - buffer se nepoužívá, 1 - řádkový buffer, všechny ostatní hodnoty nastavují velikost bufferu přibližně na svou hodnotu. Zadá-li se záporná hodnota, použije se velikost výchozí pro systém. To samé se stane, pokud parametr bufsize vynecháme.

File byl přidán ve verzi 2.2, jako jakýsi alias pro open(). Je to totiž mnohem přehlednější pro testování:

>>> f = open('soubor')
>>> isinstance(f,file) # prikaz je mnohem pruhlednejsi
True
>>>

       

Komentáře

[Creckx]

Příjde mi, že na tyhle všechny věci, příjde člověk z příkladů, který musí tak jako tak hledat a o dir bylo psáno v učebnici, ze které jsem se Python učil..nehodnotím, protože bych musel dát 1 nebo 2 a to nechci :)