Linux.conf.au 2009 – Linux u protinožců

26. 1. 2009 | Robert Krátký | Různé | 4038×

Exkluzivní reportáž z desátého ročníku australské linuxové konference linux.conf.au, který se konal na Tasmánii, kde jej v hlavním městě Hobart hostila University of Tasmania. Sešla se tam velká skupina prominentních hackerů jádra, kteří strávili celý týden klábosením, posloucháním přednášek a v neposlední řadě programováním.

Linux.conf.au

Linux.conf.au založil Rusty Russell (první ročník se konal v roce 1999 jako CALU: Conference of Australian Linux Users) a brzy se z ní stala jedna z hlavních linuxových konferencí na světě. Pravidelně se účastní Linus Torvalds i další velká jména. Konference je putovní, ale omezuje se samozřejmě jen na Austrálii (a v jednom případě Nový Zéland) – vzhledem k australským vzdálenostem to však i tak znamená, že už konference nacestovala několik desítek tisíc kilometrů. Na Tasmánii zavítala poprvé a všichni organizátoři z toho byli patřičně nadšení. Tasmánie je krásný a nenapodobitelný ostrov, takže letos se lákalo nejen na zajímavé prezentace, ale také na přírodu a unikátní atmosféru.

Tuz

Maskotem konference je tentokrát tasmánský čert s klaunovskou maskou tuxovského zobáku. Název Tuz je kombinací slov Tux (linuxovský tučňák) a Taz (tasmánský čert v podání Warner Brother a Looney Tunes). Postavička je to opravdu legrační a musím říct, že když jsem viděl plyšové ztvárnění tasmánského čerta, který je schválně vyveden po vzoru obtloustlého Tuxe, neubránil jsem se smíchu (částečně proto, že bez zobáku by mu to slušelo mnohem více). Linus si myslí, že je roztomilý.

Pochodujte na jih!

Mottem konference je slogan „March South Together“ (pochodujte společně na jih), protože Tasmánie je nejjižnějším místem Austrálie, kde se zatím konference konala (a tak to i zůstane, neb na jih od Hobartu už moc pevniny není). Součástí akce byl i jeden skutečný, i když symbolický, pochod; v sobotu 24. 1., což byl tzv. Open Day vyhrazený pro relaxační aktivity, se účastníci sešli na Parliament Square, odkud „pochodovali“ ulicemi Hobartu, aby zvýšili povědomí o open source a svobodném softwaru. Samozřejmě, že adresa marchsouth.org přesměrovává na linux.conf.au.

Program

Celotýdenní konference byla rozdělena do dvou hlavních částí: v pondělí a v úterý proběhly tzv. minikonference, které se zabývaly spoustou různých témat. Namátkou například kubrickovsky pojmenované sezení „How I Learned To Stop Worrying And Love ACPI“ (Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád ACPI) – přednášel Dr. Divnoláska, totiž Matthew Garrett... V úterý odpoledne také proběhlo tradiční podepisování klíčů.

Tutoriál o hackování lguest, Rusty Russell

Středa, čtvrtek a pátek byly věnovány hlavním přednáškám. Opět vybírám podle názvu, např. „Use the Fork Luke!“ (jde to vůbec přeložit?), ve kterém mluvil Brian Aker o projektu Drizzle (fork MySQL). Kdybych měl vybírat podle zajímavosti, tak např. „HW-Accelerated HD video playback under Linux“ (Hardwarově akcelerované přehrávání videa v Linuxu), přednášel Zou Nanhai (bohužel zrovna ve stejný časový slot jako další dvě prezentace, které jsem chtěl vidět).

Poslední den konference (sobota, Open Day) byl otevřen všem zájemcům a nabízel množství aktivit od hraní her na Linuxu přes vytváření clip artů až po výstavu Linuxem ovládaných robotů. Kompletní program konference naleznete na stránkách linux.conf.au.

Vybraná přednáška: Jonathan Corbet – vývojový proces

Přednáška Jonathana Corbeta, který se mimo jiné stará o LWN.net, je stálicí skoro všech linuxových konferencí na světě. Jedná se o neustále aktualizovanou prezentaci, která i méně technickým typům dokáže rámcově představit a vysvětlit způsob vývoje linuxového jádra. Jonathan provádí pravidelné analýzy statistických údajů vypovídajících o přispěvatelích, jejich zaměstnavatelích atp. (vizte Jaderné noviny). Kromě toho se aktivně zajímá o všechny nové vlastnosti a funkce přidávané do jádra, a proto má dobrý přehled o tom, kdo, kdy a za jakých okolností uspěl s návrhem na zařazení nebo odstranění jaderného kódu. Přednáška byla nazvána „Joining the mob: the kernel development process“ (jak se přidat k partě: vývojový proces jádra).

Během přednášky došlo také na dotazy posluchačů, přičemž odpověď na některé nabídl sám Linus Torvalds, který byl také v hledišti. Jedna z těch zajímavějších otázek se týkala regresí (chyb, které způsobují, že něco, co dříve fungovalo, již s novým kódem nefunguje). Jonathan vysvětloval, proč jsou regrese tolik obávané a proč je jim věnováno tolik pozornosti. Jde o to, že podobnou chybu často způsobí kód, který přidává nové a žádoucí vlastnosti či funkce. Mnoha lidem se tedy zdá, že je lepší nechat v jádře nové potřebné funkce, než bazírovat na tom, aby fungoval kdejaký starý počítač. Ačkoliv není příjemné, pokud chybí požadovaná funkce, mnohem horší je, když přestane fungovat systém, který dříve fungoval. V té souvislosti padl dotaz, jestli existuje situace, kdy by bylo lepší ponechat regresi v jádře.

Linus odpověděl tak, že jediným důvodem pro ponechání regrese v kódu může být závažná bezpečnostní chyba. Jinými slovy, taková chyba, kterou je nutné opravit i za cenu toho, že něco jiného přestane řádně fungovat. Zdůraznil však, že v naprosté většině případů není pro regrese žádná omluva. Upozornil také, že vývojáři někdy nabudou falešného dojmu, že jejich kód opravuje chyby na více strojích, než kolik jich rozbije. Téměř nikdy to tak není, jelikož hlášení lidé posílají pouze v případě, že jim něco nefunguje. Pokud vše funguje podle očekávání, není obvykle důvod na to upozorňovat. Zdání tedy klame a systémů, které s danou verzí fungují, bývá mnohem více než rozbitých. Linus argumentaci zakončil tím, že pokud za ním někdo přijde s tvrzením, že jeho patch opravuje více případů, než kolik rozbíjí, vysměje se mu do očí, protože je to nesmysl a takový kód nikdy nebude zařazen.

       

Komentáře

[Michal Ludvig]

Konference je putovní, ale omezuje se samozřejmě jen na Austrálii

Ne tak docela - v roce 2006 byla v Dunedinu na Novém Zélandu. Ale co, protinožci jako protinožci

Mimochodem díky za pohled Roberte. Na linux.conf.au jsem letos nevyrazil, takže jsme se nepotkali.

[Robert Krátký]

v roce 2006 byla v Dunedinu na Novém Zélandu

A jo... omlouvám se za chybku.

[alblaho]

Upozornil také, že vývojáři někdy nabudou falešného dojmu, že jejich kód opravuje chyby na více strojích, než kolik jich rozbije. Téměř nikdy to tak není, jelikož hlášení lidé posílají pouze v případě, že jim něco nefunguje.

Já to nějak nechápu. Jako vývojář nějakou svou opravou něco jiného rozbiju (způsobím tedy regresi). Pak se neozve nikdy z těch, kteří čekali na mou opravu, ale ozvou se všichni ti, kterým jsem to rozbil. Takže nabudu falešného dojmu, že můj kód toho víc rozbil než opravil. V článku je to ale řečeno opačně, ne?

[Robert Krátký]

Linus řekl, že ten falešný dojem vzniká kvůli lidem, kteří si stěžují na chybu v určité verzi. Vývojář nabude dojmu, že je ta verze celá vadná a vyrobí opravu, u které mu nevadí, že rozbíjí něco jiného, protože "všichni" si stěžují na chybu. Ale ve skutečnosti je těch, kteří si stěžují, mnohem méně než těch, kteří si na danou verzi nestěžují. Takže regrese v tomto kódu ovlivní více funkčních než nefunkčních systémů.

[xxxs]

toto vysvetlenie je logicke. v clanku je to vadne. pletu sa tam dve roviny argumentacie, namietka bola spravna.

[Viktor z VŠCHT]

Dovoluji si upozornit, ze spousta stroju, ktere regrese vyradi z provozu, ani neposle chybove hlaseni...

[Fluttershy, yay!]

Asi začnu číst Jaderné novinky...