Na crowdsourcingové platformě Crowd Supply byla spuštěna kampaň na podporu open source biometrického monitoru ve tvaru hodinek HealthyPi Move. Cena je 249 dolarů a plánovaný termín dodání listopad letošního roku.
Firma Murena představila /e/OS verze 2.0. Jde o alternativní sestavení Androidu bez aplikací Google. Mezi novinkami je podrobnější nastavení ochrany soukromí před sledováním aplikacemi. Murena prodává několik smartphonů s předinstalovaným /e/OS (Fairphone, repasovaný Google Pixel 5).
Do 30. května lze v rámci akce Warhammer Skulls 2024 získat na Steamu zdarma hru Warhammer 40,000: Gladius - Relics of War.
HelenOS (Wikipedie), tj. svobodný operační systém českého původu založený na architektuře mikrojádra, byl vydán ve verzi 0.14.1. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Vypíchnou lze nabídku Start. Videopředstavení na YouTube.
BreadboardOS je firmware pro Raspberry Pi Pico (RP2040) umožňující s tímto MCU komunikovat pomocí řádkového rozhraní (CLI). Využívá FreeRTOS a Microshell.
Vývojáři KDE oznámili vydání balíku aplikací KDE Gear 24.05. Přehled novinek i s náhledy a videi v oficiálním oznámení. Do balíku se dostalo 5 nových aplikací: Audex, Accessibility Inspector, Francis, Kalm a Skladnik.
Byla vydána (𝕏) nová verze 18.0.0 open source webového aplikačního frameworku Angular (Wikipedie). Přehled novinek v příspěvku na blogu.
V neděli 26. května lze navštívit Maker Faire Rychnov nad Kněžnou, festival plný workshopů, interaktivních činností a především nadšených a zvídavých lidí.
Byla vydána nová stabilní verze 3.20.0, tj. první z nové řady 3.20, minimalistické linuxové distribuce zaměřené na bezpečnost Alpine Linux (Wikipedie) postavené na standardní knihovně jazyka C musl libc a BusyBoxu. Z novinek lze vypíchnou počáteční podporu 64bitové architektury RISC-V.
Tento návod vzniká kvůli mnoha začínajícím uživatelům, kteří nemají s počítači nebo systémem GNU/Linux moc zkušeností a někdo jiný jim poradí k řešení problémů textový příkaz. Měl by urychlit komunikaci začínajících uživatelů. Stačí zběžné pročtení.
V terminálu lze dělat prakticky vše. Včetně věcí jako je mazání či formátování pevného disku - můžete přijít o data! Proto nespouštějte bezduše každý příkaz. Zkuste příkazy alespoň trochu chápat a dávejte si pozor zda příkaz pochází od důvěryhodného (a zkušeného) člověka. Zvláště pozor na skripty a práci pod superuživatelem. Náhoda je blbec.
Nejvíce se terminál blíží příkazovému řádku ve Windows. V Linuxu má větší význam, protože je základním rozhraním operačního systému. Uvnitř terminálu běží jakýsi interaktivní programovací jazyk. Díky tomu jím lze velice efektivně ovládat počítač. Je mnohem snazší napsat text příkazu a získat jeho výstup než složitě popisovat ovládání grafické aplikace popř. z ní dělat obrázky.
Většina linuxových distribucí má nějaké výchozí pracovní prostředí a tato grafická prostředí zase svůj výchozí terminál. Nejčastěji se jedná o desktopová prostředí Gnome, KDE nebo Xfce. V těchto třech prostředích můžete stisknout kombinaci kláves Alt+F2 a zadat přesný název terminálu. Názvy terminálu pro jednotlivá prostředí jsou Gnome: gnome-terminal, KDE: konsole a Xfce: xfce4-terminal. Ve všech prostředích je obvykle k dispozici také základní terminál xterm.
V terminálu se objeví jeden řádek jako např. franta@muj-pocitac:~$
(jen pro ilustraci). Tento řádek říká, že terminál pracuje pod uživatelem franta a počítač se jmenuje muj-pocitac. Za dvojtečkou následuje pracovní adresář, ve kterém se příkaz spustí. Znak ~ je zkratka pro domovský adresář aktuálního uživatele. Zkuste do terminálu napsat příkaz "echo ~" (bez uvozovek) a uvidíte jeho absolutní cestu (v našem případě /home/franta). Poslední znak $ značí práci pod běžným uživatelem. Pokud se přihlásíte jako uživatel root (superuživatel), tak se změní znak $ na #. To neplatí např. při jednorázovém použití příkazu su
s parametrem -c
nebo sudo
.
Systém Linux rozlišuje velikost písmen. Dbejte tedy na přesné opisování příkazů - nejlépe text příkazu zkopírujte. Pokud příkaz kopírujete, tak si dejte pozor. Lidé vám občas nemohou napsat doslovný text příkazu, protože neznají specifické nastavení vašeho operačního systému.
Některé příkazy je třeba spouštět s vyšším oprávněním. Zejména při instalaci programů a nastavení operačního systému. Tedy při zápisu mimo váš domovský adresář ~, kde nemáte oprávnění. Pokud tedy chcete příkaz spustit jako superuživatel, tak před příkaz napište su -c
nebo sudo
. Například příkaz apt-get install firefox
se změní na jeden z příkazů:
su -c "apt-get install firefox"
sudo apt-get install firefox
Příkaz su
naleznete ve všech linuxových distribucích. Příkaz sudo
je preferovaný zejména v distribuci Ubuntu. Při správném nastavení lze příkaz sudo
využít v každé distribuci. Pro trvalé přihlášení pod superuživatelem zadejte příkaz su -
resp. sudo -i
. Při použití se vás programy su
a sudo (sudo s 5-ti minutovou prodlevou či vůbec)
zeptají na heslo. Buď heslo superuživatele nebo třeba i heslo vašeho běžného uživatelského účtu, tak jak je tomu v distribuci Ubuntu. Při zadávání hesla se v terminálu nic nezobrazuje (např. hvězdičky). Pokud vám nějaký příkaz nefunguje, tak nezneužívejte příkazů su
a sudo
- ani když se jedná o nedostatečná práva (Přístup odmítnut - Permission denied).
V Linuxu není (ve výchozím stavu, z bezpečnostních důvodů) možné použít postup obvyklý v terminálech založených na bázi DOSu (například z Windows). Není tedy například možné spustit program pouhým napsáním program do terminálu a odentrováním. Programy v aktuálním pracovním adresáři se spouštějí tak, že se před jejich název vloží ještě ./ (tedy například ./program), což řekne Linuxu aby program hledal v aktuálním adresáři.
Pokud vám někdo poradí textový příkaz, který nefunguje, tak zkopírujte jeho výstup (text, který vypíše). Samozřejmě nekopírujte několik set řádků. Většinou je významných jen několik posledních. Neříkejte co si myslíte, že program dělá, řekněte (zkopírujte) co program vypisuje.
V souvisejících dokumentech je několik odkazů na návody pro případ, že budete potřebovat takové základní věci jako výpis, vytváření, mazání adresářů apod. Mimochodem vhodným editorem do příkazové řádky se základním ovládáním je např. editor Nano. Prosím zkušenější uživatele o shovívavost. Snažil jsem se být stručný na úkor detailů.
Ne všude na internetu lze formátovat text a lehce tak odlišit běžný text od jednotlivých příkazů. Pro takové případy navrhuji před příkaz v uvozovkách dát znak $ popř. # a nestarat se zda uživatel použije su nebo sudo. Výsledek může být třeba "...nainstaluj si program příkazem # "apt-get install firefox" (bez"")..." Poznámku (bez"") píši jen poprvé. Uživatelé po pár příkazech většinou pochopí i znaky $#.
Dokument vytvořil: pakanek, 15.1.2009 13:26 | Poslední úprava: pakanek, 12.9.2010 01:46 | Další přispěvatelé: Jan Grmela, XSimi | Historie změn | Zobrazeno: 5457×
Tiskni Sdílej: