Uroš Popović popisuje, jak si nastavit Linux na desce jako Raspberry Pi Zero, aby je šlo používat jako USB „flešku“.
Andreas Kling oznámil, že jelikož už se nevěnuje nezávislému operačnímu systému SerenityOS, ale výhradně jeho webovému prohlížeči Ladybird, přičemž vyvíjí primárně na Linuxu, SerenityOS opustí a Ladybird bude nově samostatný projekt (nový web, repozitář na GitHubu).
Po dvou měsících vývoje byla vydána nová verze 0.13.0 programovacího jazyka Zig (GitHub, Wikipedie). Přispělo 73 vývojářů. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE.
Před 70 lety, 7. června 1954, ve věku 41 let, zemřel Alan Turing, britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky.
NiceGUI umožňuje používat webový prohlížeč jako frontend pro kód v Pythonu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána ve verzi 2024.6. Z novinek lze vypíchnout lepší integraci LLM (OpenAI, Google AI, Ollama) nebo podporu Matter 1.3.
IKEA ve Spojeném království hledá zaměstnance do své nové pobočky. Do pobočky v počítačové hře Roblox. Nástupní mzda je 13,15 liber na hodinu.
Alyssa Rosenzweig se v příspěvku na svém blogu Vulkan 1.3 na M1 za 1 měsíc rozepsala o novém Vulkan 1.3 ovladači Honeykrisp pro Apple M1 splňujícím specifikaci Khronosu. Vychází z ovladače NVK pro GPU od Nvidie. V plánu je dále rozchodit DXVK a vkd3d-proton a tím pádem Direct3D, aby na Apple M1 s Asahi Linuxem běžely hry pro Microsoft Windows.
Byla vydána (𝕏) květnová aktualizace aneb nová verze 1.90 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.90 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Po dlouhé době jsem se rozhodl přeinstalovat Arch Linux a náhodou jsem zrovna narazil na popis pracovního postupu, který jsem před rokem psal jako slohovku do školy: "Instalace operačního systému Arch Linux". Ta slohovka mi přišla celkem vhod vzhledem k tomu, že je v ní vysvětleno vše potřebné a to dost jednoduše. Házím to vše sem i s mým dalším postupem, třeba z toho bude mít užitek i někdo jiný... ;)
Tento postup stručně vysvětluje jak provést instalaci systému Arch Linux. Počítá se s tím, že máte na CD (popř. můžete instalaci provádět obdobně za použití jiného média) vypálenou nejnovější verzi vhodnou pro architekturu vašeho procesoru. Pokud tomu tak není, ISO obraz si můžete stáhnout z oficiálních stránek distribuce https://www.archlinux.org/download/ .
Ještě než začneme se samotnou instalací, je vhodné se ujisistit, že máme zálohovaná veškerá data uložená na disku. Poté v BIOS menu nastavíme prioritní bootování z CD a jdeme na to ;)
Při startu PC nám poté vyskočí nabídka Archu, ve které zvolíme hned první položku Boot Arch Linux, která nabootuje live system umístěný na našem CD. Po nabootování nás Arch automaticky přihlasí jako uživatele root. Aby se nám další operace prováděly pohodlněji, načteme si českou klávesnici pomocí následujícího příkazu:
loadkeys cz-qwertz
Dále připravíme a zformátujeme HDD oddíly. Pomocí cfdisk, jemuž jako argument vybereme HDD, který bývá mapován obvykle jako /dev/sda.
cfdisk /dev/sda
Pomocí rozhrání cfdisku smažeme všechny dosavadní oddíly (počítá se s tím, že chceme nainstalovat Arch jako jediný OS), vytvoříme jeden oddíl swap, který by měl mít stejnou velikost jako RAM paměť, a jeden oddíl jako běžný FS (popř. můžeme mít více oddílů zvlášť např. pro /, /root a /home adresáře). Swap bude mít například 2G a bude to oddíl /dev/sda1 a FS bude zabírat zbytek místa jako oddíl /dev/sda2. Důležité je nastavit našemu FS flag Bootable, protože zde bude bootloader. Necháme zapsat cfdisk změny v oddílové tabulce.
Na řadě je zformátování FS. K tomuto účelu slouží řada příkazů začínajících na mkfs. V našem případě si zvolíme ext4:
mkfs.ext4 /dev/sda2
Poté ještě aktivujem swap:
mkswap /dev/sda1
swapon /dev/sda1
Nyní namountujem naše úložiště na náš live system do adresáře /mnt:
mount /dev/sda2 /mnt
Nyní můžem přejít k samotné instalaci.
Budeme potřebovat internetové připojení. Pokud máme kabel, stačí nám jednoduchý příkaz dhcpcd. V případě, že se chceme připojit přes wifi, použijeme příkaz wifi-menu. Připojení následně můžeme zkontrolovat příkazem ping:
ping -c 2 google.com
Nyní na připravený a namountovaný FS pomocí pacstrapu nainstalujeme základní systém (tzn. balíky base a base-devel):
pacstrap /mnt base{,-devel}
Nyní změníme root na /mnt a budeme již pracovat přímo s naším novým systémem.
arch-chroot /mnt
Nyní můžeme nastavit heslo pro roota pomocí příkazu passwd.
Dalším krokem bude nastavení jazyku a kódování. O to se v Arch Linuxu stará locale-gen, který používá konfigurační soubor locale.gen . Tento soubor upravíme tak, že odstraníme zakomentování u řádků (znak #) s naším jazykem a kódováním.
nano /etc/locale.gen
Soubor bude vypadat následovně:
cs_CZ.UTF-8 UTF-8
cs_CZ ISO-8859-2
Poté necháme vygenerovat potřebné soubory:
locale-gen
Aby byl správně nastavený čas, je třeba mít správně nastavené časové pásmo. To se zařídí tak, že vytvoříme zástupce /etc/localtime, jež bude odkazovat na soubor, který obsahuje nastavení pro naše pásmo.
ln -s /usr/share/zoneinfo/Europe/Prague /etc/localtime
Teď pojmenujeme počítač. O jméno se stará soubor /etc/hostname, který nic jiného než jméno neobsahuje:
echo mujpc > /etc/hostname
Pro rychlejší stahování balíků pacmanem, nastavíme v /etc/pacman.d/mirrorlist přednostně český server.
vi /etc/pacman.d/mirrorlist
V souboru jen posuneme řádek s českým serverem dkm.cz navrch. Toho se v editoru Vi docílí následovně: Najedeme na řádek se serverem dkm.cz a dvakrát stiskneme písmeno d. Řádek nám zmizí. Najedeme na prázdný řádek nad seznamem serverů, popř. prostě na 1. řádek, a na klávesnici stiskneme písmeno p. Řádek se nám vloží pod řádek s kurzorem. Úprava souboru je hotova a editor zavřeme příkazem :wq
, který potvrdíme enterem.
Nyní nainstalujeme balíky wpa_supplicant a dialog, abychom se poté mohli v novém systému opět pomocí wifi-menu připojit k wifi.
pacman -S wpa_supplicant dialog
Dále nainstalujeme bootloader, abychom se při dalším startu PC mohli nabootovat do našeho nového systému. Jako bootlader si zvolíme četně užívaný grub:
pacman -S grub-bios
Grub zavedeme pomocí příkazu grub-install, který si jako argument vezme náš HDD:
grub-install /dev/sda
Vytvoříme iniciační soubory, které podají grubu informace o našem systému.
mkinitcpio -p linux
A vytvoříme konfigurační soubor pro grub, což je opět velmi snadné:
grub-mkconfig -o /boot/grub/grub.cfg
To je téměř vše. Opustíme nyní chroot jail pomocí příkazu exit a vytvoříme fstab soubor, který bude obsahovat informace o našem HDD:
genfstab /mnt >> /mnt/etc/fstab
Instalace systému je takto již zcela dokončena. Stačí jen umountnout HDD a restartovat PC:
umount /mnt
reboot
Můžeme v BIOS menu priority v bootování nastavit nazpět.
V případě, že vše proběhlo bez komplikací, by se nám měl při bootování z HDD načíst náš nově nainstalovaný OS.
Užijte si Arch Linux ;)
Po této instalaci se musí ještě nainstalovat a zprovoznit xserver.
pacman -S xorg
Jelikož mám nvidiu, pacman se mě zeptá, jaký chci nainstalovat driver. Na stránce https://www.nvidia.com/object/IO_32667.html zjistím, že pro mou nvidiu 8200M G je driver nvidia340xx, tak zvolím ten.
BTW vždy používám oficiální nvidia drivery, protože nouveau je sračka, která mi nikdy nefungovala správně...
pacman -S nvidia-340xx # instalace nvidia modulu
pacman -S xorg-xinit xterm # zbytek xserveru
Potom se musí ještě udělat konfigurační soubor. Na to je příkaz nvidia-xconfig
, ale mě to s takto vygenerovaným konfiguračním souborem nikdy nejelo, proto mám vlastní, který si vždy zálohuju a teď jsem ho jen zkopíroval.
Teď se musí systém restartovat, aby se načetl nvidia modul:
reboot # nvidia modul se načte až po restartu
Vše funguje, jen ještě vytvořit uživatelský účet:
useradd -m -G wheel thyrst
passwd thyrst
nano /etc/sudoers # odstraní se komentář z řádku, pro skupinu wheel
Potom je vše hotovo a mohou se instalovat a konfigurovat poslední blbosti jako WM apod.:
pacman -S openbox tint2 slim nitrogen thunar xfce4-terminal terminator chromium
Poslední věc, kterou tu ještě zmíním je automounting, se kterým jsem měl trochu problém, protože jsem zapomněl, jak to všechno zprovoznit. Řešil jsem to i tu v poradně. Jelikož používám thunar, vše se dalo nakonec vyřešit úplně jednoduše:
pacman -S thunar-volman gvfs
echo thunar --daemon >> .config/openbox/autostart.sh
Jo... A to je všechno... :)
Tiskni Sdílej:
Pokud máme kabel, stačí nám jednoduchý příkaz dhcpcdTo jako fakt? Kabel ma neco spolecneho s DHCP?
vi /etc/pacman.d/mirrorlistNavod sice asi neni urcen uplnym zacatecnikum, presto nepovazuji za vhodne
vi
doporucovat bez sebemensiho upozorneni na jeho ovladani.
Krom toho proc nekdy nano
a jindy vi
?
Protože může.Krom toho proc nekdy
nano
a jindyvi
?
Jo. Mu, nikde neuvádím, že to má něco společného. Pokud strčíš do komplu UTPčko s internetem a zadáš příkázPokud máme kabel, stačí nám jednoduchý příkaz dhcpcdTo jako fakt? Kabel ma neco spolecneho s DHCP?
dhcpcd
, tak se připojíš k internetu. V případě, že nemáš kábl a musíš se připojit k wifině, použiješ wifi-menu
, které už DHCP klienta spustí samo. Myslím, že to je vcelku jasné... :D
Jo. Přemýšlel jsem, že tam napíšu ten důvod, ale nakonec nenapsal. Vi v tomhle případě používám samozřejmě proto, že přesunout řádek je operace, která se rychleji provádí ve vi, než v nanu. Ještě to opravím ;)vi /etc/pacman.d/mirrorlistNavod sice asi neni urcen uplnym zacatecnikum, presto nepovazuji za vhodnevi
doporucovat bez sebemensiho upozorneni na jeho ovladani.Krom toho proc nekdy
nano
a jindyvi
?
Pokud strčíš do komplu UTPčko s internetem a zadáš příkáz dhcpcd, tak se připojíš k internetu.Uh... Coze co?
Pokud strčíš do komplu UTPčko s internetem a zadáš příkáz dhcpcd
, tak se připojíš k internetu.
Hmmm, toto je ale velmi, velmi nepřesné. Jediné, co udělá dhcpd
(nebo libovolný jiný DHCP klient, případně samotné jádro) je vyfasování IP adresy, nicméně zaprvé to nemusí znamenat, že se tím přípojí k internetu (např. nějakou dobu jsem používal lokální DHCP jen kvůli tomu, aby mohlo připojené zařízení z čeho bootovat přes TFTP a NFS), mimo toho ne všichni poskytovatelé používají DHCP (třeba ten můj to nedělá, každý vyfasuje vlastní neveřejnou IPv4 statickou adresu a basta). Je pravda, že většina lidí bude doma přípojená přes router s povoleným DHCP serverem (protože je většinou defaultně zapnutý), ale obecně to neplatí (viz můj příklad se statickou IP, nebo ADSL modemy, na které se připojuje přes PPoE).
Na Rootu se nedávno objevil seriál o Archu, kde v diskuzi někdo vyzdvihoval Arch Anywhere. Je to něco na způsob instalátoru z Debianu a funguje to krásně, navíc s každou verzí je vidět, že se na tom aktivně pracuje.
Jen se mi tedy nepovedlo nabootovat z flashky, takže jsem instaloval zvláštní oklikou - disk jsem připojil do USB rámečku, propojil s Virtualboxem a instaloval z ISO souboru přímo ve Virtualboxu