Uroš Popović popisuje, jak si nastavit Linux na desce jako Raspberry Pi Zero, aby je šlo používat jako USB „flešku“.
Andreas Kling oznámil, že jelikož už se nevěnuje nezávislému operačnímu systému SerenityOS, ale výhradně jeho webovému prohlížeči Ladybird, přičemž vyvíjí primárně na Linuxu, SerenityOS opustí a Ladybird bude nově samostatný projekt (nový web, repozitář na GitHubu).
Po dvou měsících vývoje byla vydána nová verze 0.13.0 programovacího jazyka Zig (GitHub, Wikipedie). Přispělo 73 vývojářů. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE.
Před 70 lety, 7. června 1954, ve věku 41 let, zemřel Alan Turing, britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky.
NiceGUI umožňuje používat webový prohlížeč jako frontend pro kód v Pythonu. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí MIT.
Open source platforma Home Assistant (Demo, GitHub, Wikipedie) pro monitorování a řízení inteligentní domácnosti byla vydána ve verzi 2024.6. Z novinek lze vypíchnout lepší integraci LLM (OpenAI, Google AI, Ollama) nebo podporu Matter 1.3.
IKEA ve Spojeném království hledá zaměstnance do své nové pobočky. Do pobočky v počítačové hře Roblox. Nástupní mzda je 13,15 liber na hodinu.
Alyssa Rosenzweig se v příspěvku na svém blogu Vulkan 1.3 na M1 za 1 měsíc rozepsala o novém Vulkan 1.3 ovladači Honeykrisp pro Apple M1 splňujícím specifikaci Khronosu. Vychází z ovladače NVK pro GPU od Nvidie. V plánu je dále rozchodit DXVK a vkd3d-proton a tím pádem Direct3D, aby na Apple M1 s Asahi Linuxem běžely hry pro Microsoft Windows.
Byla vydána (𝕏) květnová aktualizace aneb nová verze 1.90 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a animovanými gify v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.90 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Když se potřebuji odreagovat, překládám. Naštěstí mi nestojí za zadkem žádný buzerant, který by tlačil na to abych mu svůj překlad dodal co nejdřív stůj co stůj, takže se mohu k již přeloženým částem opakovaně vracet, dokud nejsem s výsledkem spokojen.
Tak rok se s rokem sešel a dnes po oné roční pauze na mě z mailu vyjukla série 171 mailů vyslaných v rozmezí 5:08–7:05 o zabanovaných subjektech co se pokusily o SQL injekt databáze.
U mého prvního webu, vytvořeného v roce 1998 mne vůbec nenapadlo, že by bylo vhodné uvést nějakou licenci. Ale pak jsem narazil na diplomové a bakalářské práce, jejichž autoři evidentně čerpali z mých stránek aniž by se obtěžovali to uvést. Což mne pochopitelně štvalo. Ne proto, že použili mnou shromážděné informace, ale proto že prezentovali moji práci jako svou vlastní a neobtěžovali se uvést zdroj.
On tohle není ani tak blogpost, jako zoufalý dotaz do pléna, jestli náhodou některý ze zdejších šťouralů někde nevyšťourá i tenhle film
Když jsem poprvé před šesti lety narazil na jméno Elbert Hubbard, vůbec mi nedošlo o jak zajímavou osobnost se jedná a už vůbec jsem netušil, jak moc jsme si byli podobní. Až před několika dny, v souvislosti s mým šťouráním v historii The Woodcraft League of America jsem na jméno Hubbard opět narazil. Tentokrát již ale vyzbrojen víc jak pětiletou zkušeností genealogického bádání po všech čertech.
Žádné takové právo nikdo nemá! Bez ohledu na to co o tom soudí vedoucí orgány EU, soudy a jiné instituce. Pokud si myslíte že ano, pak jste na omylu, neboť jste ho ztratili už v okamžiku, kdy jste se narodili. Jediné právo jaké v tomto směru máte je nebýt zapomenut.
Vymknutá z kloubů doba šílí, a tak máme dál ono pochybné privilegium být při tom, když se úspěšný podnikatel mafiánského typu rozhodne řídit celou společnost jako svoji firmu. Je to jak na orloji. Jakmile panák v okně začne lidi srát, vrazí se tam nový. A než se diváci rozkoukají a postřehnou, že se tím vlastně vůbec nic nezměnilo, je zase dalšího půl roku zhoubného bujení k dobru.
Lidská společnost miluje nálepkování, takže místo předkovidových buzzwordů "sluníčkář", "vítač", atp. Dnes slýchám od stejných lidí "antirouškař", "popírač", apod. i přesto že nic z toho nejsem. Jenom se nehodlám vzdát zdravého rozumu a nečumím na svět ze žabí perspektivy. Proto jsem jim také přilepil nálepku – "koronaviroví buzeranti", abych poukázal na to, že ve skutečnosti jim vůbec nezáleží na zdraví společnosti jako celku. Sobecky je zajímá jenom jejich vlastní zdraví a hlavně je těší, že jim tahle vláda dala do rukou páky k tomu aby mohli buzerovat ty ostatní. Ovšem takoví lidé tu vždycky byli a budou. Tenhle blogpost chci psát o opatřeních a svém přístupu k nim.
Tentokrát nehodlám psát sám za sebe, protože chci na tomto místě umístit text který napsal zhruba před 100 lety někdo jiný. Text, který je stále platný.
Ne? No to byly takové budky na ulici, ve kterých se mohl každý vyžvanit jak chtěl a šlo to rovnou do éteru. A překvapuje vás, že zmizely? Mě ne. Ale jeden anonym tu požádal, jestli by někdo neudělal na jeho přání anketu, tak jsem k ní připsal další pell mell pro pobavení a nasrání těch potrefených.
Minulý pátek, po 12 letech a 8 měsících jsem změnil doménu u nejstarší, mnou kontinuálně provozované wiki. A nebyla to změna jediná.
Ne my co musíme snášet svévoli samozvaných expertů na epidemie, ale vy. Vy všichni, co jste se aktivně svým dílem podíleli na rozpoutání současné hysterie, kterou již nelze zkrotit!
Musím s potěšením konstatovat, že šablona ToDo, o níž jsem se zmiňoval minule výrazně zefektivnila naši práci a tak uzrál čas na vytvoření nové šablony, která by zajistila štábní kulturu při zadávání biografických údajů. Ovšem taková šabloná má ještě jeden pozitivní efekt a záhy vysvětlím jaký.
Jak jsem si všiml u minulého blogpostu, mým zdejším fanouškům zřejmě stačí k rudé mlze před očima pouhé jméno Aleš Kapica. Proč je tedy opět znova nevydráždit jednoduchým přehledem konkrétních čísel.
V závěru minulého blogpostu jsem se zmínil o šabloně, která počítá správné hodnoty aby i při procentuálním nastavení velikosti bylo možné skládat rozdělené obrázky k sobě. Dnes bych se rád zmínil o existenci dalších pomocných šablon, které slouží k různým účelům.
Tak nám dnes nadělili ústavní soudci čerstvou novinku – zrušili, na žádost krátkozrakých politiků menších stran, přepočet který od roku 2002 zvýhodňoval velké volební subjekty na úkor malých stran. Opatření, které si tenkrát protlačily tehdejší velké strany ODS (za kormidlem Václav Klaus starší)a ČSSD (za kormidlem Miloš Zeman) ve snaze uniknout patové situaci z povolební situace roku 1997 a dosáhnout většinové vlády pokud možno bez účasti otravného koaličního partnera. A posichrovali to procentuální hranicí, která automaticky – pochopitelně v jejich prospěch – diskvalifikovala všechny malé strany.
Zemi opanovala všeobecná letargie. Většina obyvatel rezignovala na normální existenci a zalezla do svých ulit. Ti šťastnější, co mají přírodu hned za humny jsou v pohodě. Kdo tohle štěstí nemá, může přes týden jen do práce z práce a šlus. Kdo nevlastní chalupu či chatu ba ani vůz a bydlí ve městě, se může akorát tak promenovat po ulicích. Prakticky se není o čem bavit. Kdo nesedí zavřený doma, tak se tím co a kde dělá raději moc nechlubí. Co kdybys byl taky práskač?
Jednou z mých oblíbených kratochvílí, je přenášení v čase. Je to jednoduché. Stačí se koukat kolem sebe a vědět něco o místech jimiž procházíte. Kupř. dnes, cestou z Olšanského náměstí do Myslíkovy mne napadlo, jak z hlediska pachů a vůní musela být kouzelná Praha před pouhými 150 lety.
Naposledy jsem psal o čuňačení v MediaWiki asi před půl rokem, kdy jsem chtěl upozornit na to, že jsem přepracoval svoji původní šablonu Images tak, aby bylo možné používat výřezy z obrázků a stránek generovaných z DjVu a PDF dokumentů. Blogpost nebyl nijak extra hodnocen, takže mě vcelku nepřekvapuje, jak se do hlavní vývojové větve MediaWiki dostávají čím dál větší prasečiny.
Zdědil jsem virtuální server na němž je mimo webu také sdílené úložiště přístupné přes WebDAV. Jeho virtuální disk měl pouhých 40GB, což není moc, takže jsem chtěl předejít situaci, že by někdo svými daty vyčerpal veškerou diskovou kapacitu a tak, byť neúmyslně, způsobil jeho kolaps. Mít ho na Btrfs, tak by to nebyl problém. Vytvořil bych subvolume a nastavil kvóty. Jenže tenhle server měl pouze jeden diskový oddíl formátovaný na ext4, takže jsem nemohl využívat ani výhod snapshotování. Šel jsem na to tedy jinak.
Počátkem dubna tohoto roku jsem zde publikoval blogpost, ve kterém jsem zpracoval měsíční počty úmrtí za uplynulých 28 let. Za rok 2020 tehdy ještě žádná data k dispozici nebyla, takže jistou rekapitulaci je možné udělat teprve nyní.
Je to víc než týden, co jsem naposledy šťouchnul do vosího hnízda a v mailu se mi nahromadilo několik linků, které mě nějakým způsobem zaujaly.
Já se to teprve dozvím. Kdy? To ví bůh. Půjde-li to dobře tak snad v pondělí ráno. Nicméně využívám této příležitosti k tomu, abych objasnil proč považuji současný přístup řešení problému za diletantský.
Člověk se stále učí. S nástupem systemd se objevily nástroje, o kterých mnoho administrátorů nic moc neví, protože se u distribucí bez systemd stejně musí obejít bez nich. O jejich možnostech se pak dozvídají víceméně náhodou, tak jak jsem se o možném využití loginctl dozvěděl já.
Sorry za pidiblog, ale než jsem přišel na správnou kombinaci jak psát indexová čísla u chemických vzorců, tak mi to chvíli trvalo, proto si chci pro příště ušetřit čas. Čísla v horním indexu se píšou s využitím compose klávesy v kombinaci se "stříškou" a pro dolní s "podtržítkem".
Včera v noci jsme se vrátili z buše, a jelikož je venku nechutné vedro, strávil jsem poledne civěním na bednu kde běžel druhý díl francouzského dokumentu "Historie bombardování. Od Guerniky k Hirošimě." Fakt strašné. Ne ovšem téma jako takové, ale to, jak se nenápadně prostřednictvím účelové interpretace toho co se skutečně událo, bylo vyřčeno, napsáno a natočeno, deformuje pohled na minulost.
Včera jsem zde umístil blogpost jsem se pídil po tom, jakým způsobem se dá zjistit, jak dlouho trvá, než GIMP zrealizuje nějakou operaci. A dnes – víceméně náhodou – jsem zjistil, kde na to má GIMP vlastní udělátka. Přišel jsem na díky tomu, že jsem chtěl vyzkoušet nástroj N-Point Deformation, o jehož existenci jsem neměl tušení, protože jde o experimentální věc, kterou nelze aktivovat jen tím, že si ji zapnete v nastavení.
Původně jsem chtěl tenhle dotaz do pléna hodit do poradny, ale nebylo mi jasné do které ze stávajících skupin dotazů bych ho měl dát. Takže mi nezbylo než se otázat takhle. Zpracovávám v GIMPU skenované dokumenty, což obnáší aplikaci nejrůznějších filtrů, atp. Některé jsou náročné a trvají déle, jiné tak náročné nejsou. Bohužel ale netuším jakým způsobem bych mohl zjistit jak přesně trvají dlouho
Pamětníci si možná vzpomenou, že jsem tu před dvěma lety publikoval ukázkovou šablonu, kterou si můžete na stránkách vaší instance MediaWiki vynutit responzivní rozvržení stránek. Od té doby uplynul již nějaký čas a protože moje nároky mezi tím stouply, bylo nutné to udělat znovu a lépe. Zjistil jsem totiž, že standardní MediaWiki nepočítá s tím, že byste chtěli z uploadovaného obrázku udělat výřez.
Kdo z vás si vzpomene na propagační slogan, z večerníčku o klukovi z plakátu? Třeba se nad ním teď někdo z vás zamyslí a rovněž zapřemýšlí o tom, zda-li by nestálo za to, obdařit potomka knihou z linuxového ranku. Ale upřímně řečeno, s nabídkou takových knih to již dlouhodobě není žádná sláva. A není divu.
První reakcí většiny nezasvěcených, když se zavřely školy vůči učitelům byla závist. "Ti se mají! Nemusejí do práce a plat jim běží." Ti co mají děti školou povinné ale vědí, že poměrně záhy po počátečním ochromení, řada učitelů začala z vlastní iniciativy s on-line výukou. Záhy se začaly v médiích objevovat články, ve kterých rodiče ventilují jak je pro ně náročné zvládat domácnost práci a do toho ještě výuku vlastních potomků.
Tak posledně jsme si povídali o zvídavých Číňanech, dnes prohodím pár slov na adresu jejich chytřejších soudruhů nainfiltrovaných do USA. Pro ty mám na svém serveru jinou specialitu. Jejich útoky totiž nejsou tak tupé, jako pokusy co jdou z říše středu.
Každého čas od času přepadne nějaká ta choroba a ti prozíravější mají pro takovou situaci doma lékárničku, nebo alespoň několik léků první pomoci. V posledních diskuzích jsme se tady hodně přeli o to, jakým způsobem se mělo či nemělo postupovat. A také zde opakovaně zaznělo, na obhajobu plošných opatření, že jsou lidé nezodpovědní a tudíž je lépe převentivně nařídit plošné nošení roušky všem.
Vytrvalá PR kampaň vedená s jediným cílem – ospravedlnit vládní nařízení – již přináší svoje ovoce. Stačí ale porovnat statistická data za posledních 28 let k tomu abychom viděli že nejde o nic mimořádného. Jde pouze o mimořádnou pozornost věnovanou jednomu konkrétnímu viru, který sám o sobě není tak nebezpečný, jako důsledky vyvolané paniky.
Před rokem, kdy jsem měl – stejně jako letos – vyplnit všobecně známý "růžový papír" ohledně daní, poprvé dorazil formulář ve formě PDF. Nakonec jsem ho vyplnil pomocí aplikace Master PDF Pro, který má oproti Acrobatu Pro DC, od Adobe také linuxovou verzi. Zvládla totéž co plnotučný Acrobat, který pro linux není. Navíc má normální licenční politiku – nehodlám platit Adobe měsíční výpalné za cloudové služby o které nestojím.
Hm. Takže. Pro většinů laiků je využití exif tagů zcela mimo rámec jejich chápání. Takže když jim řeknete, že je lepší popis fotografie ukládat rovnou DO souboru s obrázkem, obvykle zůstanou čumět jak vlaštovky na drát. Je-li to i váš případ, asi nemá cenu abyste četli dál. Pokud ale potřebujete operativně přehazovat informace, které se časem mohou stát klíčové, pak se vám může moje know-how hodit.
Ačkoliv je abclinuxu server, kde by se dala očekávat vyšší koncentrace linuxových adminů, jsem mnohdy na pochybách. Proto si dovolím připojit na závěr tohoto blogpostu připojit malou anketu. V blogpostu se ale chci zmínit o terminálových multiplexorech a nástrojích, které využívám k souběžné práci na větším počtu vzdálených strojů.
Jak asi víte, mým celoživotním koníčkem je šťourání. Mimo jiné se šťourám také v historii. A to v historii relativně nedávné, leč silně ohýbané.
Jo, těch je tady plný pytel. Můžeš napsat o čem chceš, stejně během dvaceti, třiceti diskuzních příspěvků začnou mektat to svoje, bez ohledu na to, že se ta jejich témata už tady omlela nejmín tisíckrát.
Jsem opět nastoupil do druháku. Původně jsem měl v září dělat opravnou zkoušku z geometrické optiky, ale těsně před tím mi dala holka kopačky a to mi tak rozhodilo sandál, že se to nedalo. Všechny ostatní zkoušky jsem měl, takže jsem měl povinnost chodit do školy jen co čtrnáct dní na přednášku z Fyziky. Těch přednášek moc nebylo. Možná tři, čtyři, než začala listopadová hysterie.
Tak nám to zase uteklo. Po delším čase, vám opět přináším malou literární hádanku. Dnes ráno jsem sáhnul po knize vizionářského autora, který ve svých knihách burcoval aby obyvatelé téhle země překročili stín čecháčkovství. A při čtení následující pasáže jsem se nemohl ubránit srovnání se současnou situací v ČR. Dnes mne opravdu překvapuje už jen to, že zatím nikdo nezačal vykřikovat, že to panující sucho je trest boží za to, že velká část populace téhle země pomohla do sedla Zemanovi s Babišem. I kdyby to byla tisíckrát pravda, pokřikováním se věci nemění.