Nasysleno

18.3. 18:10 | Přečteno: 1425× | Za vším hledej Linux | poslední úprava: 18.3. 18:10

Vzhledem k tomu, že se objevila u minulého blogpostu jistá pochybnost o Syslově erudici, poslal mi následující text na téma SSD. Pro tupé – tohle je perex, za kterým následuje jeho text.

Kdo si dnes ještě pamatuje na programovatelné a smazatelné paměti ROM? Jejich přínos pro počítače byl nesmírně významný a v jistém směru jejich nepřímé potomstvo žije dodnes, byť pod jinými názvy.

První paměti (pouze ROM = Read Only Memory) byly „programovány“ přesněji řečeno konfigurovány maskou a pokud se cena výroby masky rozpustila v dostatečně velikém množství sériové výroby (například desítky milionů počítačů Commodore_64) byly velmi levné. Ale pro menší množství se příprava masky nevyplácela a tak se poměrně brzy objevily paměti „jednou“ programovatelné, tedy PROM. To „jednou“ má samozřejmě své ale: pokud oprava obsahu dat znamenala pouze změnu jen některých bitů z jedničky na nulu (jednička byla výchozí stav) a nebylo potřeba změnit ani jeden bit z nuly na jedničku, pouze tehdy bylo možné paměť „doprogramovat“. Ale vývoj šel dál a objevily se paměti EPROM, tedy Erasable PROM. Zde již se pomaličku blížíme dnešním fleš-pamětem. V pouzdře paměti bylo průhledné okénko, zřejmě nikoliv ze skla, protože sklo úspěšně odráží ultrafialové paprsky, které se pro smazání EPROM používaly. Velmi zjednodušeně bychom si mohli představit, že PROM měly na místě každého bitu něco jako diodu, kterou bylo možno jednorázově přepálit a tak se z vodivého spoje stal nevodivý (z jedničky nula). U pamětí EPROM se paměťovou buňkou stal (zase velmi zjednodušeně) FET (Field Efect Transistor), jehož isolované hradlo bylo možné nabít, ale náboj již nebylo kudy vybít. Takže si hodnotu nula podržel velmi dlooooouhou dobu. Ovšem pokud se na celý čip paměti EPROM svítilo cca 20 minut ultrafialovou výbojkou, náboj se ve všech buňkách vybil a paměť se mohla naplnit novými daty.

Odtud již byl jen krůček k pamětem EEPROM, ve kterých se proces „mazání“ prováděl elektricky.

Asi nepřekvapím odhalením skutečnosti, že proces mazání, ať už UV zářením nebo elektrický, vždy znamenal drobné poškození polovodičových prvků na čipu, a tak se u takových pamětí nepředpokládalo příliš časté přeprogramování, tedy mazání a znovu naprogramování.

Paměti flash ideově z typu EEPROM jednoznačně vycházejí a činnost jedné buňky je celkem pěkně popsána na wikipedii > cs.wikipedia.org/wiki/Flash_paměť#Princip_zápisu_a_čtení <. Rozdíly jsou především v tom, že od EEPROM se nikdy neočekávaly závratné rychlosti a ani mimořádně velké kapacity. Pro většinu aplikací postačovala 64KB paměť a obvykle se její obsah při zapnutí systému překopíroval do paměti DRAM, takže dál už pomalost EEPROMky nebrzdila chod systému.

Flash paměti od svých prarodičů zdědily, bohužel, mírné opotřebování při každém přepisu. Na rozdíl od EEPROM však dnes jedna buňka flash paměti může nést informaci o více než jednom bitu*). Z toho pocházejí označení SLC, MLC, TLC, QLC .. Vlastně jde jen o to, kolik různých úrovní napětí si obslužná elektronika troufne rozpoznat. Troufne-li si jen na maximum a nulu, pak je na místě označení Single Level Cell (což je poněkud zavádějící, protože buňka může uchovat dvě úrovně), u Multiple Level Cell podpůrná elektronika umí rozpoznat čtyři úrovně, což odpovídá dvěma bitům. Trtiple Level Cell musí rozpoznat osm různých úrovní (tři bity) a Quad Level Cell musí rozpoznat šestnáct úrovní (čtyři bity). To je při pracovním napětí 1,5V méně než desetina voltu na jednu úrověň, a tak přesně musí vyhodnocovat úrovně rychlostí 100MHz. Tedy já jim samozřejmě fandím, ale data bych jim nesvěřil. „Obrovská“ úspora místa je tedy vyvážena předpokládatelnou nespolehlivostí. Rovněž nutná vysoká citlivost na změnu napětí vede k mnohem rychlejšímu opotřebení buněk.**) K opotřebení buněk dochází především při mazání a byly vymyšleny celkem mazané postupy, jak toto opotřebení lépe skrýt a zdánlivě tak „prodloužit“ jinak dosti krátkou životnost SSD. Tyto finty se opírají především o rozdělení paměti do bloků (těžko zjistit jak velkých, protože výrobci tuto informaci tutlají). K tomu připočtěte nemalou paměť RAM která slouží jako buffer i jako překladiště dat. Je-li totiž nutno přepsat v jednom bloku paměti jenom pár bajtů, obvykle se předchozí obsah načte do RAM, změní se potřebné bajty a výsledek se zapíše, pozor, nebuďte ukvapení, výsledek se zapíše do jiného, ještě prázdného bloku. Blok uvolněný začne chytrý řadič okamžitě mazat (mírně ničit). A tady je zakopaný pes: operační systémy nejsou s takovým postupem používání blokových zařízení (disků) dosud srozuměny, ty starší vůbec a ty novější jen postupně vnímají, že disky potřebují poněkud šetrnější zacházení. Ostatně pro pilné čtenáře to není novinka, ještě nedávno se řešily problémy se šindelovým zápisem na magnetické disky, což vykazuje významné shody, které vedly ke značnému zpomalení práce s šindelovým diskem při zápisu krátkých souborů. Běžný OS předá data k zápisu nejprve do systémového bufferu a teprve až usoudí, že je vhodný okamžik pošle data z bufferu do diskového řadiče. Ten data zapíše kam bylo požadováno a vrátí operačnímu systému zprávu o úspěšné transakci. Zhruba tak podobně se zachová i SSD, ale jak jsme byli výše zmínili, data zapíše do fyzicky jiného bloku, aniž by se o tom operačnímu systému zmínil. Aby bylo zachováno zdání práce s klasickým blokovým zařízením, udělá si řadič SSD ve své paměti poznámku, že blok číslo 27 se od teď jmenuje 53.

Zkusme si nyní představit, jak proběhne zápis několika tisíců menších souborů (podstatně menších, než je velikost nejmenšího bloku na SSD). System zapíše první soubor, disk jej zapíše do části prvního volného bloku a oznámí úspěšně ukončenou transakci. Zbytek bloku zůstává prázdný. System začne zapisovat další soubor, diskový řadič vytáhne data z prvního nedopsaného bloku do své RAM, připíše nová data a zapíše je do druhého volného bloku, ve kterém jak lze vytušit, stále zbývá mnoho volného místa. Po oznámení úspěšného dokončení zápisu systém pošle další malý soubor a než bychom řekli SSD, je první kolo zápisů do volných bloků u konce. Mezi tím, řadič SSD usilovně přemazává (mírně ničí) všechny již jednou použité, ale ne zcela zaplněné bloky. Tedy ten poněkud chytřejší řadič. Ty hloupější čekají na pokyn TRIM, kterým jim OS má sdělit, že nějaké bloky jsou uvolněné a mohou se smazat. Tato informace se však vztahuje spíše ke smazaným souborům, u nichž systém ví, že jsou určeny k přepisu, avšak o vnitřním životě SSD operační systém nemá ani tušení. K tomu je nutno připočíst režii zápisů pro souborový systém např. $MFT.

Jak to bude s skutečnými parametry. Zde nám především chybí reálná představa o pravděpodobné velikosti bloku. Základní jednotkou blokových zařízení je již léta sektor o velikosti 512 B. Na počítačích s x86 kompatibilními procesory se ustálila velikost 4096 s názvem cluster. V SSD bývá tento cluster označován jako stránka – page. Jeden blok údajně zahrnuje 128 stránek, tedy půl megabajtu. Při kapacitě SSD 240GB to představuje přibližně 450 tisíc bloků. Toto číslo musíme ještě vydělit počtem paralelně zapojených bloků, protože rychlost SSD pamětí je obvykle zvyšována starou fintou: každý chvilku, tahá pilku, tedy počítačově řečeno stripovaným polem. Pokud tedy budeme střídmě předpokládat spojení čtyř bloků do „RAIDu“ dojdeme k počtu 100 tisíc stripovaných bloků. Není neobvyklé, aby se na datovém disku nějaké obskurní databáze objevilo 300 tisíc souborů menších než 10 kB a při celkovém počtu větších souborů kolem 380 tisíc, pro které platí obdobné plýtvání dané přesahem velikosti přes délku bloku, není nepředstavitelné, že se počet zápisů pro slabší bloky vyčerpá velmi brzy. Řadiče některých výrobců dokážou vzdorovat masivním požadavkům na přepisování bloků například zdržováním přepisu dat z RAM bufferu do bloků a mohou také mít chytřejší management volných bloků. O pravděpodobně vytvářených reservách bloků může napovídat uživatelsky přístupná kapacita (např. 240GB, kde by bylo možno očekávat 274GB~256GiB).

Lze očekávat, že vývoj řadičů SSD postupně převezme prvky datových úložišť – serverů možná si s paritní informací pro on-line ochranu a obnovu dat. Zatím jsou kvalitní mechanické - magnetické pevné disky mnohem spolehlivější a nesrovnatelné cenově. Ovšem při rozumném zacházení (neumisťovat na SSD často se měnící informace např. logy, swap, timestamp-přístupu atp.), lze připustit i výhody SSD, zvláště pokud se v dohledné době objeví souborové systémy, respektující zvláštnosti flash disků. Paradox vyvolaný typicky kapitalistickou hamižností – tedy to že jednodušší SLC SSD jsou dnes násobně dražší – by mohl být zlomen pouze spotřebitelskou neukázněností, tedy odmítáním laciné nespolehlivosti. Dobře víme, že v pouzdře 3,5“ disku je místa dost a cenu určuje je především seriová výroba a nikoliv technologická náročnost. Takto zahynula velmi nadějná technologie OPTANE, kterou INTEL nesmyslně nadcenil. S více než 10000 přepisy a neskutečnou rychlostí by to byla ideální náhrada za SSD.

_________________

*) V TESLe jsme se v osmdesátých letech bavili experimentováním s EPROM, kdy jsme zcela plně zapsanou paměť vymazali jen částečně a získali tak elektronický prvek citlivý na okamžité osvětlení. Pak už jen stačilo zaostřit na čip EPROMky nějaký obrázek a měli jsme černobílý foťák. Tedy nic-moc kvalita, ale zábava to byla.

**) Pro SLC bylo uváděno až 20000 přepisů jednoho bloku, u současných TLC/QLC to vychází na 200, někdy až na méně než 100 přepisů bloku.

       

Komentáře

[Boban]

Teoretické plky pěkné, prakticky už 3 roky na počítačích neřeším jestli swap, logy nebo db mají nebo nemají být na SSD, prostě tam jsou a nic se neděje. Ať je to TLC, QLC tak na nižších tisících PC a NB to má nižší úmrtnost než HDD, hlavně teda díky těm notebookům, tam se HDD sraly neskutečně.

[Aleš Kapica]

Pro tebe možná teoretické plky. Já už praktické zkušenosti s opotřebovanými SSD mám. Stačilo na ně párkrát naklonovat MS Windows a jsou pomalejší než rotační disky. A taky nejdou ty MS Windows updatovat, protože při tom havarují. Na linuxu se to projevilo brutálním zpomalením. Přitom podle diagnostiky nikde žádná chyba, žádný vadný sektor, jelikož ten firmware po nějakém tom žonglování přeci jenom ty data odněkud vylovil a něco někam zapsal. Až mi došla trpělivost, koupil jsem dva nové disky a byl klid.

[xxx]

A o blkdiscard uz jsi slysel?

[Want]

A ty o multidevice FS?

[RealJ]

Je videt, ze jsi odbornik. Co odbornik, velmistr jsi.

[Want]

Ve srovnání s tebou je velmistrem i houpací kůň.

[Nekompromisný]

Pro tebe možná teoretické plky. Já už praktické zkušenosti s opotřebovanými SSD mám...

A aký je približne počet klonovaní kedy už je SSD na vyhodenie.Lebo číslo "parkrát" som v praxi mnohonásobne prekročil u MS Windows.

Podotázka-môže mať na to vplyv nevhodný klonovací sw?

[Want]

Těžko říct. Nevím kdy se ty SSD do těch strojů daly. Navíc jsme měli dřív problém se switchem, takže se u některých strojů muselo klonování několikrát zopakovat. Také postupně narůstá objem klonovaných dat. Původně to bylo 50GB, dnes je to 120GB. Také je nutno vzít do úvahy, že to jsou pracovní stanice, vytížené různě. Zmíněné problémy se týkají zatím dvou strojů z 21. Proto se to moc neřeší. Co má fungovat, funguje, akorát korektní update MS Windows nelze udělat, protože končí selháním.

A software? Šetrnější už být nemůže. Zapisuje jen obsazené bloky. Tipuji že ty stroje mohly být přeplácnuté tak 30x víc ne.

[Nekompromisný]

Tipuji že ty stroje mohly být přeplácnuté tak 30x víc ne....

Aha,takže u mna sa blíži k počtu 24x kedy vždy "klonujem" 900 giga na záložný SSD a HDD v jeden den ako zálohu "celého" Pc.

Je to záloha údajov zdravotného zariadenia,ktoré bolo 2x napadnuté vírusom kedy útočník požadoval 100 tisíc euro bez reálnej záruky,že po odoslaní penazí sa dáta o5 sprístupnia.

Ale samozrejme,dobrá výstraha-radšej zaplatiť za 2 SDD ako trápiť jeden 2 roky s obrovským rizikom straty dát.

[Want]

Tam je problém, že je FS přes celé ty disky, takže jen minimální rezerva.

[alkoholik]

U klonovani je problem, ze nuly se skutecne zapisou jako nuly. Proto je potreba vnutit TRIM celemu filesystemu, aby firmware disku mohl pokracovat se svou magii se spoustou dalsich volnych bloku.
BTW: Vystupy toho kamarada zni jako trosku AI.

[PetebLazar]

Nemá prakticky každý dnešní SSD disk aktivní interní šifrování (využité např. při SecureErase .. přepsáním dosavadního klíče), tzn. že sektor obsahující datově nuly se fyzicky do flash pamětí nezapisuje jako nuly, ale jako hodnoty vzniklém zašifrováním sektoru plného nul? TRIMované sektory předpokládám jsou fyzicky předem připraveny na úroveň umožňující přímo následný zápis, operace čtení nad takovými nemá smysl.

[alkoholik]

Asi mate na mysli Self-Encrypting (SED) NVMe, ale to zdaleka neni kazdy.

[PetebLazar]

Myslím, že jsou to prakticky všechna (tato funkce bývá generickou součástí řadičů, kdy pouhým přepsáním dosavadních klíčů se znečitelní celý obsah ve flash pamětech), ty co mají schopnost chránit klíč vně jsou pak ten druhý popisovaný případ.

IBM to v citaci docela srozumitelně vysvětluje.

All of the NVMe devices that IBM i supports are considered Self Encrypting Drives (SED).

This means that the data is encrypted at rest. However, the key that is used to encrypt and decrypt the data on the NVMe is not protected; thus any actor (once in possession of the device) can access all the data.

Some NVMe devices support the TCG Storage Security Subsystem Class (SSC): Opal design architecture.

This design architecture uses a client-supplied password to protect the data on an NVMe. If the NVMe is moved to another logical partition or loses power, the data on that NVMe becomes read/write protected.

Zdroj

[alkoholik]

SED je normalni u enterprise disku. Hledal jsem to, abychom je kvuli PCI-DSS nemuseli nicit.
Zdaleka se to netyka vsech a uz vubec ne v consumer level.

[PetebLazar]

V tom odkazu níže se například píše "All Samsung SSD".

Nelze obecně tvrdit, že na SSD se nuly se zapíšou jako nuly. Toto tvrzení bude platit pouze pro podmnožinu z nich, jakkoli velkou(malou).

[alkoholik]

To asi bude nedorozumneni. Ja myslel nuly v image, ne primo zasifrovane v jednotlivych bunkach.
Mam image, ktery ma velikost 120GB, ale je v nem jenom 80GB realnych dat a tudiz na SSD zabira 80GB.
Pokud ho vyklonuju vedle, zabere na SSD 120GB, dokud na nej nekdo nepusti TRIM. Tim se uvolni dalsich 40GB pro wear leveling.

[PetebLazar]

Bylo to v comsumer SSD již před více než dekádou, akorát implementace ochrany klíče byla tehdy mírně řečeno kontroverzní (u některých údajně (de)šifrování interního šifrovacího klíče se řešilo pomocí ATA password, které řada BIOSů limitovala na max. 8 znaků).

https://vxlabs.com/2012/12/22/ssds-with-usable-built-in-hardware-based-full-disk-encryption/

[PetebLazar]

https://www.techtarget.com/searchstorage/feature/How-SSD-encryption-can-protect-enterprise-data

[xxx]

Spis se drzi seznam smazatelnych bloku. Pak uz je to jen na radici v SSD jestli pro takove bloky vraci jejich puvodni obsah nebo treba nuly. Bloky se pak mazou podle nejake ruzne agresivni strategie. Doporucuju podivat se, jak funguje treba yaffs.

[PetebLazar]

V nějakém paperu jsem četl, že záznam ve flash paměti postupně degraduje i při opakovaném čtení. Takže se po čase musí stav buňky obnovovit tj. i intenzivní čtení času SSD opotřebovává.

[Miloslav Ponkrác]

Flash paměti se opotřebovávají při čtení i zápisu. Nevím, kde se bere neustále ta lež, že se opotřebovávají jen při zápisu.

Ale ony se ty buňky opotřebovávají samy i časem bez čtení a zápisu. Náboj zapsaných bitů se postupně ztrácí. Čím mladší flash / ssd koupíte, tím je to samoztrácení výraznější. Po připojení disku k napájecímu napětí začne mohutné obnovování nábojů v zapsaných bitech - což znamená mnoho zápisů, aniž by operační systém dal povel k zápisu jediného bitu.

Tipuji, že za pár let budete muset často zapínat počítač, aby SSD disk samovolně neztratil data. Myslím, že není daleko doba, kdy odjedete na měsíc na dovolenou, a po návratu zapnete své domácí PC - a marně budete stínat pěstičky. Operační systém nenajede, protože jeho soubory na SSD budou poškozené; datové soubory z poloviny ztracené a nečitelné.

[PetebLazar]

Tipuji, že za pár let budete muset často zapínat počítač, aby SSD disk samovolně neztratil data.

Já doufám ne, snažil jsem se pro to do poslední chvíle udělat maximum.

Co nechápu, proč se mezi výrobci consumer SSD nenajde jediný, který by vyráběl SSD s pseudo-MLC(2-bit/cell) či dokonce pseudo-SLC(1-bit/cell) záznamem dat. Dnešní řadiče nad TLC flash chipy to prokazatelně zvládají (jelikož pseudo-SLC cache), doplnilo by to nabídku SSD zase o ty s předvídatelnou rychlostí sekvenčního zápisu a asi by to mělo pozitivní dopad na životnost díky větší toleranci levelů. Je to prakticky jen věc odlišného firmware (výrobci Industrial paměťových karet s tímto konceptem vůbec problém nemají). Jestliže je možné dnes prodávat 4TB TLC SSD za 8000Kč, mohlo by z něj být úžasné 1,3TB pseudo-SLC SSD, či 2,6TB pseudo-MLC(2b/c) SSD. :'( Výše odkazované Samsung 970Pro 1TB "poslední mohykán consumer MLC" se doprodávalo mezi 5-6kKč/ks.

[Miloslav Ponkrác]

Obchodníci podnikají pro zisk. Markeťáci potřebují co nejvyšší číslíčka. Zákazník a jeho potřeby jsou každému u zadele, protože poptávka je vysoká, a není třeba inovovat ani se zákazníkům podbízet kvalitou. Zákazníci to stejně nepoznají.

[deda.jabko]

Tipuji, že za pár let budete muset často zapínat počítač, aby SSD disk samovolně neztratil data.

Já doufám ne

Ja bych se toho nebal. Nedavno jsem hledal nejake veci k rustu a narazil jsem na diskuzi z roku 2016, kde mimo jine nejaky ponkrac predpovida, cituji:

Za takových 6 let nikdo nebude tušit, co je to D, Rust ani Go.

[Ariczek]

Myslím, že není daleko doba, kdy odjedete na měsíc na dovolenou, a po návratu zapnete své domácí PC

Ta doba už je tady dnes, a ani to nemusí být přímo kvůli SSD kamarád takhle vypnul počítač z elektřiny a odjel na Vánoce na týden na hory. Když se vrátil, tak mu počítač jen řekl "vložte disk".

Aneb CR 2032 baterka na desce se vybila. A default typ v BIOSu nebyl ten chtěný (UEFI apod.).

[Aleš Kapica]

No, tak tohle je zrovna docela sranda problém, který se kvůli mamelukům co vytahují napájecí kabely laboratorních strojů řeší furt. Horší je, když se resetne UEFI které je zaheslované od nějakého ocasa, protože postup, jak se to dá vyresetovat je každý pes, jiná ves.

[regine2]

Mohu dát za pravdu, že i v odborných článcích uvádí, že současné file-systémy i operační systémy nejsou pro SSD vhodné.

[PetebLazar]

Já bych ještě trochu přeformuloval.

"... současné file-systémy i operační systémy nejsou pro dnešní SSD vhodné."

[Aleš Kapica]

Záleží na způsobu použití. Pokud ty SSD fungují jako jednosměrná rychlá keš, je to ok.

[PetebLazar]

Pokrok nás od 100 000 přepisů původních SLC SSD dovedl ke QLC SSD, které mají výrobcem deklarovanou životnost ne ve stovkách, ale v desítkách přepisů (100TBW pro 2TB model) .

[Aleš Kapica]

No, já myslím, že by měli začít konečně používat tu zduřelou uzlinu mezi ušima ti, co považují za pouhý můj rozmar to, že chci aby konečně zas byly na trhu notebooky, do který se dá strčit víc než jeden disk. Ta věcička, jejíž snímek jsi odkazoval, je pěkná ale do notebooku se nacpat nedá. A desktop je pro mou práci poněkud nepraktický.

[PetebLazar]

Notebooky se dvěma M.2 NVMe na trhu jsou, u konkrétního modelu je to holt o tom zda tato funkce v rozhodování převáží případné kompromisy jinde. S CAMM2 moduly se snad vrátí i doba upgradovatelné RAM, o níž nás připravila nutnost použití pouze pájených LPDDRxX upokojujících rostoucí nároky na memory bandwidth u iGPU.

[Aleš Kapica]

Jsou. Ale problém je v tom, že tuhle informaci prodejci neuvádí a já nemám morál na to, abych vyhledával technický list pro každý čínský krám. Který je navíc každý pes jiná ves. To dělám jen u těch co projdou do užšího výběru. Který je ovšem už tak úzký, že v něm není nic co by stálo za úvahu.

[PetebLazar]

Hlavní notebook vybírám cca jednou za 5+ let naposledy 2021(2015,2010,...) takže mě to čeká plus mínus někdy v roce 2026. Do té doby se snad situace vrátí do normálu. Je pravda, že v minulosti člověk mohl zohlednit i podle takové malichernosti jako je přístup ke všemu pod jediným šroubkem.

[regine2]

Dávám za pravdu, též vyžaduji:
1. Snadný přístup k větráčků pro čištění a k HDD/SSD.
2. Možnost osazení dvou HDD/SSD (případně kombinace, ale oceňuji pokud je i pro HDD).
Prožívám vždy trýznivé pátrání při koupi lapťopů. Bylo Lenovo G555, Acer Travel Mate, herní Medion Erazer. Prodejci jsou zkrátka přesouvači krabic, pomáhají jen odborná fóra. 3. Snadný/logický přístup ke konektorů.

[alkoholik]

Jak neuvadi?

[Miloslav Ponkrác]

Název SLC = Single Level Cell je správný. Existuje jediná napěťová úroveň buňky - cokoli pod ní je nula, nad ní jednička. Případně naopak.

Oproti tomu byl opačný název MLC = Multiple Level Cell, kdy se měří více napěťových úrovní. Spadalo pod ní 2,3,4,5, nebo kolik chcete bitů na buňku. Teoreticky můžete mít třeba i 4 bity rozložené ve 3 buňkách, apod.

Teprve obchodníci a markeťáci začali postupně ředit termín MLC. Termín TLC vznikl až mnohem později, ačkoli ho již dávno pokrýval termín MLC.

[PetebLazar]

Do příchodu TLC na trh asi všechny MLC SSD byly 2-bity/cell. U Samsungu nějaký marketingový chytrolín zavedl označení MLC i pro TLC modely SSD, aby až ve hlouběji skryté specifikaci prozradili, že jde o MLC(3-bit) tedy TLC. Myslím že mám o HW docela povědomí a přesto jsem si v minulosti kdy MLC(2-bit) byly ještě bežné, díky tomu pořídil omylem TLC SSD. Samozřejmě tento trik je jakkoli nenapadnutelný, nakonec i všechny QLC/PLC jsou MLC.