GIMP v příkladech - 7 (mlha na fotografii, planeta)

30. 1. 2006 | Vítězslav Šmíd

Články - GIMP v příkladech - 7 (mlha na fotografii, planeta)  

Kvůli mlze probereme masky vrstev a přechody, neboli gradienty. Kromě toho začneme s přípravou imaginární planety.

Mlha na fotografii

V souvislosti s minule probranými mraky si ukážeme malý trik, jak do fotografie přidat mlhu. Předtím si ale musíme povědět něco o maskách vrstev (layer masks).

Příklad budu vysvětlovat na konkrétním obrázku - fotografie Jenny Lake (Jezero Jenny); © Lee Bennett, atpm.com
http://www.atpm.com/6.07/national-parks/jenny-lake.shtml

Maska vrstvy - Layer mask

Každá vrstva v GIMPu může mít svůj doplňující rastr v odstínech šedé (grayscale), který určuje její průhlednost. Nemá to však žádnou souvislost s alpha kanálem ani s Krytím (Opacity), je to jen další (a často lepší) způsob, jak ovládnout průhlednost vrstvy. Masku můžeme upravovat nezávisle na vrstvě samotné. Barva pixelu masky o souřadnicích [X; Y] určuje průhlednost pixelu vrstvy o souřadnicích [X; Y]. Ohromná výhoda masky je, že díky ní můžeme upravovat průhlednost vrstvy nezávisle na vrstvě samotné a že to můžeme dělat s použitím všech propracovaných nástrojů, filtrů a efektů, které používáme na regulérní vrstvy.

Černá barva v masce znamená absolutní průhlednost, bílá je barva "opaque", tedy úplně neprůhledná (vrstva zůstává vidět stejně). Šedé odstíny mezi nimi pak zajišťují částečnou průhlednost - čím tmavší, tím průhlednější.

Vrstva po svém vložení či vytvoření ihned masku neobsahuje. Ta se musí aktivovat v kontextovém menu vrstvy příkazem Přidat masku vrstvy (Add layer mask). Ten zobrazí malý dialog s dotazem, jak se má maska inicializovat. Na výběr máme následující možnosti:

• Bílá (úplné krytí) (White (Full opacity)): Snad netřeba vysvětlovat. Maska je kompletně bílá, vrstva normálně viditelná. Maska tedy jakoby nebyla.
• Černá (úplná průhlednost) (Black (Full transparency)): Přesně opačný efekt od předcházejícího - vrstva je úplně průhledná.
• Alfa kanál vrstvy (Layer's alpha channel): Maska zkopíruje stav alfa kanálu vrstvy.
• Přenést alfa kanál vrstvy (Transfer layer's alpha channel): Stejné jako předchozí volba, ale původní alfa kanál je zresetován. Asi jako použít mv místo cp.
• Výběr (Selection): Maska je nastavena podle současného výběru - obsah výběru odpovídá bílé barvě masky (normální viditelnost). To, co vybráno nebylo, odpovídá černé barvě, tedy absolutní průhlednosti.
• Kopie vrstvy v odstínech šedi (Grayscale copy of layer): Jako maska je použit současný obsah vrstvy jednoduše převeden na odstíny šedé.


• Invertovat masku (Invert mask): Poté, co je stanovena maska jednou ze zvolených metod, je na ní ještě provedena inverze barev a maska je tak úplně převrácena.

Po odsouhlasení dialogu se nám hned vedle náhledu na vrstvu zobrazí ještě jeden malý obdélník stejných rozměrů, který reflektuje stav masky. Pokud vybereme vrstvu a klikneme na její náhled, veškeré další použití nástrojů, efektů, filtrů apod. je aplikováno, jako obvykle, přímo na ni. Pokud ale explicitně klikneme na náhled masky, tyto kroky jsou aplikovány na masku.

Za normálních okolností je maska v GIMPu jakási neviditelná stínová eminence a její přímé zobrazení si musíme zapnout v kontextovém menu vrstvy příkazem Zobrazit masku vrstvy (Show layer mask). Můžeme také spoléhat na zobrazení masky v pouhém náhledu. Komu není na monitoru těsno (to byl samozřejmě vtip, protože na tvorbu grafiky je každé rozlišení malé :-)), ten si může náhledy zvětšit kliknutím na malou šipku () na panelu s vrstvami a zvolením velikosti dle libosti v nabídce Velikost náhledu (Preview size).

V kontextovém menu vrstvy najdeme ještě několik dalších užitečných příkazů:

• Upravit masku vrstvy (Edit layer mask): Stejný efekt jako kliknutí na náhled masky - veškeré operace s nástroji a efekty jsou prováděny nikoli na samotné vrstvě, ale na její masce.
• Zakázat masku vrstvy (Disable layer mask): Maska je prostě dočasně vypnuta - není na ni brán ohled, ale je stále k dispozici.
• Odstranit masku vrstvy (Delete layer mask): Maska je odstraněna a její obsah je ztracen.
• Použít masku vrstvy (Apply layer mask): Maska je převedena na alpha kanál a odstraněna. Po tomto kroku sice vrstva zůstává stále stejně průhledná jako s maskou, ale průhlednost již nelze upravovat nezávisle na zbytku obrázku. I to však může být někdy žádoucí.

Pro vložení mlhy na fotografii použijeme mraky vygenerované metodou Pevný šum - Solid noise. Otevřeme si zvolenou fotografii, přidáme novou vrstvu a v ní vyrobíme mraky. Výsledek vypadá takto:

A teď přichází využití masky vrstvy (nezní lépe layer mask?). Zřejmě nevypadá moc přirozeně, když je mlha rozložená po celé fotografii rovnoměrně. Budeme chtít, aby se mlha rozkládala nad vodní hladinou, směrem vzhůru se pomalu vytrácela a v horách nad vodou mizela.

Pro splnění tohoto požadavku je ideální kombinace masky vrstvy a gradientu, alias přechodu.

Přechod, mísení, gradient, blend, ...

Všemi těmito názvy lze v české a anglické verzi GIMPu označovat nástroj na vykreslování přechodu jedné barvy do druhé. Jeho klávesová zkratka je L. Nástroj provede svoji práci poté, co mu tažením v obrázku určíme úsečku. V počátečním bodě úsečky je použita počáteční barva gradientu, v koncovém bodě barva koncová a prostor mezi nimi je vyplněn oním touženým gradientem, tedy postupným přechodem jedné barvy do druhé. Gradient se vykresluje pouze do oblasti vyhrazené výběrem (Selection), pokud žádný výběr není aktivní, jde o celou vrstvu. Za normálních okolností jsou oblasti vyplněny podle následujícího schématu (kresleného v GFigu!):

Je tedy vidět, že poloroviny, které jsou mimo samotný gradient a jsou kolmé na základní úsečku, jsou vyplněny krajními barvami. Toto chování se dá změnit nastavením Opakování (viz dále).

Některé vlastnosti jsou nám již známy (Krytí, Režim), na ostatní se podíváme:

• Přechod (Gradient): Zde se nastavuje, jaký barevný typ gradientu bude použit. Na výběr máme široké spektrum barevných kombinací, některé z nich jsou přizpůsobivé a místo pevně daných barev používají barvy popředí či pozadí.
• Obrátit (Reverse): Vymění počáteční a koncovou barvu gradientu.
• Posun (Offset): Čím vyšší je vložené číslo, tím razantněji gradient přechází z jedné barvy do druhé.
• Tvar (Shape): Výběr ovlivňující tvar gradientu. Základní a běžný je Lineární, jeho malou modifikací je Bilineární - tyto dva rozprostřou gradient na přímku. Mezi další zajímavé možnosti patří Radiální, který tvoří gradientový kruh, nebo Čtvercový, jenž vykresluje gradient do čtverce. Typy Pronikající se přímo přizpůsobují tvaru prostoru, do kterého se vykreslují.
• Opakování (Repeat): Se stejnou volbou jsme se již setkali při popisu nástroje Štětec, konkrétně u jeho možnosti Použít barvu z přechodu. I zde jde o ovlivnění způsobu navazování gradientu. Volby fungují stejně.
• Rozptyl (Dithering): Při vykreslení je používáno méně barev, které jsou ale rozptýleny tak, že by lidské oko nemělo postřehnout rozdíl (podobně jako televize nebo obrázky v novinách).
• Adaptivní převzorkování (Adaptive supersampling): Převzorkování slouží k jemnějšímu vyhlazování barevného přechodu.

U lineárních a bilineárních gradientů označuje úsečka počáteční a koncový bod gradientu, u ostatních (radiální, čtvercový, spirála) pak poloměr. Jakmile si na ni zvyknete, práce s nástrojem Gradient je jednoduchá a intuitivní.

Dokončení mlhy

Pro náš "fadeout" mlhy použijeme jednoduchý gradient Popředí do pozadí aplikovaný na masku vrstvy s mlhou. Barvy popředí a pozadí nastavíme prostým stiskem klávesy D na černou a bílou (gradient budeme vykreslovat do masky, která operuje pouze s šedými (grayscale) odstíny). Maska a konečný výsledek její aplikace by měly vypadat takto:

Planeta

Dnes ještě nakousneme další téma, kterým je konstrukce planety. Zřejmě by bylo svazující napodobovat samotnou Zemi, a tak si vymyslíme nějaké extrasolární těleso. Jako pozadí použijeme naši starou známou hvězdnou oblohu a planetu vytvoříme jakoby ve stínu jiného tělesa, takže z ní může zbýt třeba jenom srpeček. K takovému efektu se dokonale hodí dnes představená kombinace layer mask + gradient. Povrch planety zvrásníme pomocí bump-mappingu a přidáme jí atmosféru prostřednictvím Mimozemské záře. Ovšem dnes jen položíme základy.

Prvním krokem je rozhodnutí o velikosti obrazu. Protože bude planeta pěkně kulatá a okolo ní nebudou žádné důležité prvky, zvolme čtvercové rozměry, například "kulatá čísla" 1024x1024 pixelů.

Pozadím nechť se nám stane hvězdná obloha, která ale nemusí být dovedena do úplného konce (záře, supernovy). Prosté společenství malých a velkých hvězd rozličně rozmístěných nám bude dostatečným.

Dalším důležitým krokem je rozhodnutí o barvě planety. Nebudeme vytvářet mnohobarevná tělesa jako je Země, ale spíše jednobarevně laděné koule, jako je třeba Neptun. Vhodné barvy jsou například modrá, červená, žlutá, oranžová, možná i světle šedá.

Do příštího dílu si tedy připravte čtvercový obrázek s jednou vrstvou Pozadí obsahující hvězdnou oblohu a jednou vrstvou Povrch, kterou budeme později mapovat na kouli. Zvolte si dominantní barvu planety a tuto vrstvu vyplňte bilineárním gradientem dvou jejích odstínů, třeba podle následujícího obrázku (styl Neptun). Těším se na shledání u osmé části seriálu. Stvoříme svět.

Seriál GIMP v příkladech (dílů: 19)

První díl: GIMP v příkladech - 1 (hvězdná obloha), poslední díl: GIMP v příkladech - 19 (kiwi 3).
Předchozí díl: GIMP v příkladech - 6 (kometa, mraky)
Následující díl: GIMP v příkladech - 8 (planeta)

Diskuse k tomuto článku

[black - aka pol]

Pěkné, vlastně mhohem hezčí než minule ;)

[Roman Schulz]

Další hezké návody pro gimp jsou třeba zde: focení proti slunci, a opravení světlé oblohy. Popřípadě obecné informace o Gimpu 2.