Apple představil nový MacBook Pro s čipy M4, M4 Pro a M4 Max.
Na GOG.com běží Halloween Sale 2024. Při té příležitosti lze získat zdarma počítačovou hru Return of the Phantom.
Společnost OpenAI spustila internetový vyhledávač ChatGPT search.
Konference OpenAlt 2024 proběhne již tento víkend 2. a 3. listopadu v prostorách FIT VUT v Brně. Začíná ale už v pátek na warm-up party ve Studentském klubu u Kachničky v 17:00. Pokud jste ještě areál FITu nenavštívili, k dispozici jsou pokyny k orientaci. Na programu je 54 přednášek a workshopů. Témata jsou od silně technických témat jako je třeba GCC nebo PostgreSQL po méně technické témata jako eGovernment, nebo třeba detailní analýzu … více »
Byla vydána nová verze 6.9 živé linuxové distribuce Tails (The Amnesic Incognito Live System), jež klade důraz na ochranu soukromí uživatelů a anonymitu. Přehled změn v příslušném seznamu. Tor Browser byl povýšen na verzi 14.0.1. Tor client na verzi 0.4.8.13. Thunderbird na verzi 115.16.0.
Vývojáři free a open source synchronizačního nástroje (a p2p náhrady Dropboxu) Syncthing oznámili, že z důvodu odporu ze strany Google Play ukončují podporu OS Android. Bohužel v rámci toho zmizí i vydání Syncthing na F-Droid, který má slabší uživatelskou základnu. Syncthing je na Androidu implementován formou wrapper aplikace, která spustí Syncthing démon, vyžádá potřebná oprávnění a zpřístupní webové rozhraní démona. Ve srovnání se
… více »V červnu 2022 bylo oznámeno, že z K-9 Mailu se stane Thunderbird pro Android. Trvalo to poněkud déle, než vývojáři předpokládali, ale včera byl první stabilní Thunderbird pro Android 8.0 vydán.
Projekt microDMG Racer na Kickstarteru nevyšel, tak se autor rozhodl uvolnit na ESP32 postavené autíčko i ovladač jako open source.
Byl vydán TrueNAS SCALE 24.10 „Electric Eel“. Přehled novinek této open source storage platformy postavené na Debianu v poznámkách k vydání.
Byla vydána nová verze 24.10.29 svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) postaveného nad multimediálním frameworkem MLT. Nově s podporou AI (whisper.cpp) pro generování titulků. Nejnovější Shotcut je již vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
V minulém zápisku jsem pohovořil o nákupech vybavení. Nyní nás čeká balení, potřebné jídlo, samotná cesta a výšlap.
Jako cíl cesty byl zvolen Dachstein(asi 2995m). Start byl v Gosau a zastávku jsme měli udělat na chatičce AdamekHüte. Trochu jsem zagooglil a jako dobrý pomocník mi byl web alpy.net, kde jsem si našel i virtuálního průvodce části naší cesty Gosausee - Adamekhütte.
Krom plánování cesty jsem měl za úkol monitorovat stav počasí v oblasti a okolí Alp, kam jsme měli jet. Předpovědi hovořily, že zrovna na ten víkend, co tam jedeme, se má počasí zhoršit, první den dešťové přeháňky a další dny sněhové s teplotami mezi -2/8 stupni. Šéf expedice na to reagoval : "to je dobrý, to nic nejni".
Kamarád mi nic neřekl, tak jsem si bral věci podle vlastního uvážení. Řekl jsem si, že na dva až tři dny v Alpách budu potřebovat :
Oblečení :
čtvery náhradní ponožky, jedno dlouhé triko, jedno krátké, mikinu, bundu, kalhoty, jedny slabší kalhoty (jako spodní prádlo), spacák, alumatku, náhradní spodky, bundu, čepici, rukavice. Jako oblečení na cestu a první úsek jsem měl tříčtvrťáky a krátké triko (topánky jsem nechal v autě), bundu (tu mi zapůjčil kamarád)
Měl jsem sebou vojenský spacák, jenž vážil něco přes 3Kg. Je starý snad dvacet let. (údajně do -20). Dále pak alumatku.
Jedinou radu, kterou jsem dostal byla, že mám věci tak často zabalovat a vybalovat, až postupným vyhazováním vyzjistím, které věci jsou skutečně nejdůležitější. Nechtěně jsem to tak udělal asi 4x. (nechtěně proto, jelikož jsem nevěděl, jak to tam mám naskládat). Nakonec se mi tak nějak všechno podařilo do krosny vtěsnat. Následně jsem jí se vším všudy zvážil a dostal jsem se na 15Kg. Je to hodně? Málo? Nevěděl jsem. Dvě hodiny před odjezdem přijel kámoš. Říkám mu, jak tam mám ty věci naskládané a kolik to celkem váží. Samozřejmě mi řekl, že to váží nějak hodně a že jsem to maximálně blbě poskládal.
Rada byla taková :
Nejtěžší věci by měly být co nejblíže k zádům. Myslím, že k jejich středu, aby se těžiště batohu nejvíce dostalo k tělu, resp. k zádům. Mezi nejtěžší věci patří jídlo a pití. Měl by se údajně skládat tak, že se položí naležato a věci se tam budou pomalu vrstvit nasebe. Hmm, nakonec jsme to udělal stejně podle sebe(na to, že jídlo bych neměl mít v dolní části batohu jsem nereagoval, mně tam prostě vyhovovalo :) ), jen jsem pití přesunul úplně až k zádům a to samé konzervy. Opravdu to velmi pomohlo :). Batoh se zdál být lehčí a lépe se s ním pohybovalo. Při jeho úděsu kolem váhy jsem spanikařil a vyhodil jsem mikinu.
Před odjezdem si ho potěškal a řekl : "tohle je 15Kg? Tak to můj má snad 20Kg". Hmm, pěkný, dobře jsem zaplašil, tu mikinu jsem si měl nechat, nu, ale snad to nějak přežiju :).
Maps.google.com mi naplánoval cestu mimo dálnice, opravdu to mají dobře udělané. Poslal jsem jí kamarádovi, ten jí před odjezdem vytiskl a jelo se. Prý mi řekne, že až nebude vědět, tak ho budu navigovat. No, po průjezdem Freistatu mi řekl, že zachvíli bude dálnice, ať ho tedy naviguji. No, ale tudy jsme neměli jet, my jsme měli jet přes Vyšší Brod atd. No co, tak jsme riskli 30km po dálničním úseku bez známky, nebyla jiná možnost, nedala se lehce objet. V Linzi jsme se napojili na cestu, kterou jsme měli skutečně jet a pohoda jazz. Další takový průšvih nastal ve Welsu. Wels město jak kráva a na mapě tečka s rovnou čárou přes. Samozřejmě, že jsme měli jen ten A4 papír, co vytiskl (kdyby řekl, mohl jsem aspoň vzít mapu rakouska, myslel jsem, že jí má). No, tak jsem navigoval velmi stručně : "jeď intuitivně rovně", světe div se, prošlo to a intuitivně rovně zafungovalo :D. Zbytek cesty až do Gosau byl plně oukej :).
Po příjezdu na parkoviště(pátek cca 18:00) pod prvním jezerem nás kamarád dodatečně vybavil sedáky, cepínem, mačkami, helmou, karabinami a já jsem nesl lékárničku. Kamarád prozměnu lano (mělo snad 5Kg, možná víc). Silnička měla vést k dalšímu jezeru, kde byly chatky a tam se mělo přespat do rána. Cesta údajně asi 2h. Jelikož padala noc, tak jsme chvátali. Doprovázelo nás občasné pršení a mrholení. Jinak bylo celkem teplo, takže jsme šli v kraťasech :). K chatce jsme dorazili asi za hodinu a půl. To už byla noc. Převýšení asi 200m (nadmořská výška něco kolem 900m). Tady se nám hodilo první náhradní oblečení, abychom byly pěkně v suchu. Byly tam tři chatky. Od nich se údajně půjčují klíče a v nich se spí. Ty jsme ovšem neměli. Jedna z chatek měla pěknou terasu (to se vědělo předem), takže jsme rozbalili spacáky a karimatky na verandu a tam jsme ulehli k spánku. Kamarád a jeho přítelkyně měli nafukovací karimatky (no nejsou zhejčkaní? :)). Nabalili se a spali si. Já jsem usoudil, že je teplo a tak jsem spal ve spacáku v krátkém tričku a slipech. Prý "zmrzneš", heh, tak jsem jim vyslovil mou teorii o umrzání :D :
Když jdeš spát a je ti teplo, tak tě mráz probudí. To umrzání tě prostě probudí. Když je ti zima, jsi schoulený a usínáš s tím, že ti je zima, tak můžeš umrznout. Mně ovšem bylo teplo, takže asi tak. :). Tlemili se, jaký to jsem vůl :-/. ... :).
Zima mně přes noc napadla, ale usoudil jsem, že to nejni tak hrozný a moje lenost zvítězila, nevstal jsem, kalhoty si nevzal a spal dál :).
Jelikož stále pršelo, tak vlhkost vzduchu nedopřála usušení mokrého oblečení.
Z pelechu jsme se vyškrabali v 9 hodin. Jelikož byly dešťové přeháňky, mrholilo, bylo houbelec vidět, tak to chtěl kamarád vzád. Prý z toho nic nebudeme mít, žádný výhled nebude, ale ať se rozhodnem sami. Nakonec se teda šlo, ale s tím, že na vrchol to nebude. Na Adamek určitě, maximálně se podívat k ledovci, ale dál to nemá cenu, výhled nula a lézt tam jen tak, to ne. Takže se veškeré horolezecké vybavení včetně spacáků nechalo u jedné z chatek a šlo se. Jen já si nechal spacák, alumatku a pár věcí, abych zjistil, jak bych na tom veskutečnosti byl.
Cestou nahoru stále poprchávalo, výhled opravdu mizerný, ale i ten nedostatečný výhled nás uchvacoval. Cestou jsme potkávali lidi(všichni šli dolu), nahoru nešel nikdo (holt bylbý počasí :-/). K Adámku jsme šli asi 3,5 hodiny. Tato krásná chata je umístěna v nadmořské výšce asi 2200m. Na Adámku obsluhovali dva češi (holka a kluk) :). Pěkné to překvapení. Po lehkém odpočinku se najednou počasí nachvíly protrhlo a byl vidět ledovec. Opravdu krása. Rozhodnutí bylo jasné, kouknem se k němu :).
Cesta údajně trvající asi 20minut se prodloužila na hodinu, možná déle. Byl to náš největší zkrat z celé cesty. Přišli jsme k tabuli, doleva Dachstein, rovně už nevím co. Říkám, jdeme doleva.Najednou se ozvalo, na Dachstein nejdeme, jdeme se podívat jen k ledovci a šli jsme rovně. Všichni poslechli. No, kravsky jsme si zašli, šplhali do krkápu jak kráva, ale super :). Jen jsme prostě šli po jiném značení, které bylo sakra delší. Musím říci, že ledovec pěkný. Jediné, co mně na něm překvapilo bylo, že byl na špičkách černý, všude takový černý prach. Také mne velmi zaujalo, že kameny a hladké stěny vůbec neklouzaly, ani když tekla voda po kameni, tak nebyly oslizlý a noha na nich pěkně držela. Ve 2300m nad mořem moc věcí neroste, takže ty kameny nemají být čím klouzavé :). Na Adamku,ceta zpět byla otázkou 15minut, nám posléze řekli, že to byl spad z ovzduší (auta, továrny a tak ...).
Rozhodli jsme se jasně, dnes se jede domu, do tmy musíme dorazit k autu. Cestou dolu jsme ještě potkali dva čechy, poté ještě čtyřčlenou skupinu čechů (mladý kluci), jenž ač mělo sněžit a nebyl výhled, byli rozhodnuti zdolat Dachstein. Vybavení za x tisíc jsme u chatek opět našli, čímž se kamarádovi a jeho přítelkyni ulevilo (já tam neměl nic, všechno jsem táhl sebou :).) K autu jsme dorazili za tmy, bylo to s chlupem. Cesta autem byla také krušná :-/. Řídili jsme se opět ukazateli a zjistili jsme, že tudy, kudy jsme jeli zpátky, jsme přetím nejeli :D. Náhody tomu chtěli a udělali jsme prostě cestou tam drobnou zajížďku, ale podle značení to byla dobrá cesta. Strach jsme měli z Welsu, jelikož jak jsme ho projížděli intuitivně rovně, tak to bylo intuitivně rovně, ale jednosměrkami :-/. Takže při cestě zpět jsme se tam lehce zamotali, ale nakonec nám s cestou poradili obyvatelé :). Horší to bylo v Linzi. Po asi 30minutovém bloudění jsme se rozhodli, že na to fakt dlabem a risknem těch 30km po dálnici i zpátky :).
Horská nemoc : bylo nám vysvětleno, co to je, jak se projevuje, že jediná záchrana je slézt zpět do nižší nadmořské výšky. Nemáme jí podceňovat, stát se může každému, i zkušenému horolezci, a při sebemenších podezřeních na horskou nemoc se okamžitě vracíme.
Jak se chovat na ledovci :Tak hadrů jsem měl akorát. Nepoužil jsem jen slabší kalhoty (ty, co jsem zamýšlel jako spodní prádlo). Jinak mi oblečení vyšlo tak, že jsem měl jedno suché prádlo, se kterým jsem jel domu, ostatní bylo mokré, takže úplně akorát :). Kdybych na Adámku přespali, tak si tam věci samozřejmě i usuší.
To, že se nešlo úplně na vrchol byla částečně spása, jelikož u ledovce už to pěkně fučelo, takže tam by se mi ta mikina, co jsem naposlední chvíli vyloučil, hodila.
Jídla mi zbylo hodně. Snědl jsem asi půl štangle salámu, tři rohlíky, bebe sušenky a müsli, kousek EIDAMa. Jednu konzervu jsem si dal těsně pře odjezdem z parkoviště domu, aby se neřeklo :).
I když jsme se na ledovec nakonec nedostali, počasí stálo zahoubelec, tak se mi výlet velice líbil. Myslím si, že jsem nabyl dosti základních zkušeností aj. věcí. Na Dachstein se nejspíš vrátíme příští rok (snad). S tím, že ho tentokrát půjdem z jiné strany a dáme ho za den i s vrcholem (teoreticky bychom ho dali za den i z té strany, co jsme šli, ale to by bylo dost drsný :) ).
Tiskni Sdílej: