C. Wayne Ratliff - 3 (Programmers at Work)

8. 7. 2008 | Tomáš Znamenáček | Rozhovory | 2400×

V dokončení rozhovoru mluví C. Wayne Ratliff o tom, proč ho programování pořád baví, i když už vše není jako dřív: „Firmu samozřejmě musí řídit obchodník, ale lidé, kteří do počítačového průmyslu přicházejí teprve dnes, software v jistém slova smyslu nechápou. Nepodnikají v softwaru, podnikají v podnikání.“

Programmers at Work je kniha 19 rozhovorů s významnými programátory, kteří svou prací a myšlenkami tvarovali podobu dnešních operačních systémů a mnoha dalších aplikací. Ačkoliv vyšla již v roce 1986, rozhovory jsou z velké míry nadčasové a stále velmi zajímavé. Susan Lammers se po více než 20 letech od prvního vydání knihy rozhodla zveřejnit rozhovory na Internetu a dala AbcLinuxu.cz souhlas k jejich překladu a vydání. Kvůli jejich délce bude většina rozhovorů rozdělena na dva díly. Každý rozhovor doplníme o krátký dodatek, ve kterém budou shrnuty další osudy jednotlivých programátorů.

---

Začátek rozhovoru: C. Wayne Ratliff (Programmers at Work), druhý díl rozhovoru: C. Wayne Ratliff - 2 (Programmers at Work).

Myslíte si, že dojde k nějaké větší změně v našem chápání programů – v tom, jak s nimi pracujeme? Třeba nějaký nový jazyk, natolik jednoduchý, že by v něm mohl programovat kdokoliv?

Nějaký vývoj bude. Časem například vymizí některé obskurnější funkce. Jazyky, jako je dBASE, mívají některé opravdu nešťastné stránky, ale ty se časem pozvolna vytratí. A vždycky si můžeme alespoň držet palce a doufat, že dojde k nějakému převratu, jaký třeba způsobil objev tabulkového procesoru. Doufám, že se v budoucnosti ještě něco tak pěkného objeví, ale předpovídat se to naprosto nedá.

Opravdu jsem si zamiloval unixový program yacc, který vám na požádání udělá parser. Dáte mu specifikaci svého jazyka v Backus-Naurově formě (což je standard, který se v informatice běžně používá) a on vám vysype céčkový modul pro parsování jazyka z dané specifikace. Hrozně rád bych něco takového uměl s vysokoúrovňovými programy. V ideálním případě byste si napsala jen specifikaci programu, která by se přeložila a výsledkem by byl příslušný program. Něco o velikosti dBASE byste mohla napsat řekněme za měsíc.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste programování nechal?

Ne. Podle všeho budu programovat ještě roky. Moje žena občas sní o tom, že se všech počítačů zbavíme a budeme veškerý čas trávit u našich koní, a já jí na to říkám moment, ale tohle já nechci. Rád bych se zbavil toho stresu, ale programování se zbavit nechci.

Když dokončíte tak velký projekt, jako je dBASE, nemáte pocit zklamání, prázdnoty?

V takových případech je potřeba začít plánovat nový projekt. Program je největší zábava na začátku – když vymýšlíte, co by mohl dělat. Ono to velice rychle roste. Nejdřív máte jen jiskřičku a tu pak neustále obalujete dalšími funkcemi. Když přejde euforie a musíte začít programovat, už je to těžší.

Dřív jsem si myslel, že v našem oboru je to samý designér. Šel jsem na na pivo a pizzu k Georgovi Tateovi, často jsme se s Georgem a Halem sešli ještě půl hodiny před pivem a během téhle půlhodiny jsem si klidně mohl naplánovat práci na rok dopředu. Design by chtěl dělat každý. Implementaci, naplánovaný rok práce a všechno ostatní už by klidně mohl udělat někdo jiný.

Ale to vůbec není váš případ, vy kromě návrhu i programujete.

Ano, ale návrh je dlouhodobější proces. Není to tak, že bych měl nějakou jasnozřivou chvilku a pak se rovnou vrhl do implementace. Jeden z problémů, se kterými se naše firma potýká, je hledání obecně nejlepšího přístupu k psaní softwaru.

Firma si z nějakého důvodu myslí, že nemůže věřit jednotlivcům ani menším týmům. Současný postup je ten, že marketingové oddělení vymyslí, co by program měl dělat; pak vysvětlí vývojářům, jak si to představuje; vývojáři stráví několik měsíců specifikací toho, co podle svého názoru slyšeli; a nakonec si specifikaci přečte řada lidí z celé firmy a začne vyjednávání o tom, co přesně v ní má být. Pak už je hlavní část práce hotová, už stačí sypat kód.

Tenhle postup by mohl připadat v úvahu při stavbě mostů, protože tam naprosto přesně víte, co je potřeba udělat. Most má vést z jednoho břehu na druhý a všechny parametry, například maximální nosnost a další podrobnosti, víte předem. U mostu si vlastně umím představit, že byste všechny parametry dostali na jednu stránku papíru. A přesně tak dlouhá by podle mě měla být i specifikace programu.

Ve firmě se v podstatě všichni shodneme na tom, že náš současný způsob práce nefunguje, případně že je tak vyčerpávající, že vůbec nemá cenu. Je lepší najít někoho, kdo má dobrý nápad, strčit mu peníze pode dveřmi, nechat ho v klidu pracovat a teprve až bude mít pocit, že je hotový, pustit k programu ostatní lidi a nechat je říct, jak by program zlepšili.

Také je důležité vyzkoušet program na uživatelích, abyste měli jistotu, že skutečně řeší jejich potřeby. A tady naše firma sešla z cesty, přehlíží uživatele. Vrhli se na marketing, jen válčí s marketingem jiných firem. Všechny reklamy dělá marketing – nikoliv uživatelé, kteří by řekli „tohle a tohle potřebujeme“. Jeden obchodník jde proti druhému, snaží se navzájem dostat, je to souboj specifikací. To je podle mě omyl. Tak budete dobře vypadat v reklamách, no a? dBASE neprodávají reklamy… ačkoliv, když se ohlédnu za jejími prvními reklamami, byly podle mého názoru vynikající.

Jaká byla vaše první reklamní kampaň?

To byla ta od Hala Pawluka, dBASE versus lodní čerpadla. Ve své době byla celkem provokativní.

Jak to?

První řádek té reklamy zněl: „Každý ví, že lodní čerpadla nabírají vodu.“ Výrobce čerpadla z obrázku napsal dopis Georgovi Tateovi, že se mu prý nelíbí použití jejich čerpadla v takhle negativním kontextu. George jim odpověděl, že do reklamy můžeme přidat malý nápis, že tohle konkrétní čerpadlo vodu nenabírá. Z nějakého důvodu se jim ani tahle varianta nelíbila.

To je výborná reklama. Tehdy ještě obchod asi nebyl tak upjatý. Stýská se vám po takových věcech?

No jasně. Vlastně teď s firmou trochu válčím, máme dost problémů. Jsem podnikatel, líbí se mi začít od nuly a něčeho dosáhnout. Někomu se líbí vzít něco malého, projít růstem a dojít k něčemu velkému. A někomu se zase líbí vzít něco velkého a vypiplat z toho něco ještě většího, zkrátka ta dospělostní fáze. Celkem jsou tři fáze a každé dvě sousední jsou podle mě docela kompatibilní – jenže teď mám pocit, že jsem ve fázi jedna a snažím se vyjít s fází číslo tři. Je z toho hodně napětí.

Hezká analýza. Zdá se mi, že totéž probíhá v celém oboru. Dostali jsme se do takové „veliké“ fáze – firmy rychle vyrostly, lidé se s tím musí vyrovnat a jsou z toho znechucení…

Ale software se nezměnil. Firmy se změnily. Máme důkazy, že jejich současný přístup nefunguje. Firmu samozřejmě musí řídit obchodník, ale lidé, kteří do počítačového průmyslu přicházejí teprve dnes, software v jistém slova smyslu nechápou. Nepodnikají v softwaru, podnikají v podnikání.

Jak byste pro účely téhle poznámky definoval software?

V ideálním případě jde o způsob, jak počítač přinutit dělat něco užitečného, co ve výsledku pomůže lidem. Já nejsem takový altruista, já chci něco jiného. Chci dělat zajímavý software – programy, které jsou pro mě výzva. Moje poslání není řešit společenské problémy, ale i k takovým pěkným výsledkům může software dospět.

Považujete programování za umění, vědu, nebo řemeslo?

Řekl bych, že je zčásti věda a zčásti umění. Čím blíž člověku, tím blíž umění. Autoři her se zabývají převážně uměleckou formou na obrazovce, špičkové technologie jim slouží jako nástroj pro její vyjádření a zprostředkování. Zhruba na téže lodi byste se ocitli, kdybyste se chtěli stát sochařem a snažili se přijít na kloub chemickému složení hlíny. Modelovat hlínu se naučíte za pár minut, ale pořádně se vyznat v počítačích chce hodně času – a především hodně motivace.

Co přijde po dBASE?

Příležitosti jsou různé. U tří klasických kancelářských aplikací, tedy databází, textových procesorů a tabulkových procesorů, už moc místa na další přírůstky není, ačkoliv to někdo neustále zkouší. Vezměte si třeba Paradox: chtěli by se dostat na místo první databáze nebo alespoň získat část trhu. A pak je tu Javelin, který prý vytlačí 1–2–3. Těžko říct, kdo koho dneska může vytlačit. Žádný z textových procesorů nemá na trhu dominantní postavení, ale několik z nich má docela slušný podíl. Mezi Microsoft Wordem, Multimatem, WordStarem, Word Perfectem, Samnou a pěti stovkami dalších nezbývá moc místa na nový a úspěšný textový procesor.

Příležitostí je hodně, ale jinde. Řekl bych, že by hodně lidí mohlo udělat štěstí prodejem expertních systémů – nemyslím jen jejich rozhraní, ale i databáze znalostí, která se zvládne vypořádat s velkou třídou problémů. S takovým expertním systémem byste mohli oslovit desítky vertikálních trhů.

Dal by se podle vás navrhnout systém, který by vyhovoval desítce takových vertikálních trhů najednou?

Asi ano. Přinejhorším je můžete vzít jeden po druhém. I kdyby vertikálních trhů měly být tisíce, každý z nich má několik tisíc potenciálních zákazníků. A i když se do nich pustíte po jednom, s dobrým produktem pro jeden malý vertikální trh byste ve výsledku mohli téměř nasytit celý trh, protože tyhle trhy bývají jedna velká klika.

Bude podle vás i nadále dominovat IBM?

Myslím, že ano. Apple to podle mě prohrál na plné čáře. Nepovedlo se jim to obchodně, což se podle mě projeví i na všem ostatním. Řekl bych, že z původního potenciálu Macintoshe je dnes trochu zklamání. AT&T jen přešlapuje na místě a zdá se, že ani žádná z dalších firem se k ničemu zásadnímu nechystá. IBM se podle mě na špičce drží díky klonům.

Vlastně se mi současná podoba trhu líbí. Konkurence nutí IBM dělat pokroky a zároveň ví, že pokud se nebudou snažit předstihnout IBM, vymstí se jim to. Kdyby to šlo udržet, bylo by to dobré. Dokud je nějaká firma kompatibilní s IBM, a třeba i nabízí výrazně lepší produkty, díky IBM zůstává ve hře. Byl bych rád, kdyby tu všechny zůstaly na věky. Když ještě IBM mívalo silnější pozici v obchodu s mainframy, jejich počítače se mi vůbec nelíbily. Ani model 360, ani 370, 3030x, 4340, zkrátka žádný. Opravdu mě potěšil podpis spolupráce mezi IBM a Microsoftem. Bál jsem se, že IBM začne vyvíjet svůj vlastní operační systém, a že už jsem operační systémy od IBM viděl.

Stane se vám někdy, že se zamyslíte nad minulostí a žasnete nad tím, co všechno se stalo?

No jasně. Hodně věcí se mohlo přihodit úplně jinak. Zvlášť si vybavuji strach a nervozitu spojenou s vydáním každého cizího produktu. Ještě v dobách Vulcanu jsem jednou v noci pracoval, když mi kdosi zavolal a povídá: „Už jsi slyšel o DataStaru?“ Já povídám, že ne. „Reklama na celou stránku,“ říká on, „od MicroPro“. Tehdy jsem měl prodáno tak třicet čtyřicet Vulcanů. Říkal jsem si, že to bylo hezké období, ale teď je pryč, protože na jejich zdroje rozhodně nemám. Vážně jsem z toho byl smutný, ale za nějakou dobu to přešlo. Další byl InfoStar. MicroPro opravilo své chyby v DataStaru, přišla velká reklamní kampaň, velké tohle, velké támhleto a já jsem si zase říkal, že to bychom měli. A pak Knowledge Man. Když vyšel Knowledge Man, byl ohromně blízko některým cílům, které jsem plánoval sám pro sebe. Byl jsem někde ve třech čtvrtinách cesty a říkal jsem si, že přijde něco nového a dostane mě.

Pokaždé jsem se bál méně a méně. Když vyšla R:base, už mě to moc nevzrušilo. A ještě méně mě zajímalo, když vyšla ANZA. Nemá smysl si dělat nervy – co se stane, stane se.

Už jste viděl Paradox?

Ne, neviděl jsem žádný z konkurenčních programů. Minulý týden jsem na večírku mluvil s Ericem Kimem a Davem Hullem z marketingu a oba se mě ptali, co říkám na Paradox. Odpověděl jsem jim, že jsem ho neviděl. Oni na to: „Cože, tys ho neviděl?“ A já jim říkám: „Žádných z těch produktů nesleduji, neviděl jsem ani R:base 4000.“ A oni zase: „Tys neviděl R:base 4000?“ Prošli jsme zpátky v čase všechny programy, které jsem kdy neviděl. Nechtěli mi věřit, že jsem je vážně nezkoušel, že jsem si z nich nevzal některé nápady.

Na čem právě pracujete?

V poslední době dělám na public-domain balíku, který jsem přepsal z Pascalu do C. Jde o jazyk pro psaní specifikace a dokumentace – takový klon nebo rozšířená verze PDL (Program Design Language), který navrhli Caine, Farber a Gordon v Pasadeně. Je fajn – máte pocit, že píšete program, ale výsledek neběhá na počítači. Je to nástroj pro specifikaci a návrh.

Co byste doporučil dnešním mladým programátorům?

Když někdo chce programovat, bude to mít jednoduché. Když nechce, bude to pro něj přinejlepším složité, ať dělá co dělá. Velice pravděpodobně ztratí motivaci. Takže moje rada zní: dělejte to, co opravdu dělat chcete.

Zažil jsem lidi, kteří původně neměli s programováním ani počítači nic společného, ale dostali se k tomu a líbilo se jim to. A šli rovnou na věc, hezky rychle rovnou k jádru. A zažil jsem lidi, kteří se usilovně snažili zapojit a stejně jim to nešlo.

V čem je to kouzlo? Co podle vás někoho přitahuje rovnou k podstatě věci?

Bude to kombinace víc věcí najednou. Hrával jsem sám se sebou takovou hru: představoval jsem si, čím bych asi byl, kdybych se narodil o století dřív. Nejsem si jistý, ale jedna možnost je detektiv, protože v programování je detektivní práce hodně – zvlášť v ladění. Pracujete s náznaky, stopami. Na programování je dobré, že pracujete s hmatatelnou realitou, zatímco při opravdové detektivní práci zůstávají některé otázky nezodpovězené. V programování stačí tvrdě pracovat. Když pracujete dost tvrdě, vždycky se k odpovědi dostanete. Řekl bych, že mám hodně široký záběr, a to bylo pro mou práci důležité. Jsou lepší programátoři než já, jsou větší odborníci na ladění, na návrh, zkrátka na všechno. Hezky to shrnul jeden vojenský instruktor. Přesně vám jeho slova zopakovat nemohu, to by se nehodilo, ale v podstatě říkal, že umím ode všeho něco a nic z toho pořádně.

¶

© Susan Lammers 1986–2008, přeloženo s laskavým dovolením autorky.

¶

C. Wayne Ratliff zůstal ještě nějakou dobu u databází a v roce 1988 přišel s databázovým systémem Emerald Bay, který už používal architekturu klient/server. V dnešních databázích se podle svých slov příliš neorientuje – jen se mu líbí Microsoft Access, který mu nápadně připomíná některé jeho nápady z Emerald Bay. Od databází ho zřejmě odtáhla jeho původní vášeň pro mechanické stroje, protože většinu svého současného času věnuje lodím. V těch se ostatně kromě obligátní mechanické práce občas najde i nějaký ten mikroprocesor, se kterým si může užít dostatek legrace…

       

Komentáře

[phr]

Nepodnikají v softwaru, podnikají v podnikání.

Tohle bohužel platí pro většinu firem ve většině oborů