Byla vydána verze 0.2.0 v Rustu napsaného frameworku Pingora pro vytváření rychlých, spolehlivých a programovatelných síťových systémů. Společnost Cloudflare jej letos v únoru uvolnila pod licencí Apache 2.0.
Open source RDP (Remote Desktop Protocol) server xrdp (Wikipedie) byl vydán ve verzi 0.10.0. Z novinek je vypíchnuta podpora GFX (Graphic Pipeline Extension). Nová větev řeší také několik bezpečnostních chyb.
Rocky Linux byl vydán v nové stabilní verzi 9.4. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Dellu byla odcizena databáze zákazníků (jméno, adresa, seznam zakoupených produktů) [Customer Care, Bleeping Computer].
V lednu byl otevřen editor kódů Zed od autorů editoru Atom a Tree-sitter. Tenkrát běžel pouze na macOS. Byl napevno svázán s Metalem. Situace se ale postupně mění. V aktuálním příspěvku Kdy Zed na Linuxu? na blogu Zedu vývojáři popisují aktuální stav. Blíží se alfa verze.
O víkendu 11. a 12. května lze navštívit Maker Faire Prague, festival plný workshopů, interaktivních činností a především nadšených a zvídavých lidí.
Byl vydán Fedora Asahi Remix 40, tj. linuxová distribuce pro Apple Silicon vycházející z Fedora Linuxu 40.
Představena byla služba Raspberry Pi Connect usnadňující vzdálený grafický přístup k vašim Raspberry Pi z webového prohlížeče. Odkudkoli. Zdarma. Zatím v beta verzi. Detaily v dokumentaci.
Byla vydána verze R14.1.2 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5). Přehled novinek v poznámkách k vydání, podrobnosti v seznamu změn.
Dnešním dnem lze již také v Česku nakupovat na Google Store (telefony a sluchátka Google Pixel).
Abych se trochu odreagoval od práce, tak jsem si připravil několik tapet z nedávných cest (člověk nevydrží na nahotinky koukat věčně). A protože mě ty fotky už několik dní uklidňují na obrazovce, tak doufám, že by někoho třeba také potěšily. Často si porůznu z webu stahuji pěkné fotky na plochu, a proto si říkám, že bych mohl také něčím přispět.
Pokud si dobře vzpomínám, tak poslední týden srpna byl zároveň posledním týdnem toho bláznivě výhodného kurzu amerického dolaru. Tuším, že to jednu dobu bylo dokonce pod 15 Kč za dolar. Tak přesně v tu dobu jsem si našel na expedia.com úžasně výhodné letenky.
Protože chce Milá především zlepšovat svoji angličtinu, podívali jsme se na nejprve na nabídku profláknuté Student Agency. Musím říct, že mám s tou firmou docela dobré zkušenosti, takže jsme jim dali šanci hned na začátku. Uff. Tentokrát to byl děs, i když nakonec s happyendem (který mě však stál hodně času a určitě mi kvůli tomu zešedivěl nejméně jeden vlas).
Minulý (teď už vlastně předminulý) rok jsem popisoval zážitky z krátkého pobytu v Anglii, letos jsme vyrazili do Austrálie. Odlétali jsme 31. 12. 2008 večer, ale plánovat jsem začal už s větším předstihem, protože s vízy je velká legrace.
O Angličanech se říká, že jim vaření moc nejde - i když hlavními šiřiteli této pomluvy jsou především Francouzi, kterým Angličané na oplátku přezdívají česnekožrouti. Já mám rád anglickou i francouzskou kuchyni, ale je pravda, že co se koření týče, tak jsou na tom Francouzi asi opravdu lépe.
Angličané se však mohou pochlubit několika pochutinami, které jsou zcela nepřekonatelné. Tak například proslulá „anglická snídaně“ nemá konkurenci. A obyčejné, řádně promaštěné nearistokratické fish & chips jsou jídlo, které bych mohl jíst pořád.
Vzpomínáte na ten starý text, který koluje po Internetu? „Proč přeběhlo kuře přes cestu?“ Jednoduchá otázka, na kterou odpovídají známé osobnosti. Četl jsem to poprvé v angličtině někdy v roce 1996, potom o pár let později i v češtině (a hlavně doplněné o české osobnosti). Nejvíce se mi líbí odpověď pana Hemingwaye, která je vskutku stylová.
V okolí naší vesnice je několik zajímavých dopravních značek, z nichž nejraději máme tu, která upozorňuje na kachnu. Pokaždé tu „naši“ kachnu zdravíme a až odsud odjedeme, tak se nám po ní bude stýskat. Rozhodně více než po značce, která upozorňuje, že přes cestu přecházejí důchodci. Psát chci však hlavně o kruhových objezdech...
Kvůli souhře několika okolností (zdravím British Telecom) jsem ve čtvrtek neměl možnost rozumně pracovat, takže jsme se vypravili na výlet do Londýna. Nakonec to vlastně vyšlo úplně ideálně, protože čtvrtek byl zároveň den, kdy jsme měli vyzvednout kamarádku, která tu s námi stráví pár dní.
Vyjížděli jsme z naší vesničky ještě za tmy, takže jsem ocenil, že nás navigace vyvedla z bludiště uzounkých silniček. V Londýně už jsem z ní tak nadšený nebyl. K tomu se však dostanu. Nejdříve jsme museli na letiště do Lutonu...
Jak jsem psal už dříve, přijeli jsme se do Anglie především učit anglicky. Původní plán vycházel z dohody s paní, která se v nedalekém městečku stará o nábor dobrovolníků pro pomoc v kulturním středisku. Moje milá měla být hozena do vody, která by ji nutila každý den plavat mezi „native speakers“, právě tam.
Když jsme však dorazili do zmíněného kulturáku, čekalo nás nejedno překvapení. Ze všeho nejdříve se ukázalo, že ta hodná paní už tam nepracuje. Pak však také vyšlo najevo, že ten svépomocný kulturní stánek funguje jen pár dní v týdnu. A úplně nejlepší část: dobrovolníků už mají, že nevědí, co si s nimi počít. Dalšího tedy vůbec nepotřebují. Nemám vodu, do které bych ji hodil. To není odliv, to je přímo katastrofální sucho (což by asi některým místním nepřipadalo jako dobrý vtip, vzhledem k povodním, které je vyhnaly z domovů).
Moje milá už si ze mě dělá srandu, že do Anglie nosíme neštěstí. Když jsme byli před dvěma lety na výletě v Londýně, zrovna se tam pár nespokojenců rozhodlo vyhodit do vzduchu sebe, 52 dalších a tři vagóny metra + jeden autobus.
Tentokrát je situace lepší – pouze se bouří Severní moře a vypadá to, že Holanďani si vyhrnují nohavice a odnášejí televize na půdu. Východní Anglie se spokojila s velkými vlnami, evakuací několika přímořských městeček a uzavírkou silnic, kterou jsme pocítili na vlastní kůži, totiž pneumatiky.
Angličtina je jazyk důležitý. Nejlépe se to pozná, když si koupíte DVD s filmem bez českých titulků a drahá polovička se pak zdráhá dívat s vámi. Kurzy a zase další kurzy sice poskytnou základy, ale na to video prostě nestačí. A proto jsem se rozhodl řešit učení hozením do vody. Sebrali jsme saky paky a odjeli na necelý půlrok za kanál.
Zařídit se muselo docela dost věcí, ale zdaleka nejhorší byly přípravy našich dvou koček. Jo, máme kočky (totiž kočku a kocoura). A nemůžeme je přeci tak dlouhou dobu nechat na pospas... vlastně ani nevíme komu. Neznám žádného blázna, který by si tu demoliční četu vzal na tak dlouho domu dobrovolně.
Automat: "Dovolali jste se na linku pojišťovny Generali. Chcete-li nahlásit pojistnou událost, stiskněte jedničku. Potřebujete-li... -"
Já: 1
Automat: "Čekejte prosím, všichni operátoři vyřizují hovory klientů, kteří se dovolali před vámi. Jste třetí v pořadí."
"Čekejte prosím, všichni operátoři vyřizují hovory klientů, kteří se dovolali před vámi. Jste druhý v pořadí."
"Zanechte svůj vzkaz po zaznění signálu. Nezapomeňte uvést telefonní číslo, na kterém vás můžeme kontaktovat. PÍÍÍP."
Já: WTF?
Nesnáším, když se vyhazuje jídlo. A umím kvůli tomu být pořádně nepříjemný. Chudák Marcelka (moje hezčí polovička). A ta přitom žádné jídlo vědomě nevyhazuje. A když se něco pokazí, je jí to líto. Ale v případě přítelkyně mého kamaráda, která s námi pojede na dovolenou, mám pocit, že to možná bude jedna z těch slečen, kterým nepřipadá divné prostě vyhodit polovinu porce, ačkoliv si ji nabíraly samy a mohly se rozhodnout, kolik toho bude.
Co vy? Vadím vám, když přijde jídlo nazmar?
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz